Na nízkém nákupním vozíku tady mají zákazníci naložený většinou pytel brambor a v ručním košíku ještě jogurty ve skle nebo různě zakroucenou zeleninu. Do obchodu s názvem Regio potraviny ve Fryčovicích, vzdáleného asi 15 minut od Frýdku-Místku, se Kamilu Kublákovi podařilo shromáždit produkty zhruba od 200 malých farmářů. A to nejen z nejbližšího okolí, ale z celého Česka. Mnoho z nich chová jen jednu krávu nebo pár koz a výrobky si dělají sami. "Farmáři, které jsme našli nebo si našli oni nás, jsou gros našeho obchodu," míní Kamil Kublák, vítěz soutěže Moneta Živnostník roku 2020, kterou vyhlašují Hospodářské noviny.

Prodejnu u silnice z Brušperku do Hukvald nejde přehlédnout. Není to tím, že by měla velkou venkovní reklamu. Projíždějícího spíš zaujme plné parkoviště mezi poli. Právě díky velkému zájmu o brambory, na jejichž pěstování se Kublákovi zaměřují a které získaly značku Beskydy originální produkt, se rodina rozhodla v roce 2005 postavit vlastní obchod. Bez dotací a jiné podpory se jí to povedlo až za 12 let.

Tradice dlouhá tři sta let

Kublákovi hospodaří na farmě ve Fryčovicích s dlouholetou rodinnou tradicí. "Původně byl grunt po obou stranách řeky Ondřejnice a šel lánem až po horu Hůrky. První psané zmínky o farmě máme z poloviny 18. století. Nepřetržitě se tady hospodařilo, mimo nucenou kolektivizaci v 50. letech, až dodnes," popisuje Kamil Kublák. Statek sebrali komunisté jeho pradědovi, který byl také starostou obce, zavřeli ho do vězení a hospodářství se stalo součástí jednotného zemědělského družstva.

Obchodník a podkovář

Kamil Kublák si práci na rodinné farmě rozdělil s bratrem. Jaromír je odpovědný za pěstování brambor a zeleniny a stará se celkem o 200 hektarů pozemků. Kamil má na starosti prodej. Vybudoval obchody ve Fryčovicích a v Lichnově u Nového Jičína. Kublák se zároveň před několika lety vyučil podkovářem, a tak upravuje kopyta svých koní i těch v okolí.

"Když jsem byl na základní škole, myslel jsem si, že být zemědělec je to nejníž, co jde. Za komunismu byla naše historie potlačená. A to, že jsme měli koně, to jsem bral jen jako něco navíc," popisuje třiačtyřicetiletý muž. Na statku se ke konci 80. let chovalo asi 20 sportovních koní, fungoval tady jezdecký klub a s koni se soutěžilo ve voltiži (gymnastika a tanec na koni, pozn. red.).

Po revoluci se Kublákovo vnímání rodinné tradice rychle změnilo. Otec nechal práce, bratr Jaromír nechal školy a vrátili se hospodařit na farmu. Rodina začala ihned podnikat. Zatímco v 18. století předci chovali hlavně dobytek či koně a pěstovali obilí pro zvířata, současní potomci si svůj hlavní produkt hledali. Častokrát je zastavily nízké výkupní ceny. Rodina měla zpočátku kravín a mléko prodávala do mlékárny. Na tom se ale vydělat nedalo. Od krav ustoupili a založili si vepřín, s příchodem supermarketů ale ani vepřové nebylo výdělečné, tak to do třetice zkusili se slepicemi. S prodejem vajec to však dopadlo stejně.

Mezitím rodina pěstovala také brambory a obilí. I to zpočátku prodávala na výkup. Na farmě chyběly pořádné stroje a rodina vše oddřela ručně, spolu s najatou pracovní silou. Jenže za nízké výkupní ceny se taková dřina nevyplatila a zemědělci se rozhodli prodávat sami ze dvora. "Ukázalo se, že to byla klika. Nejdříve jsme brambory pěstovali na pěti hektarech, dnes jich máme 50, máme stroje a jsme schopni pole obstarat ve třech lidech," popisuje Kublák.

