Covid-19 nemusí být jen deprese, lze na něm najít i něco pozitivního. Co našli ekonom Singer, vědec Grygar, právník Sokol a další?

Covid-19 je s námi rok, a protože se mu neumíme bránit tak dobře jako ve většině ostatního světa, napáchal tu děsivé škody. V Česku za sebou zanechal přes třiadvacet tisíc mrtvých, zničil životy a živobytí dalších desítek tisíc lidí, odhalil, že máme zkostnatělou státní správu a neschopné politiky, dovedl zdravotnictví do stavu naprostého vyčerpání... Těžko najít člověka, na kterého by z toho nepadala deprese.

Ale přesto, dokázali bychom najít na celém tom zmaru něco pozitivního? Cokoliv? Můžeme si z té katastrofy odnést něco k dobru? Něco užitečného, poučného a pozitivně použitelného?

Odpovídají:

Tomáš Sedláček, František Koukolík, Miroslav Singer, Radkin Honzák, Krištof Kintera, David Marek, Jiří Grygar, Petra Hůlová, Tomáš Halík, Tomáš Sokol, Eva Zažímalová, Iva Pekárková, Dalibor Blažek

Tomáš Sedláček, ekonom

Padl na nás imperativ dělat věci jinak, jít do sebe, čas na nové oblasti zájmů, rodinu, čas na čtení a přemýšlení, čas na věci, na které předtím nebyl čas, čas na životní úklid, čas ticha – možná na to ještě v ledasčem budeme vzpomínat.

František Koukolík, vědec, neuropatolog, spisovatel

Jedinečné testování všech teoretických představ o individuální a skupinové stupiditě, sociálně úspěšné psychopatii a krizové fázi možného sociálního kolapsu.

Miroslav Singer, ekonom, bývalý guvernér ČNB

Pro mě osobně v pozitivním smyslu znamenala pandemie objev dalších nádherných míst České republiky a tím skutečně nemyslím jen ta turisticky "profláklá".

Dál už se mi hledají pozitiva na osobní úrovni dost těžko, snad by se dalo zmínit, že v období lockdownu asi většina z nás zjistila, co je pro ně vlastně v životě důležité, co jim nejvíc chybí. Takže já už dnes vím, že je pro mě vlastně velmi důležitý takový ten příjemný "small talk", krátký zdvořilý rozhovor s někým, koho neznám, ať už k němu dojde na zasněžené stráni s potomkem a sáněmi nebo v oblíbené hospůdce. A zdá se mi, že takových nás je hodně. Takže tohle období nás asi většinou vedlo k hlubšímu sebepoznání. Ale tento "přínos" dost diskvalifikuje mé vědomí, že bych se radši "nesebepoznal" a žil jako před pandemií. Na úrovni ekonomického života se myslím  ukázalo, že alespoň ve firmách, které znám a kde působím, mám množství kolegů, kteří dokázali v podstatě "nemožné na počkání". Schopnost lidí kolem mě nacházet řešení, která umožnila pokračovat v činnosti nově, digitálně, na dálku, ale třeba také zajistit bezpečnost těch, kteří musí někam přijít, někde se sejít, vytvářet například systémy navzájem se zastupujících pracovních týmů, mě vedla k hlubokému obdivu k většině těch, se kterými spolupracuji.