Musíme fašisty porazit. Jejich podpora skončí, jen když lidé uvidí, že politici mění jejich život k lepšímu, říká Kiska

Už rozhodně není nováčkem slovenské politiky, ale vlastně tak stále působí. Především tím, že nevypadá jako typický slovenský "macho", který neustále vyhledává konfrontaci s ostatními lídry. Před šesti lety Andrej Kiska porazil hegemona slovenské politické scény Roberta Fica v přímém prezidentském souboji. Po pěti letech v nejvyšší ústavní funkci chtěl odejít, ale nakonec se vrhl do toho, co nazývá "špinavější prostředí", tedy do stranického souboje v parlamentních volbách. Jeho strana Za lidi je aktuálně druhou nejpopulárnější mezi opozičními silami a předpokládá se, že to bude právě Kiska, kdo bude sestavovat vládu demokratických sil, pokud dnešní opozice získá ve volbách 29. února dostatek hlasů. V průzkumech ovšem stále vede Směr − sociální demokracie expremiéra Roberta Fica a na druhém místě je fašistická formace Kotlebovci − Lidová strana Naše Slovensko.

HN: Je tomu šest let, co jsme se viděli před prezidentskými volbami. Byl jste nováček v politice. Po pěti letech prezidentství a necelý rok mimo úřad znovu kandidujete, chcete být premiérem. Co z toho, co jste se naučil v úřadu prezidenta, se vám teď hodí a co ne?

Často dostávám otázku, proč jsem se rozhodl jít do tohoto možná špinavějšího prostředí, místo abych znovu kandidoval na prezidenta. Tehdy jsem měl charitu Dobrý anděl a nemyslel jsem si, že budu politikem. Po tom, co jsem zažil v Dobrém andělu, po obrovském zklamání, kdy vidíte zbytečná úmrtí nebo korupci… Proto jsem šel do politiky. V úřadu prezidenta jsem se snažil co nejlépe používat tu jednu jedinou zbraň, kterou prezident má, a tou je slovo. Jsou dvě věci, které mě přivedly k rozhodnutí založit politickou stranu. Jedna byla, že jsem měl možnost se potkat s nejlepšími odborníky, s učiteli, lékaři, experty na romskou problematiku. Všichni měli pro mě srozumitelná řešení, co bychom v těchto složitých otázkách měli dělat. Vždy po těchto setkáních jsem hovořil s příslušným ministrem a řekl jsem mu, že oni navrhují to a to. A nic se nedělo, nebyla politická vůle. A druhý důvod byl, že mnozí ministři byli absolutně neschopní. S nadsázkou bych řekl, že bych je nechal řídit ani firmu s dvěma zaměstnanci.

Ale tím nejsilnějším bylo to, co se stalo po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Když se ukázala absolutní arogance moci, na povrch vyplouvaly takové věci o naší zemi, které jsem ani já jako prezident nevěděl, a netušil jsem, že by mohly být až tak špatné. Tehdy jsem si řekl, že pokud bych dokázal zemi znovu pomoci, měl bych do toho jít a svoji zkušenost zemi nabídnout. Při tvorbě strany jsem vycházel z konceptu, který jsem použil v podnikání i v charitě, že je třeba se obklopit nejlepšími lidmi, jakými se jen dá.

HN: Proč jste nevytvořili silnou opoziční koalici s Progresivním Slovenskem a Spolu? Nelitujete toho při pohledu na průzkumy?

Vůbec toho nelituji. Této otázce jsme věnovali hodně času. Byl jsem při zrodu Progresivního Slovenska. Jako prezident jsem říkal, že potřebujeme do politiky dostat nové lidi, schopné a čestné. Byl jsem i při zrodu koalice Progresivního Slovenska a Spolu před evropskými volbami.

Lidé, které jsem chtěl přitáhnou do politiky, mi říkali − Andreji, s tebou do toho půjdeme, ale chceme do strany, kterou ty budeš řídit. Vytvořili jsme stranu a pak byla otázka, zda se spojit. Stály proti sobě dva názory: že efekt sněhové koule nabalí voliče, nebo naopak, že to povede k destrukci. Průzkumy ukázaly, že třicet procent voličů naší strany bylo zásadně proti takovému spojení. Pravicoví voliči jsou náročnější než levicoví. Bylo vidět, že někteří Kiskovi voliči nemají rádi Trubana (Michal Truban, předseda strany Progresivní Slovensko − pozn. red.) a někteří Trubanovi voliči nemají rádi Kisku. To je normální. Když vidím, jak špinavou kampaň dělá Směr, ať už vůči mně nebo Trubanovi, pak kdybychom byli jeden cíl, lidé by to podstatně hůř snášeli. Když dnes zaútočí na mě, voliči víc přecházejí k Trubanovi, když na něj, jdou zase k nám. Tím, že jsme rozdrobenější cíl, dáváme Směru podstatně menší šanci na útok. Jako nejbližší spojenci ale vysíláme do země důležitý signál.

