Vědci z liberecké univerzity vyvinuli roušky, které se za pár let samy rozloží

Když začnete intenzivně sportovat, můžete dostat křeč. To vaše svaly chrání kyselina mléčná. Tělo umí tuto kyselinu rozložit a stejně tak se v přírodě rozpadají její uměle vyrobené polymery. To je myšlenka, které se chytili dva vědci z Technické univerzity v Liberci – vedoucí katedry materiálu Petr Louda a vedoucí katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Jiří Chvojka. Rok bádali a nyní umí vyrobit textilii s vrstvou nanovláken z kyseliny polymléčné, z níž lze šít roušky či chirurgické kombinézy, které se po čase samy rozloží. „V ideálních podmínkách jejich rozklad potrvá zhruba tři roky,“ uvádí Louda v rozhovoru pro HN. Takové ochranné pomůcky by podle Chvojky nezatěžovaly životní prostředí a materiál lze využít i v mnoha jiných oborech. 

HN: Jak vás napadlo vyrábět roušky z polymeru kyseliny mléčné, což je látka objevující se v jednoduché variantě v lidských svalech? Používá se tento materiál běžně?

J. Ch.: Obecně se takové v přírodě rozložitelné polymery využívají například v medicíně, kde jsou pojmenované jako scaffold. Jsou známé například v tkáňovém inženýrství a jejich výhodou je, že se v těle po určitém čase rozkládají. Myšlenka vyrobit z toho roušky proto byla nasnadě, protože ty by se potom také mohly v přírodě rozkládat a nepůsobily by takovou ekologickou zátěž.