Mezi oponenty či kritiky Babišovy vlády panuje celkem shoda, že jednou z největších hloupostí, s níž zakladatel ANO přišel, bylo po věcné stránce heslo „Řídit stát jako firmu“. Stát se nedělí na majitele, manažery a podřízené zaměstnance, kteří musí respektovat záměry a nařízení, nebo jít jinam. Demokratický stát je množina svobodných lidí, kteří si vybírají politické reprezentanty a svěřují jim moc potřebnou k výkonu služby. Proto se stát řídit jako firma nemá a v dlouhodobějším horizontu ani nemůže.
Obálkový text: Kdo půjde s Babišem. Volby by dnes vyhrálo ANO, hledá proto spojence.
Hlavní komentář: Polemika Erika Taberyho s Markem Švehlou: Má opozice uvažovat o vládě s Babišem?
Otvírák agendy: Pět agentů v Praze. Po čem pátrala americká FBI ve Vrběticích.
Kontext: Kuba (opět) míří k revoluci. Po nevídané vlně demonstrací vládne podle místních na „ostrově svobody“ zvláštní klid před bouří.
Kontext: Bratrancům na stopě. Stále populárnější genetická genealogie umožňuje nasvítit tmavá místa rodinné historie.
Rozhovor: S Radkem Špicarem o jeho Tesle, roku 2035 a přechodu Evropy na elektrická auta.
Civilizace: Poslední helikoptéra. Příběh amerického ústupu z Jižního Vietnamu připomíná vážnost dilemat, která Spojené státy nyní řeší v Afghánistánu.
Kultura: Všichni by chtěli hrát. Letní rozvolnění probudilo koncertní scénu. Opravdový restart ale ještě není na dohled.
Babiš a jeho učedníci to přesto stále zkouší. Zjevně trpí pocitem, že se nemusí s nikým moc bavit – s parlamentem, opozicí, veřejností – a můžou rozhodovat jako šéfové.
Jedním z takových učedníků je ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček. Příkladů je celá řada a poslední se týká minulého týdne. Tuplovaný ministr oznámil, že zvažovaná obří továrna na baterie do elektrických aut by se mohla postavit v Prunéřově v místě bývalé uhelné elektrárny. Hned také začal mluvit o těžbě lithia a uzavřel za vládu s firmou ČEZ memorandum o podpoře plánů na výstavbu zmíněné továrny.
Z věcného hlediska jde o divadlo, manažerské představení, vytváření dojmu, že se něco děje. Memorandum je záznam o nějaké skutečnosti a vláda si nepotřebuje se státní firmou psát na papír, že něco podporuje. Pokud ministři plánují otevřít v Krušných horách masovou těžbu nerostné suroviny, mají občanům představit, o co půjde, vysvětlit jim, jak asi bude těžba vypadat, ubezpečit je, že dojde k odškodnění všech, které těžba postihne. Mají zkrátka vyložit karty na stůl, představit své plány a symbolicky požádat o podporu. Prostě bavit se s občany jako s partnery, a ne se schovávat za memoranda.
Těžba lithia a výroba baterií je sporná aktivita – z jedné strany velmi potřebná pro rozvoj elektromobility a snížení emisí skleníkových plynů, z druhé strany značně problematická věc, která se lidem v místě těžby i jinde v Česku nebude líbit. S těmi všemi je třeba mluvit otevřeně a věcně, a ne teatrálně podepisovat memoranda, aby se to slovo pak dalo šikovně použít v kampani.