Starost o farmu si rozdělili s bratrem Jaromírem. Ten je zodpovědný za pěstování brambor, ale také zeleniny, ovoce, obilí či zrnin a stará se celkem o 200 hektarů pozemků. Kamil Kublák má na starosti prodej a vybudoval obchody ve Fryčovicích a v Lichnově u Nového Jičína. "Abychom mohli zdravě fungovat, rozhodli jsme se, že od bratra budu vykupovat veškerou produkci do obchodů, za běžné, tržní ceny. Rozdělení našich rolí je ale jen na papíře, jeden člověk by to sám nezvládl, je to hodně práce, proto obhospodařujeme všechno spolu," popisuje podnikatel vzájemné fungování. V obchodech, na poli a v loupárně brambor dávají práci asi 50 lidem.

Rodinný tým

U rodinné farmy vybudoval Kamil Kublák dva obchody s názvem Regio potraviny. Jeden funguje ve Fryčovicích a druhý v Lichnově. Do obchodů se mu podařilo získat různé malé, lokální výrobce, kteří často vyrábějí originální produkty. Obchody postavil bez dotací, na což je hrdý. V prodejnách zaměstnává asi 20 lidí. Zakládá si na tom, aby v práci byla příjemná atmosféra a zaměstnanci tvořili tým. Do svého podnikání zapojil i rodinu, manželka s ním pracuje v prodejně, tam mu pomáhá i syn. Před šesti lety se vyučil podkovářem a upravuje kopyta koní na farmě. O koně se stará jeho dcera.

Za rok podkovářem

Vypěstovat brambory tak dobré, že se pro ně lidé vracejí ze širokého okolí a i přes jejich vyšší cenu je odebírají školní jídelny, vývařovny či restaurace, je podle Kubláka možné jen díky zdravému nakládání s půdou. Farmáři se snaží půdu udržovat živou, nepřehánějí to s hnojením a nechávají ji ve vhodnou chvíli odpočinout, aby se obnovila. "Když žije půda, žijí i brambory. Nejsou nijak krásné na pohled, jsou různě zkroucené, ale jsou chutné," vysvětluje svůj přístup Kublák. Ročně rodina vypěstuje 35 tun brambor na hektar půdy.

Část z nich jde rovnou do vlastní loupárny, kterou Kublákovi zřídili jako chráněnou dílnu. Odcházejí odsud zavakuované balíčky oškrábaných a nakrájených brambor do škol či závodních jídelen. Z velké části jde o ruční práci, protože brambory nejdou jen tak oškrábat automatickou škrabkou, kvůli různým tvarům a dírkám, které se z nich musí vyříznout. V loupárně pracuje asi 20 lidí, z toho zhruba 15 z nich má nějaké znevýhodnění, ať už zdravotní nebo pracovní. "Podařilo se nám sestavit dobrý tým lidí, takže to funguje perfektně," míní oceněný živnostník.

Odmala se Kublák na statku pohyboval u koní. Asistoval podkovářům při úpravách kopyt zvířat. Podkovářů ale už moc není, proto se na jejich služby čeká i půl roku. Jenže to koňům ve Fryčovicích nestačilo. "Korektura kopyt, tedy úprava rohoviny, se má dělat co dva měsíce. Koně dnes nechodí po tvrdém povrchu, ale jsou v bahně, na měkkém a rohovina jim rychleji roste, za měsíc třeba o centimetr. Když se korektura dělá jednou za půl roku, mohou kopyta praskat," popisuje Kublák. Nejdříve si myslel, že to zkusí udělat sám, k úpravě kopyt je ale podle něj potřeba mít "papír". Proto se před šesti lety rozhodl, že se vyučí podkovářskému řemeslu, a přihlásil se na Střední školu řemeslnou v Jaroměři. Rok tam dojížděl.

"Říkal jsem si, že o tom vím všechno, a myslel si, jak je tam budu učit. Ale tam jsem pochopil, že se to dělá jinak, než jsme byli zvyklí. Byl jsem v šoku," přiznává Kublák. Nyní dělá podkováře pro své i jiné koně v okolí. Dnes jich je na farmě osm, už se na nich ale nesoutěží, rodina je má jako své hobby. Stará se o ně především jeho dcera, která by po škole ráda začala s hipoterapií, což je metoda, kdy se do rehabilitace zapojují speciálně vycvičení koně. Jeho syn pomáhá s prací v obchodě. Kublák plánuje, že až dětem své podnikání předá, přesune se do prodejny v Lichnově, o kterou se budou s manželkou starat.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Firmy a živnostníci.

Související
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru