Vytvořit si pouto

Pojď si se mnou hrát,“ navrhl lišce malý princ. „Jsem smutný…“

„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. „Nejsem ochočená.“

„Co to znamená ochočená?“

„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška. „Znamená to vytvořit pouta…“

„Vytvořit pouta?“

„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi pro mne zatím jen malý chlapec po­dobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také ne­potřebuješ… Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“

Život se zvířaty

Stáhněte si přílohu v PDF

A tak se Exupéryho malý princ a liška stali přáteli, byli tu jeden pro druhého, vytvořili si pouto. Stejné pouto, jaké odnepaměti pojí zvířata s lidmi, kteří se rozhodnou je přijmout za parťáky, součást své lidské smečky. V případě psů a koček, v Česku nejčastějších zvířecích obyvatel lidských příbytků, pak leckdy členy téměř rovnoprávné. Členy, jejichž příchod těší a odchod bolí. Zvlášť v případech, kdy je člověk sám a pes mu je po většinu času jediným společníkem.

O blahodárných účincích canisterapie jak na lidskou psychiku, tak motoriku snad nemůže pochybovat ani nejzatvrzelejší odpůrce zvířat. A pokud ano, následující stránky ho přesvědčí, že psi jsou víc než jen němé tváře, které nám díky nutnosti pravidelného venčení zajistí dostatek pohybu a jejichž zásluhou se v parku seznámíme s lidmi, s nimiž bychom se jinak míjeli bez povšimnutí.

Našim zvířecím parťákům, ať už je máme doma od jejich mládí, nebo k nám přišli z útulku, prostě vděčíme za mnohé. A tak není divu, že hledáme způsob, jak a kde se s nimi rozloučit, když nadejde čas. I na to přináší odpověď zářijový magazín Život se zvířaty.

Přeji vám příjemné a inspirativní čtení.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.