Jaro, tvé jméno je dýchej

Snad nikdy v dospělém životě jsem se netěšil na jaro tak jako teď. Tolik smrti. Tolik temna. A tolik beznaděje. Tak snad nyní, již v plném jaře, vítejte konec (doufejme) jedné z nejvýraznějších etap dušení světa v rouškách i ekonomiky řízené vládními opatřeními. Venku se dá volně dýchat, do ulic měst a vesnic, která byla umrtvena implozí lidí, do domovů, se vrací život. Krámky i zahrádky se pomalu otvírají – spolu s ekonomikou, která se probouzí z tohoto zvláštního usnutí šípkového království. Ještě zdaleka není vyhráno, ale je možná čas na mírné ohlédnutí.