Jak přivést do domu či bytu více denního světla?

Pro zdravý životní prostor člověka je přirozené denní světlo naprostou nezbytností. Čím více ho je k dispozici, tím lepší podmínky v interiéru nastávají. "V architektuře je světlo velmi důležité, protože člověku umožňuje vidět jak předměty, tak v širším měřítku vnímat prostor, ve kterém se nachází," vysvětluje architekt ze společnosti masparti Ondřej Spusta.

Hlavním zdrojem světla jsou okna, další práci s ním pak umožňují průhledné a průsvitné materiály, které se umí postarat o to, že člověk ani uvnitř domu neztrácí pojem o čase a denní době. Mnoho dokážou i lesklé povrchy: ty zase díky odrazům světla dodávají prostoru na jasu a velikosti. "Lesklé povrchy už dnes nepředstavují jen stříkané laky, fólie nebo akryláty, ale existují moderní alternativy imitující přímo sklo. Příkladem je Vetrixx, akrylátový materiál, který na sobě nese jemně rozemletý skleněný prach. Dosahuje tedy stejně vysoké lesklosti jako sklo, a přitom je pro nábytek daleko praktičtějším materiálem," potvrzuje Martin Dusík, vedoucí obchodního oddělení z Trachey, českého výrobce nábytkových povrchů.

Nejoblíbenější je dřevohliník

Primárním nositelem přirozeného světla v interiéru jsou okna, a to v jakémkoliv provedení. Čím větší jsou, tím více světla se do interiéru dostává. Druh oken a jejich materiál by měly vždy vycházet z architektonického návrhu celé budovy. Některá budova vyžaduje okna hliníková, jiná naopak vzhledově využije spíše dřevěná nebo plastová. Roman Kubálek, obchodní ředitel společnosti Vekra, výrobce a dodavatele oken a dveří, ale tvrdí, že samotný výběr materiálu není tak zásadní, jak se na první pohled může zdát. "Co se týče základních vlastností, jako jsou například pevnost a tepelná či zvuková izolace, jsou okna rámcově srovnatelná," vysvětluje.

Každý z materiálů má ale samozřejmě svá pro i proti. Výhodou plastových oken je nižší pořizovací cena, esteticky zase vedou okna dřevěná či hliníková. Plast také není dobré umisťovat na jižní stranu domu, kde se může vlivem přímého slunce a tepla rozpínat a ovlivnit funkčnost oken. Dřevěná okna nabízí interiéru pocitové teplo, je ale potřeba pravidelně pečovat o jejich povrch. Hliník se stal oblíbeným pro nepřekonatelnou odolnost vůči opotřebení i povětrnostním vlivům, oproti dřevu ale nabízí mírně nižší tepelně izolační vlastnosti. "U mnohých lidí vyhrává kombinace těchto dvou materiálů, tedy dřevohliník, který eliminuje většinu nedostatků," informuje Kubálek. Jak takové okno vypadá? "Zvenčí je hliníková obložka, která nevyžaduje žádnou speciální údržbu, a zevnitř přírodní dřevěný materiál evokující teplo," popisuje. Jedinou nevýhodou tohoto materiálu je vyšší cena.

Je třeba postupovat individuálně

Okna a jejich instalace souvisí s celkovým technickým řešením domu: materiálem a provedením obvodových stěn, způsobem vytápění a větrání, protihlukovými požadavky, typem použitého stínění a dalšími faktory. Podle Ondřeje Spusty je historií prověřená konstrukce oken zdvojených, jako jsou například okna špaletová. Ta byla díky rozšíření tepelně izolačního zasklení doplněna jednoduchým sklem, které je spolu s celoobvodovým bezpečnostním kováním charakteristické pro současně používaná okna. Ta se dělí podle materiálu okenního profilu (rámu) a případně i jeho provedení v detailu. Rám tedy může být i skrytý.

Druh oken a jejich materiál by měly vždy vycházet z architektonického návrhu celé budovy.

U rekonstrukcí zastává Ondřej Spusta názor, že ke každému domu je třeba přistoupit individuálně a s ohledem na uživatele nalézt nejlepší možné řešení. "Plošné řešení náhrady novodobým oknem není to nejlepší," říká. Problém s rekonstrukcí nastává také v případě, že jsou zdvojená okna nahrazována okny současné konstrukce, která dům znehodnotí jak esteticky, tak funkčně. "Výzvou jsou okna s ocelovými rámy z meziválečného období, řada zdařilých rekonstrukcí ale ověřila, že je možné je adaptovat pro současné využití," zmiňuje Spusta.

