Reakce sledujících mého psího blogu, které jsem vyzvala, aby se podělili o příhodu související s výběrem psího jména, byly vskutku rozmanité a dokládaly, že diskuse mohou vyústit i ve větší či menší rodinné rozepře. Třeba když jeden člen domácnosti chce pojmenovat chlupáče jako svoje oblíbené jídlo a ostatní s tím zásadně nesouhlasí. Zdá se ale, že je to jen lidský pohled na věc. Dobrou zprávou totiž je, že nějakou zásadní chybu při výběru udělat nelze a psa jeho jméno netrápí. „Roli spíš hrává ono známé ‚nomen omen‘. Tedy když psa pojmenujeme Rocky, Drago či jiným drsným jménem, může se stát, že to bude raubíř, který se bude drsně i chovat,“ říká Petra Marečková, instruktorka a zakladatelka výcvikového centra Psí Park. Platí to ale i obráceně. „Měla jsem psa Jarečka a byl to takový hodný ňoumínek, takže to na něj v podstatě sedělo. Nebo můj borderák Červík je takové neustále se hemžící skupenství,“ vyjmenovává instruktorka příklady, jak se jméno může svým způsobem promítat do povahy zvířete.
Neznám tvoji lidštinu
Dříve se říkalo, že jméno by mělo obsahovat hlásku „r“, aby bylo důrazné. Podle instruktorky Marečkové to ale nemá žádný význam, protože psi nerozlišují jednotlivá slova, ale celkovou intonaci a hlásky. „Neznají lidštinu, takže nevnímají slova jako taková. Mám Červíka a Čokoládu a používám pro ně přivolávací jména Čokí, Červí. Pro Červíka, kterého jsem měla dřív, ale bylo těžké pochopit, že nevolám na něj, ale na Čokoládu. Znělo mu to podobně,“ vysvětluje na příkladu Marečková.
Přinést si z útulku Igora, když se zdá, že je to typický Žeryk, může být pro nové majitele znervózňující.
Výběr jména je v podstatě jen otázkou osobního vkusu, zaměření majitele. Jeden horolezec svého psa pojmenoval Cepín a podobných příkladů lze najít spoustu. Čtenářky dívčích románů si možná vzpomenou na knihu Kopretiny pro zámeckou paní, v níž figuroval pes slyšící na vskutku neobvyklé jméno − „Pocem“.
Co je ale důležité, to je přivolávací jméno. „Podle mě hodně pomáhá, když volací jméno končí na dlouhé ‚i‘. Já nepoužívám volání ‚ke mně‘, ale na Čokoládu volám ono Čokí. Dlouhé ‚i‘ nám umožňuje jméno libovolně protáhnout, takže ho pes vnímá důrazněji. Navíc jakékoliv jméno s ‚í‘ na konci nikdy nebude znít rozladěně. A právě o tom to je. My totiž nemusíme být naštvaní na psa, ale na cokoliv jiného, nicméně pes k nám nebude chtít přijít, protože z nás bude cítit negativní emoci. S přivolávacím jménem končícím na ‚í‘ vysíláme emoci pozitivní,“ je přesvědčena Marečková.
Stáhněte si přílohu v PDF
Dnes jsi ještě Alík, zítra už budeš Ferda
Dilema řeší lidé, kteří si přivedou psa z útulku a jeho jméno se jim nelíbí. „Mít doma Igora, když se nám zdá, že je to typický Žeryk, může být pro nové majitele znervózňující,“ říká Petra Marečková, která ale uklidňuje, že na tom, jak nového člena domácnosti přejmenujeme, nezáleží. „Říká se, že by se mělo střídat nové jméno se starým, já jsem v podstatě hned začala na psa volat novým jménem. Zavolala jsem Ájko, dala odměnu a do tří dnů měla fenka jasno, že je Ájka. Psi z útulků většinou buď netuší, jak se jmenují, nebo tím, jak je nikdo moc necvičil, není jejich reakce na jméno nikterak excelentní. Navíc pes nevnímá jméno jako my lidé,“ vysvětluje Marečková. „Já jsem Alík,“ tedy v psím světě není. „Pes také slyší na spoustu jmen,“ dodává Marečková, která sama říká své Čokoládě ještě Lasičko či Lištičko a volá na ni Čokí. Důvody k obavám nejsou na místě ani při přejmenování starších psů. Zvíře si prý na nové jméno zvykne rychle. Při výběru zvířecího jména je ale dobré si uvědomit, zda nebude způsobovat nějaké nepříjemnosti. Třeba že se pes nebude jmenovat stejně jako některý lidský člen domácnosti.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.
