Po amerických prezidentských volbách před čtyřmi lety je kdekdo na předpovědi skoupý. Většina průzkumů či jejich zprůměrování dává sice větší šanci bývalému viceprezidentovi Joeu Bidenovi, ale kdo by na něj veřejně vsadil výplatu? Trojúhelník nejistoty má tři body. Zaprvé, dnešní srovnání podpory obou rivalů vychází lépe pro kandidáta demokratů, ale v posledních dnech jeho náskok pozvolna slábne. Zadruhé, nakolik výsledky letošních voleb ovlivní, shovívavě řečeno, neortodoxní chování nynějšího nájemníka Bílého domu, který se vyhýbá slibu v případě prohry předat spořádaně moc vítězi. Zatřetí, zda a jak se i do letošních voleb promítnou zahraniční snahy zmanipulovat voliče skrze sociální sítě, které nabývají na důležitosti v případě těsného poměru sil, když letošní dění na internetu vykazuje zcela novou intenzitu?
Jen při první odpovědi lze vycházet z předchozích voleb. Před čtyřmi lety Trump svou výstředností strhával nerozhodné či zklamané, dnes už má řada voličů osobní zkušenost s pandemií, která v USA stála přes 210 tisíc životů a otřásla prosperující ekonomikou, i s čerstvým zážitkem z Trumpa napadeného pandemickým virem.
Obhájce prezidentského úřadu chce proto nyní dostat do hry obraz takřka zázračně uzdravené hlavy státu zářící z Bílého domu při balkonové scéně à la Evita a vyplňující mediální prostor jedním mítinkem za druhým v rozhodujících "kolísavých" státech.
Jeho raketové tempo však skrývá také rizika. Co když si někteří z voličů, mezi něž s gestem hodil svou roušku na mítinku na Floridě, odnesou nákazu, která se projeví právě těsně před prvním listopadovým úterým? Možná že právě všechno tohle vidí 78letý vůdce republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell, který se novinářům svěřil, že do Bílého domu od 6. srpna nevkročil. Možná mu více než na Trumpově setrvání v úřadu záleží na tom, aby byl znovuzvolen v Kentucky.
