První věty bývají nejtěžší. Kde sebrat sílu, kde začít, když skončilo něco, co skončit nemělo. Michal Mejstřík tady vždy prostě nějak byl, byl u všeho, jako jakási konstanta, pevná struktura. Vítal mě první den na škole, kterou spoluzakládal − Institut ekonomických studií (který se dostal na světovou úroveň) založil a řídil desetiletí. Gratuloval mi na promocích a osobně mě dokopal dodělat doktorské studium, byl v každém NERV, co zde kdy byl. Zakládal Leadership Forum, které se ještě v hlubokých a divokých devadesátkách spolu s Georgetownskou univerzitou stavělo za etiku v podnikání. Navíc měl krásnou rodinu v pohádkovém místě kousek za Prahou, kterou též všichni znali − pro jejich pohostinství a otevřenost. Když mluvil profesor Mejstřík, všichni napjatě a pozorně poslouchali. Jeho výklad byl stejně tak poutavý, jako strukturovaný, takže stačilo nedávat chvíli pozor a člověk už se nechytal. Byl to ekonom se srdcem, kterého měli rádi všichni napříč spektrem. Nikdy jsem ho neviděl naštvaného, hádavého nebo arogantního. Vychoval − a to doslova − generaci nejen ekonomů, ale i podnikatelů, akademiků a lidí, kteří skončili v politice nebo státní správě.

Já osobně jsem si o tom chlapovi myslel, že dělá nějaké záhadné operace s časem, protože se mi zdálo, že jeho den má tak třikrát více hodin než u normálních smrtelníků. A každá hodina využita asi tak, jak by každý z nás snil, že by sám chtěl umět využívat každou vteřinu. Vzpomínám, jak nám vedl diplomové práce, prolistoval je za několik vteřin a řekl něco se smyslu "hele dobrý, ale na straně XY máte chybu, protože zapomínáte na důchodový efekt u Slutského rovnice", vzal další a byl se stostránkovou publikací rovněž hotový za půl minuty i s komentáři, které byly, ehm, až příliš přesné. Vzpomínám si, jak jsem sledoval otevřená ústa svých spolužáků, jak sedali do lavic, jeden po druhém, a jak nevěřícně hleděli, jak někdo během vteřiny byl schopen přesně trefit to, s čím se oni mordovali více než rok. Přitom jsme si všichni byli jisti, že práce předem nečetl. Mirek Zámečník, jeden další z ligy nejlepších ekonomů, které tu máme, se mi jednou přiznal, že Michala Mejstříka podezírá z geniality.

Tak například Institut ekonomických studií, velikou mašinérii, řídil naprosto skvěle, byť v té době měl tisíce jiných věcí. Překládal spolu s Václavem Klausem "Samuelsona" − naši tehdejší bibli ekonomie, rozuměl bankovnictví, byl velikým expertem na kapitálové trhy, uměl složitou matematiku − ale zároveň byl praktický a podílel se na mnoha významných transakcích v dějinách našeho hospodářství. Málokdy stál přímo na prvním místě viditelnosti, o to mu nikdy nešlo. Vždy to byl intelektuální dříč, který přemýšlel, neúnavně doporučoval literaturu, vždy věděl, komu zavolat. Skoro pokaždé sice chodil pozdě, a přesto mu to nikdo nikdy nevyčetl, protože i tak byl napřed, a nikdo mu nikdy nemusel nic vysvětlovat a už hýřil dobrými nápady a brzdil ty scestné. Nikdo nevěděl, jak to dělá, ale dělal to dokonale. Mít Michala Mejstříka na palubě znamenalo mít giganta na vaší straně.

Nějak jsme v té koronové krizi zapomněli na všechny její oběti. Psychologové by nám vysvětlili, jak jsme žal zástupně utápěli ve stesku ekonomickém, po kterém se přece jen truchlí lépe, protože tolik nebolí. Jenže teď už to nejde. Teď odešel doyen naší generace, energický, všudypřítomný, tiše hlasitý a v plné síle. Covid si vyžádal velikou oběť − člověka, který proti pandemii s takovým nasazením bojoval. Upřímnou soustrast rodině a všem přátelům, žákům a lidem a nám všem, kteří jsme k němu vzhlíželi. Za všechny NERV, za KoroNERV-20, za naše bankovnictví a kapitálový trh, za pivní partu ekonomů, za Fakultu sociálních věd UK a za CERGE, za Leadership Forum, za dějiny české ekonomie, do kterých se nezaměnitelně zapsal, za tento národ, mohu-li za nás všechny: Michale, děkujeme ti za všechno, co jsi pro nás a s námi udělal, co jsi nás naučil a jaký jsi byl. Ať je ti tvá další cesta, už vůbec ne ekonomická, snadná a ať tě tvé nové působiště přivítá se stejnou vervou, kterou jsi ty dával správným věcem.

Související

Komentáře ke článku

08.01.2021 07:49
V mém životě jsem pana Mejstříka osobně nepotkal, ale včerejší zpráva o jeho úmrtí mně intuitivně zasáhla, že jsem si sám pro sebe říkal: “Škoda ho.”, byl to asi osobnostní i profesní bourák.Osobně pojatý Nekrolog pana Sedláčka (a propos mistrně sepsaný) po zásluze zveřejněný v HN, to jenom potvrzuje.Lze se jen připojit k vyjádření upřímné soustrasti všem pana Mejstřikovi blízkým. Roman Majer (Praha)
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru