VŠE o... závislosti vlád

Uvažujme, že lékařská věda prokázala, že jedna až dvě skleničky vína denně jsou zdraví prospěšné. Dopřáli byste alkoholikovi na léčení, aby si denně dal sklenku pro zdraví? Pokud tak učiníte, váš pacient zřejmě opět propadne své závislosti.

Ekonom Luigi Zingales tvrdí, že řada ekonomů se chová podobně jako nezodpovědní lékaři. Avšak místo aby to jejich kariéře uškodilo, končí v poradních sborech vlád. Podle Zingalese se vlády podobají alkoholikům v tom, že jsou chorobně závislé; nikoliv však na alkoholu, ale na utrácení. Ekonomie ukazuje, že v řadě případů mohou být vládní výdaje prospěšné, a to i za cenu dluhu. Ekonomické modely však předpokládají, že vlády chtějí a mohou teoretická doporučení implementovat. Opomíjejí, že v realitě často máme co do činění s alkoholikem, který si místo doporučené sklenky vína dá dvě lahve vodky a karton cigaret k tomu.

Proč jsou vlády závislé na utrácení? S možnou odpovědí přišel ekonom James Buchanan. Tvrdí, že vlády usilují o to, aby mohly libovolně nakládat s co největším množstvím zdrojů podle svého uvážení. V některých zemích tyto zdroje plynou na švýcarská konta politiků, v jiných "pouze" na účty spřízněných firem. Politici také usilují o své znovuzvolení a část zdrojů vynakládají ve prospěch voličů. Podíl prostředků jdoucích na "veřejné blaho" závisí na osobních charakteristikách politiků a na pravidlech omezujících svévoli politiků.

Avšak i výdaje na "veřejné blaho" mají svá úskalí. Problém je, že veřejnost jako celek nevolí − volí pouze jedinci a ti si v očích politiků nejsou rovni. Rozhodnutí voliči nejsou pro politiky zajímaví. Klíčoví jsou ti nerozhodnutí. K nim zejména vlády směřují své dary ve formě vyšších výdajů či nižších daní a doufají v jejich hlasy.

Koronavirová pandemie představuje situaci, kdy je legitimní, aby stát svými výdaji zmírnil negativní společenské a ekonomické dopady a případně se při tom i zadlužil. Na základě teorie a dostupných dat ekonomové ukazují, jaké kroky by měla učinit vláda, která usiluje o "veřejné blaho". Reálné vlády se však chovají v souladu s Buchananovým pohledem. Na jednu stranu se snaží pandemii a její důsledky skutečně řešit, na druhou stanu však využívají situaci ve svůj prospěch: enormně se zadlužují, aby si "kupovaly" hlasy nerozhodnutých voličů, přerozdělují prostředky ve prospěch spřízněných firem a vytvářejí poradní sbory vybraných expertů, od nichž však nečekají rady, ale legitimizaci svých rozhodnutí.

Romantický pohled na vládu přisuzuje nezodpovědné chování vlád nekompetenci a nedostatku informací. Skeptický pohled hledá vysvětlení v politických institucích, které takovéto chování umožňují. Ekonomové jako Zingales a Buchanan věří, že vlády se budou chovat tak, jak jim dovolíme. Podle nich je třeba vytvořit taková pravidla, aby si i alkoholik dopřál pouze jednu sklenku vína denně. Než však taková pravidla budeme mít, je třeba zvážit, jaká doporučení vládám dáváme. Stejně jako se liší doporučení alkoholikům od doporučení těm, kteří drží své pití na uzdě, by se měla lišit doporučení reálným a ideálním vládám.