Karvinsko nás vyvádí z omylů: doba postcovidová nenastává, už nejsme premianti Evropy a chytrá karanténa neřeší všechno

Konec června přináší procitnutí. Dosud panovalo tiché sdílené přesvědčení, že koronavirovou epidemii máme za sebou a čeká nás už "jen" vypořádání se s jejími ekonomickými následky. A najednou vidíme, že to tak není. Za den přibylo v Česku přes 300 případů − stejně jako na vrcholu epidemie začátkem dubna. Je sice pravda, že jde o lokální ohnisko na Karvinsku a epidemiologové říkají, že situace je celkově klidná (i když podle zjištění HN je právě na Karvinsku stav opravdu vážný a počet nakažených havířů se pohybuje kolem 600). Jenže je tu i druhý pohled. Absolutní čísla nových případů jsou mnohem vyšší než v okolních zemích (devětkrát větší Německo mělo v neděli 175 případů, Rakousko 74, Polsko 193, Slovensko sedm). A hlavně je Česko jedinou zemí regionu, kde má křivka počtu nakažených tvar U − v dalších zemích počty setrvale klesají.

Nemusí se nic závažného dít, ale přesto by nás to mělo varovat a vyvést z několika omylů. Tím prvním je pocit premiantství, šířený marketingově Babišovou vládou. V jejím podání jsme to byli my, kdo všechno dělal skvěle, zatímco jiní selhávali. Nyní vidíme, že velkou roli hraje také štěstí. My jsme ho měli na začátku epidemie, nyní ho mají okolní země, kterým se neděje to co nám. Druhým omylem bylo spolehnout se, že nás před dalším šířením choroby ochrání chytrá karanténa, kdy se budou vyhledávat a v zárodku likvidovat malá ohniska. Na severu Moravy to zjevně nestačí, virus se začal šířit komunitně, musí se zavádět plošná opatření typu zákazu návštěv v nemocnicích. Buď tedy chytrá karanténa na zastavení viru v principu nepostačuje, nebo je na jejím českém provedení něco špatně. A třetí, největší omyl byl v předpokladu, že existuje něco jako doba postcovidová. Když se infekce rozjela na severní Moravě, proč by se příště nemohla rozjet někde jinde? Nastává zkrátka doba, kdy se s covidem musíme naučit žít. Přinejmenším do doby, než bude k dispozici vakcína.

Jenže jak ten život bude vypadat? Faktem je, že ochota společnosti bojovat se zdravotními následky epidemie za každou cenu je pryč. Je zjevné − a pochopitelné −, že lidé jsou z omezení unavení. Už nechtějí nosit roušky, nechtějí omezení v restauracích, nechtějí se vzdávat velkých akcí. Při oslavě titulu fotbalové Slavie byla před stadionem v Edenu hlava na hlavě a nikdo nic neřešil. Lidé se přestali bát, povolila disciplína. Naladění věrně odráží i odpověď starší paní z Karviné v anketě Českého rozhlasu, co říká opět zpřísněným opatřením. Ač patří do rizikové skupiny, prohlásila, že podle ní jsou opatření už úplně zbytečná a že už je nechce. Do mimořádností se už nechce ani státu. Kdyby na začátku epidemie v některém regionu vyskočil počet případů na 300 denně, jako nyní na Karvinsku, byl by nepochybně celý uzavřen, jako se to stalo v polovině března na Uničovsku a Litovelsku. Nyní se na severní Moravě o ničem takovém ani neuvažuje.

Je možné, že v Česku postupně dojde k tiché rehabilitaci dosud odsuzovaného švédského modelu. Severská země nezavřela ekonomiku ani na vrcholu epidemie, dále byly otevřené restaurace, dále se směli scházet lidé, byť v omezeném počtu. Nyní na Karvinsku vidíme Švédsko v malém. Nákaza se komunitně šíří a tamní podniky, restaurace a hotely nikdo nezavírá. Zřejmě to tak bude i v případě dalších eventuálních lokálních ohnisek; tvrdé restrikce by česká společnost už nepřijala. Jde tedy o jediné − nekopírovat Švédsko i v počtu obětí. Věřme tedy, že se v každém dalším malém "Švédsku" povede to, co se nepovedlo na začátku v tom velkém − ochránit pečovatelské domy, ve kterých byla většina tamních obětí. Toto bude zřejmě hlavní úkol, na který se bude muset český zdravotní systém příštích několik let soustředit.

dvtv

Zasažená Karviná: Lidé toho mají dost. Ani se tu nemohou nechat testovat, líčí tajemník tamějšího magistrátu

30. 6. 2020