Skandál s financováním konferencí Česko-čínského centra Univerzity Karlovy ze strany čínské ambasády se dostal na přední stránky českých deníků na konci října. Od té doby zájem o celý problém postupně upadá.
Je to škoda, protože pokusy, kterými se Čína snaží ovlivnit českou akademickou debatu, jsou mnohem častější, rozmanitější a zdaleka k nim nepatří jen financování konferencí.
Mezi další nástroje, které Čína v Česku používá, patří tlak na (auto)cenzuru vědeckých pracovníků a pedagogů, ovlivňování čínských studentů nebo vliv Konfuciových institutů, kterým zatím nebyla v České republice věnována dostatečná pozornost. Čeští akademici, kteří se věnují Číně, znají − stejně jako jejich zahraniční kolegové − autocenzuru jako běžnou věc ve své práci. V případě kriticky orientovaného výzkumu, přednášení nebo publikací o Číně mají obavy z neudělení víz, ze ztráty přístupu k výzkumným materiálům nebo z pozvání "na kobereček" na čínskou ambasádu.
Kromě akademických pracovníků jsou tvůrci akademického diskurzu na vysokých školách i sami čínští studenti. Jejich počet na vysokých školách v České republice je (zatím) omezený. Podle statistik ministerstva školství a tělovýchovy studovalo na konci roku 2018 na českých vysokých školách 547 čínských studentů, z toho 343 byli samoplátci.
Vysoké školy považují čínské studenty za obvyklou, bezproblémovou součást akademické internacionalizace, mezinárodní výměny a za další zdroj financí přicházejících prostřednictvím školného.
Organizované protesty čínských studentů proti způsobu, jakým přednášející vyučují o Číně nebo jak se vyjadřují jejich spolužáci například o Tchaj-wanu, jsou − na rozdíl od situace například v Austrálii, USA nebo Kanadě − v Česku zcela neznámé.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