HN: Kdo je pro vás náročnějším či vážnějším soupeřem? Fico a to, co představuje (strana Směr − so­ciální demokracie), nebo Kotleba a to, co představuje (fašistická strana Kotlebovci − Lidová strana Naše Slovensko)?

Určitě je to Fico. Nesmí se zapomínat, že Směr je připraven vládnout s Kotlebou, tak se to trochu slévá dohromady. Ve výpovědích v procesu s vrahy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové se ukazuje, že Směr nese plnou politickou odpovědnost za vraždu těchto mladých lidí. Zprostředkovatel vraždy Andruskó řekl, že kdyby Kočner (Marian Kočner, podnikatel obviněný z toho, že si vraždu objednal − pozn. red.) neměl takové vztahy s policií a se Směrem, ti dva mladí lidé by žili. Mluvíme tedy o obrovské zodpovědnosti Směru za to, v jakém stavu naše země je.

HN: Proč ale tak vzrostla role kotlebovců?

Tuhle otázku si klademe často. Oni měli plus minus stejná čísla i před rokem. Je vidět přirozený odliv lidí ze Směru ke Kotlebovi. Typický volič Směru má dost daleko od pravicověji orientovaných stran, jako je ta naše. Slovenská národní strana vypadává ze hry kvůli svému předsedovi (Andrej Danko má na kontě spoustu osobních afér; má se za to, že často postupoval nečestně a prospěchářsky − pozn. red.) a dalším lidem, kteří tam jsou. Směr je zodpovědný i za to, že se kotlebovci dostali do parlamentu. Před minulými parlamentními volbami se Směr snažil vyvolat v lidech pocit strachu z migrace, ale nebyl autentický v tom, že by tuto zemi ochránil. Zatímco Kotleba v tomto autentický byl. Potom kotlebovce začal Směr v parlamentu legalizovat.

Já jsem se s nimi jako prezident odmítal setkat a v životě k tomu nedošlo. Za to jsem sklidil velkou kritiku.

Fico naopak pochválil poslance kotlebovců Mazurka za jeho protiromské výroky. Ministryně vnitra přijala Kotlebu, aby spolu projednali bezpečnostní situaci v obci Dobšiná, protože je tam hodně Romů. Fico se dohadoval s kotlebovci při schvalování zákonů, při volbě ústavních soudců, při zastropování věku pro odchod do důchodu a tak dále.

Takže Směr říká, že to nebude tak horké. O Hitlerovi ale také na počátku říkali, že to nebude tak horké a že je demokraticky zvolen. To pomohlo z kotlebovců udělat v určité části Slovenska uznávanou politickou sílu.

HN: Jak hodnotíte dosavadní průběh kampaně? Co se osvědčilo jako téma?

Nejdůležitější je, co by mělo být tématem kampaně, o čem bychom s lidmi měli diskutovat. Tématem by nemělo být, zda postavíme dvě nemocnice, nebo nových dvacet kilometrů dálnic, ale jak vrátit Slovensko zpět lidem. Lidé ze Směru po vyhraných volbách začali mít pocit, že si mohou dovolit všechno, že tento stát vlastní. To umožnilo gaunerovi, jako je Kočner, aby si dělal, co chtěl. Jeho důvěra, že ho Směr podrží, došla tak daleko, že měl pocit, že je-li nějaký novinář nepohodlný, tak ho odstřelí, pak plánoval odstranit dalšího novináře, potom politika. Měl prostě pocit, že se mu v této zemi nemůže nic stát, že je přikrytý Ficem, kterého nazýval svým šéfem. To je téma − že bychom si měli uvědomit, kam to Směr za dvanáct let vlády dotáhl. A druhé téma, které k tomu připojuji, že Směr je připraven vládnout s fašisty. Chtějí vládnout za každou cenu.

HN: Tohle je obecné, ale jaké konkrétní téma by mohlo volby rozhodnout? A má se jít do ulic a dělat demonstrace proti kotlebovcům?

V kampani každá strana používá nějaké nástroje, na něco se soustřeďuje víc, na něco méně. My také jezdíme od města k městu, prostě vedeme kampaň, kterou dělá asi každá poctivá politická strana. Nemyslím, že by se tu objevil nějaký nový fenomén, který neznáme ze Slovenska nebo z Česka. Zajímavé je, že Směr už nedělá svoje pompézní divadla jako v minulosti, premiér zrušil televizní vystoupení. Ví, že jít dnes s někým do duelu je pro Směr nesmírně nepříjemné. Faktům, které se valí denně z médií, se nedá reálně bránit. Vůči kotlebovcům jsem vždy vystupoval jasně, jednou jsem byl na jejich shromáždění v Krupině, šel jsem mezi ně a diskutoval s nimi. A v minulém týdnu v Levoči jsme dělali tichý protest proti kotlebovcům, že jsme je vyhnali, ani se pomalu nedostali ke slovu. Nemyslím si, že Kotlebovy voliče přesvědčíme tím, že na jejich mítincích budeme křičet protikotlebovská hesla.