Exprimátor Prahy Pavel Bém je pozitivní na Covid-19, žádné příznaky ale neměl. Chce proto varovat ostatní

Psychiatr Pavel Bém šel minulý čtvrtek ráno jako vždy na poradu na Kliniku adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice. Po setkání s kolegy se vrátil do pracovny, odeslal svým pacientům několik elektronických receptů a chystal se na vizitu. Než odešel, vyskočil na něj e-mail ze soukromé laboratoře Tilia. "Jste pozitivní na koronavirus," stálo v něm.

"Že jsem pozitivní, mě zaskočilo. Neměl jsem absolutně žádné příznaky nemoci. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Hlavou se mi honilo, že musím za primářem. Ale hned mi došlo, že už se nesmím s nikým stýkat, když jsem infekční, tak jsem mu zavolal," popisuje Bém týden staré události. Z nemocnice zamířil rovnou domů do karantény.

Bývalý pražský primátor Pavel Bém se v půlce března vrátil z Kanady, kde byla tehdy epidemiologická situace podobná jako v Česku a karanténa po návratu ještě nebyla povinná. "Pak jsem dodržoval všechna pravidla. Nosím roušku nebo respirátor, ale ani to není stoprocentní ochrana. Jako lékaři nechodíme v neprodyšných kosmonautických oblecích, riziko je proto vždycky," líčí Bém.

Přestože neměl a ani teď nemá žádné příznaky nemoci Covid-19, rozhodl se podstoupit test. "Chtěl jsem jen mít jistotu, že jako lékař neohrožuji svoje pacienty, z nichž velká část spadá do rizikové skupiny, jsou to lidé staří, s chronickými obtížemi anebo s více nemocemi najednou," říká. Jenže bez příznaků nakažení koronavirem, tedy bez teploty a kašle, ho hygienici odmítli otestovat.

"Řekli, že mají jen limitovanou kapacitu, a že když nemám příznaky, jsem bez šance na test. Zkusil jsem to přes naši nemocnici, ale také to nešlo," líčí Bém. Kontaktoval proto soukromou laboratoř Tilia v obci Pchery u Prahy epidemioložky Soni Pekové. Ta se "proslavila", když s ministerstvem zdravotnictví bojovala o to, aby mohly soukromé laboratoře také testovat na Covid-19. "Od kolegy jsem si sehnal zkumavky, nabral jsem vzorky sobě i manželce a odvezl to tam," popisuje Bém.

Výsledek měl v mailu druhý den. Hned poté se snažil s pomocí hygieniků zmapovat, s kým se za poslední dny stýkal a koho mohl potenciálně nakazit. "Kolegové zdravotníci, se kterými jsem se viděl, museli samozřejmě do karantény. Štěstí bylo, že jsem díky e-mailu z laboratoře nestihl vizitu u pacientů. Ambulance se na tři dny zavřela a dezinfikovala," popisuje Bém.

Infekce se podle něj v těle nejlépe pozná zhruba pátý den od nakažení. "Do té doby je člověk přenašeč, ale test protilátky v těle zatím neukáže a příznaky mít nemusí. Hygieně ale mapa všech kontaktů pomůže najít i tyhle lidi," říká. A právě kontakt s přenašečem, který neměl příznaky, je podle Béma nejpravděpodobnější verzí toho, jak se nakazil. "Síla toho viru v mém těle neodpovídala době, kdy jsem se vrátil z Kanady, kdybych to chytl cestou, byla by už nemoc na ústupu," míní.

Dnes z domácí karantény ordinuje přes telefon a Skype. "V psychiatrii je osobní kontakt s pacienty velmi důležitý, takže je to nouzová varianta, ale lepší než nic. A dokonce konečně vidím i výhodu elektronických receptů, které se dají napsat na dálku a poslat do mailu," říká.

V pondělí jdou on i jeho manželka znovu na test. Předpokládá, že by už měli být oba negativní. "Ale ptám se: když jsem já náhodně zachycený, jsem jen výjimka, anebo je pravděpodobné, že takových lidí běhá po světě hodně? Bohužel myslím, že je takových lidí hodně, určitě více než těch, kteří jsou pozitivně testovaní," myslí si psychiatr. Podle něj by měli být všichni zdravotníci testováni pravidelně. "Lékaři a sestry jsou ti, kteří teď chrání fungování státu. A všechny další síly by se měly napnout na ochranu těch nejohroženějších, nemocných a slabých," dodává Bém. Problém je, že testů je v Česku nedostatek a plošné testování zdravotníků nereálné.