Tloušťka skla je důležitá

Fasádní okna interiér prosvětlí, je ale třeba počítat s tím, že světlo prostupuje pouze jejich horní částí. "Francouzská okna tedy sice přivedou do interiéru více světla než okna standardní, ale nikoliv v podobě dvojnásobku při dvojnásobné zasklené ploše," vysvětluje Roman Kubálek. Světelné podmínky v interiéru pak zhoršuje třeba i přílišný přesah střechy či kryté terasy. Umístění velkoformátových oken je navíc vždy třeba dobře zvážit ve vztahu ke světovým stranám. "Ne vždy totiž musí být příjemné umístit velkou okenní plochu na jižní stranu domu bez dostatečného zastínění, protože přivede do interiéru v letních měsících více tepla, než je žádoucí," vysvětluje Kubálek. U velkoformátových oken hrají roli především tloušťka skel a složení okenních tabulí. Z pohledu pevnosti je pak důležité zejména jejich správné konstrukční řešení. Velkoformátová okna se dnes často využívají jako posuvné portály, u kterých musí být správně nadimenzované kování, aby vše fungovalo lehce a bez problémů.

Střešní okno jako bonus

Základní funkcí každého okna je přivést do interiéru denní světlo a čerstvý vzduch. Podle Zdeňka Okáče, on-line marketingového koordinátora ze společnosti Velux, fungují z tohoto pohledu střešní okna lépe než fasádní. Při stejné ploše přivedou dovnitř přibližně dvojnásobek světla a zejména ve vícepodlažních stavbách zefektivňují větrání díky takzvanému komínovému efektu. Ocení je třeba majitelé bungalovů, kteří potřebují prosvětlit hluboké vnitřní dispozice, zejména když navíc zastřešili přilehlou terasu. V zimě navíc pomáhají vylepšit tepelnou bilanci domu.

Průhledné a průsvitné materiály interiér opticky zvětšují.

Foto: Shutterstock

V létě je na střešní okna vhodné používat venkovní stínění, které účinně zabrání přehřívání. Některá moderní okna jsou vybavena také dešťovým senzorem, který okno automaticky zavře v případě srážek, takže je možné větrat úplně bez obav. Stínění je k dispozici jak na střešní okna, tak na světlíky. Problémem není ani úplné zatemnění. Na ostění stačí nasadit zatemňovací roletu. A instalace střešního okna není podle Zdeňka Okáče tak složitá, jak se lidé často obávají. Neprochází se zdivem, místo bourání se hlavně řeže, jedná se tedy o rychlou a čistou práci. To ale rozhodně neznamená, že montáž střešního okna zvládne i bez proškolení každý řemeslník nebo dokonce kutil. Jde o zásah do konstrukce střechy, při kterém se prochází různými vrstvami včetně hydroizolační fólie, tepelné izolace a parozábrany. Proto je lepší svěřit montáž proškolené firmě.

Prosklené zádveří je trendy

Okno je sice primárním, ale ne jediným nositelem přirozeného světla v interiéru. Prosklené běžně bývají také vchodové dveře, které se objevují i v sestavě s bočními světlíky a nadsvětlíky zajišťujícími prosvětlení zádveří. "Dnes tedy mnohdy říkáme, že se vytváří spíše vstupní portál než jen samotné vchodové dveře," říká Roman Kubálek. Prosklené plochy bývají v zádveří žádoucí právě proto, že prostor je většinou bez oken. Z pohledu bezpečnosti se jich není třeba obávat − využívají se dvojskla, trojskla nebo varianty bezpečnostních skel. Členit vchodové dveře pomocí sklodělících příček je možné prakticky libovolně.

V nedostatečně prosvětlených prostorách, tedy v místnostech s malými okny, nebo dokonce bez nich, se hojně využívají také celoskleněné stěny. "Světlo přivedou sice se slabší intenzitou, ale pořád se jedná o přirozené denní světlo, které je nenahraditelné," říká Petr Paksi, obchodní ředitel JAP Future, výrobce designových dveřních systémů a interiérového skla. Celoskleněné stěny jsou dostupné v řadě variant. Můžete vybírat fixní příčky bez průchodu nebo skleněné stěny s otočnými, posuvnými či kyvnými dveřmi, a to v jednokřídlém i dvoukřídlém provedení. Součástí sestavy mohou být také fixní prvky − horní a boční světlíky. V rámci interiéru se sklo vždy používá v kalené variantě. Tloušťka stěn je obvykle osm, 10 nebo 12 milimetrů, v závislosti na velikosti skleněné plochy. "Sklo samozřejmě nemusí být pouze v čiré variantě, pro zachování intimity lze využít jednostranně leptané sklo či nejrůznější pískované a grafické motivy," informuje Paksi. Skleněné stěny tak mohou propouštět světlo a přitom oddělovat prostory bez vizuálního propojení.

Článek byl publikován v příloze Stavba.