Pandemie koronaviru a s ní související hospodářská krize zasáhly prakticky celý svět nečekaně, rychle a hluboce. Ačkoliv původ hospodářské krize je v moderních dějinách bezprecedentní, z hlediska ekonomických mechanismů se naopak jedná o krizi, která je relativně standardní, nebo alespoň standardnější než velká recese v letech 2008−2010, jejíž příčiny ležely ve finančním sektoru.

Pandemie koronaviru na ekonomiku v prvé řadě působí jako negativní nabídkový šok pramenící z karantény, uzavřených obchodů a dalších vládních restrikcí (ale například Volkswagen uzavřel své továrny dobrovolně), ze snížení ochoty pracovat (přímo kvůli onemocnění, nebo nepřímo kvůli strachu z nákazy a péči o děti), ale také ze snížení produktivity při práci z domova. Jenomže negativní nabídkový šok někdy může vzápětí způsobit i negativní šok na straně poptávky, ať už kvůli tomu, že domácnosti odkládají spotřebu (a firmy investice) ze strachu o budoucnost, nebo kvůli tomu, že přišly o zdroj příjmů. Oba typy šoků působí vzájemně, přičemž nabídkové šoky jsou nejspíše dominantní během první fáze a poptávkové šoky budou mít navrch, až dojde k uvolnění přímých restrikcí a ekonomika se začne vracet do normálu.

První fáze krize a nabídkové šoky

S nabídkovými omezeními v zásadě nemá smysl − nástroji hospodářské politiky − bojovat. Kromě toho, že prvotní příčina šoku je exogenní, se jedná o omezení, která jsou za dané situace optimální. Bylo by chybou snažit se "podporovat" poptávku: nikdo nechce, aby, při troše zjednodušení, lidé začali v tuto chvíli utrácet v restauracích či nákupních centrech. Podpora poptávky by byla buď neúčinná, nebo dokonce vysloveně škodlivá. Hospodářská politika by se měla v prvé řadě zaměřit na zmírnění následků těchto omezení.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se