Oblékání exoskeletu zabere Jaroslavu Klimešovi tak pět minut. V jeho případě by se ale mělo mluvit spíš o obouvání − z konstrukce, která obepne jeho nohy a díky níž se za chvíli postaví a projde krátkou uličkou s bradly, nejdříve nazuje boty. Pak si střední část stahovacími pásky upne k lýtkům a nakonec vsedě na vozíku zatáhne do popruhů i stehna. Dělá to tak automaticky, že to vypadá, jako by exoskelet nosil odjakživa. Klimeš dříve pracoval jako tesař. Na jedné stavbě ale propadl střechou. "Spadl jsem asi tři metry a mám rozdrcený dvanáctý obratel. Po úrazu jsem na vozíku," popisuje mladý muž.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
