Vláda s námi komunikuje jako s dětmi, ve stylu: Když nebudete hodní, přitvrdíme. Takhle se demokratická moc nechová, říká kněz a historik Tomáš Petráček. Zevnitř zavřené hranice nechápe. "Je to spíš nástroj sociálního disciplinování, prostředek, abychom si na autoritativní postupy moci zvykli," říká. Dlouhodobá izolace může podle něj pohnout společnost k úzkostné xenofobii, nervozitě, až hysterii, která nás v důsledku poškodí víc než samotná epidemie.

HN: Lidé v minulých stoletích v období katastrof hodně utíkali k víře. Děje se to i dnes?

Do jisté míry ano. Je velká poptávka například po vi­deích Tomáše Halíka, vynikající projekt je Fortna.eu/Uambonu, sdílená kázání nejlepších českých katolických kazatelů. Mají desetitisíce zhlédnutí. I má malá velikonoční videa měla tisíce zhlédnutí. Lidé jsou otevřenější, citlivější a vnímavější k duchovním přesahům.

HN: Jakou komplikaci vlastně představuje, že se pět týdnů nemohly konat bohoslužby a částečně budou povoleny až od příštího týdne?

Každý den strávím několik hodin telefonáty s farníky a mám on-line spojení se studenty. Věřící byli vybídnuti, aby přítomnost na bohoslužbě nahradili sledováním on-line přenosů, samostatnou četbou Bible či domácí bohoslužbou. Je to každopádně velké nabourání normálního církevního provozu a uvidíme, co z toho vzejde.

Tomáš Petráček (48)

Katolický teolog a historik. Vyučuje na Univerzitě Karlově a Univerzitě Hradec Králové. Je postulátorem blahořečení umučeného kněze Josefa Toufara. Tomáš Petráček je jedním z nejvýraznějších představitelů liberálního proudu v české katolické církvi. Od července 2010 do března 2020 působil jako sídelní kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Z funkce byl odvolán kardinálem Dominikem Dukou kvůli kritice kázání, ve kterém Petr Piťha apokalypticky varoval před vládou homosexuálů.

HN: Byla by možná zpověď například přes Zoom nebo přes WhatsApp?

Někteří to prý zkoušeli. Je to velký problém, protože v tom případě chybí prostor absolutní diskrétnosti mezi zpovědníkem a kajícníkem. Je tam riziko prozrazení, nedá se technicky zajistit, aby obsah zpovědi nevyšel najevo. Za prozrazení zpovědního tajemství jsou přitom ty nejpřísnější církevní tresty. Takže dnes mezi zpovědníka a kajícníka není možné umístit technické zařízení.

HN: Takže církev by asi ve světě, který by fungoval zcela on-line, existovat nemohla?

Pokud by teoreticky přišla technologie, která by byla schopna garantovat absolutní diskrétnost, asi by to bylo možné. Ale zatím na všech komunikačních prostředcích zůstává elektronická stopa a existuje možnost zneužití. Papež František na druhou stranu udělal některé mimořádné kroky a vybídl věřící, aby si uvědomili, že podstatou svátosti smíření je lítost nad tím, čeho se člověk dopustí. Že to není zvykové formální "osprchování se" ve zpovědnici, ale že by tam měl být hlavně moment, kdy si člověk uvědomí hloubku problematičnosti svého jednání, jeho podstatu a dopady. V tu chvíli je vina zahlazena a Bůh nás znovu posílá na cestu zbavenou oné zátěže.

Jakpak to asi vidí Bůh?

Laik se může kněze provokativně zeptat, jestli to, co se děje, je boží vůle. Pandemii přece lidé, na rozdíl třeba od válek, nezpůsobili. Jak se to srovnává s tím, že podle křesťanů je Bůh dle tradice všemocný a dobrý? Tady je Petráčkova odpověď: "Problém zla ve světě je vůbec to nejobtížněji řešitelné. Přes svoji tíživost, až nesnesitelnost patří zkoušky neodmyslitelně k lidskému životu. Právě v nich dozráváme, objevujeme sami sebe i podstatu života. Zároveň se nedá říci, že jsme si pandemii nezpůsobili sami. Vytvořili jsme propojenou globální civilizaci, spotřebně a hnusně se chováme k planetě. Podstatné je, že máme technologie, vědu a můžeme na pandemii reagovat jako nikdy předtím. Z hlediska západní civilizace bych tedy řekl, že k nám zkoušky přicházejí v té podobě, že je můžeme ještě zvládnout. Máme se z nich poučit, nechat se vyburcovat. To, co se nyní děje, není nic, co by víru problematizovalo."

HN: Co by vlastně mělo být hlavní zprávou církve pro situaci, kdy se v mnoha ohledech proměňuje celý svět?

Hlavně výzva k celkovému obratu životních priorit, jehož prorockým hlasem je papež František. Ke znovuobjevení toho, co činí náš život krásným, důležitým, lidským a o co jsme nyní připraveni, tedy kontaktu s druhými, možnosti je obejmout, podívat se jim do tváře, vidět jejich úsměv. Uvědomění si, že to všechno je něco nesmírně cenného, ale nevážíme si toho a místo toho se ženeme za materiálními věcmi, kariérou, sebepotvrzováním. Přes všechnu tíživost by bylo dobré pro jedince i společnost vzít to jako příležitost, zjistit, jestli to, za čím jsme se hnali, je zásadní a co nám doopravdy v životě chybí. A vyjít pak z jeskyní a sociálních slují, do kterých jsme nyní sociálně i prostorově zavřeni, se změněným, uzdraveným, zralejším pohledem na svět a život.

HN: A změní se skutečně něco? Lidstvo se poučitelností v mnoha ohledech nevyznačuje.

To je otevřené. Tato krize ukázala zajímavou věc. Když Greta Thunbergová konečně vyburcovala světovou pozornost ke klimatickým problémům, mnozí se tvářili, že je to jen sluníčkářské snění o omezení ekonomiky založené na nekonečném růstu. A najednou jsme schopni ze dne na den omezit průmyslový výkon, létání a podobně a snést život, který je mnohem jednodušší než předtím. Každá krize je příležitost, ale záleží, jestli na ni, až to skončí, zapomeneme, vytěsníme ji, nebo zda se poučíme. A také záleží na tom, jak se poučíme. Protože to bude skvělá příležitost pro různé demagogy a podvodníky, kteří se objevují už teď a snaží se nabízet falešná, laciná řešení. Házejí odpovědnost na Evropskou unii a nabízejí nám uzavření se do nového nacionalismu a izolacionismu.

HN: Jste historik, takže víte, že krize většinou vedly spíše ke konfliktům. Proč by to tak tentokrát nemělo být?
Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se