Slabé české returny na ruské smeče

V agendě, kvůli které stoupá během posledních týdnů rusko-české napětí, má Česko trumfy v rukou. Bronzový Koněv nepatří státu, ale Praze 6, nebyl památníkem válečným, nýbrž normalizačním a na rozdíl od zbytků odstřeleného Stalina z Letné nespočine kdesi v zavážce, ale v muzeu. Tečka.

Přejmenováním plochy před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova byl Prahou vzdán hold tragicky zesnulému ruskému demokratickému politikovi. Tečka. A proč by soukromý týdeník Respekt nemohl v rámci svobody slova přinést informaci, že podle českých tajných služeb dorazil do Česka ruský agent vybavený jedem, a proto je pod ochranou pražský primátor Zdeněk Hřib a starosta Prahy 6 Ondřej Kolář? Tečka.

Nic z toho neospravedlňuje, že ruská strana spustila trestní stíhání Koláře, změnila adresu svého pražského velvyslanectví a podala protestní nótu proti článku v Respektu. A už vůbec nebyl důvod k útokům na české zastupitelské úřady v Moskvě a Petrohradu. Pod kotlem jednoznačně přitápějí Rusové. Tím nápadnější je slabá česká reakce. Ohledně Koněva bychom nemuseli říkat ani "ň", a přesto šéf diplomacie Tomáš Petříček nabídl jednání o přesunu sochy do Ruska (Moskvou už jednou odmítnutém). Ujistil, že plníme smlouvy s Ruskou federací. A že prý "je nepřístojné, abychom zde nechali cizí státy zpochybňovat základní svobody, jako třeba svobodu slova". Proč ta opatrná formulace "cizí státy"? Podobně reagoval premiér Andrej Babiš. "Určitě si nenecháme líbit, aby nějaké světové velmoci nám tady nějakým způsobem ovlivňovaly naše politické záležitosti," prohlásil.

Které velmoci? Je snad nutné ujišťovat kohosi − Rusy či voliče provládní KSČM −, že se u nás měří stejně Rusku i USA? Taková reakce na ruský tlak je bezzubá. Vidíme důsledek naší nejednotné zahraniční politiky. Prozápadní Petříček se drží diplomatické úředničiny. Hrad si dělá, co chce. A šéf vlády je podle účelu někde mezi. Škoda. Tolik trumfů v rukou…