Digitální daň dělá z Česka terč odvety USA

Zavést jakoukoliv globální daň je extrémně složitý, snad i nemožný úkol. OSN či WTO jsou v tomto ohledu nepoužitelné, takže v případě digitální daně se úsilí soustřeďuje na OECD. Jenže daň by zasáhla americké internetové giganty jako Google, Amazon či Facebook. Těžko tedy čekat, že by šéf Bílého domu, který právě usiluje o znovuzvolení, odsouhlasil cokoliv proti zájmu domácích firem. V polovině minulého týdne proto americká vláda jednání o digitální dani se zástupci EU ukončila a torpéduje i úsilí v rámci OECD. Co v téhle situaci zemím, které irituje lehkost, s jakou digitální obři mimo USA unikají zdanění, zbývá?

Logické by bylo znásobit úsilí v rámci Evropské unie. Komisaři, kteří mají ekonomiku a obchod na starosti, už také dali jasně najevo, že pokud jednání v rámci OECD selžou, EU svou daň zavede sama. Silný blok téměř s půlmiliardou spotřebitelů je pořádná váha. V obchodní válce, kterou digitální daň může snadno − v Trumpově éře až příliš snadno − vyvolat, má protizbraně budící respekt i ve Washingtonu. Jenže ani evropská cesta k dohodě nebude jednoduchá, vždyť při celoevropských daňových změnách musí panovat jednomyslnost. Což je mimochodem pravidlo, které Češi měnit nechtějí v domnění, že slouží jejich zájmům.

Speciální zdanění Googlu a spol. proto česká vláda zavádí samostatně. Byznysmeni, kteří mají za oceánem obchodní zájmy, jsou z toho upřímně vyděšení, protože Trumpova odveta dopadne na ně. Vláda jim ale nenaslouchá. Daň chce zavést za každou cenu a následky neřeší. Jediný ústupek se týká sazby, kterou se digitální tržby (nikoli zisk) z českého území mají zdaňovat. Z absurdních sedmi procent ministerstvo financí slevilo dva procentní body, ale i to je stále značně vysoká daň, která z Česka dělá primární terč odvety.

Jak ji bez pomoci Evropy zvládneme, není těžké odhadnout. Zastánci národní suverenity mimo rámec EU mají jedinečnou příležitost sledovat modelový příklad, jakou má 10milionový průměrně ekonomicky rozvinutý stát v dnešním světě váhu.