Předlohou černobílé velkoformátové fotografie zvětšované na barytový papír byla plastika známé meziválečné sochařky Hany Wichterlové. Snímek, který otevírá tento text, vznikl během stopětadvacetiny vteřiny, ale cesta k jeho zrodu trvala několik let.
Na fotografii se často nahlíží jako na rychlé médium a může to být jeden z důvodů, proč není stále v očích některých investorů vnímána jako plnohodnotné dílo. „Ta stopětadvacetina vteřiny je ale jen moment fotografování. Celý kontext toho, proč se fotí to, co se klade před objektiv, a to, jakým způsobem se dělá obsah, je krok za krokem dlouhodobý vývoj, který v mém případě vychází nejen z hlubokého zájmu o autora samotného, ale i z hledání autentického vyjádření v rámci abstraktních forem ve fotografii,“ říká autor fotografie a fotograf Jiří Thýn.
Fotografie je relativně mladý umělecký obor. Jeho největší investorský boom přišel až v 90. letech. V Česku byla dlouhou dobu upozaďovaným médiem. „Dodnes není plně doceněna ani státními sbírkotvornými institucemi, není zájem ji kupovat do sbírek nebo se očekává, že ji umělec daruje. To rozhodně nepřispívá k tomu, aby za ni soukromí sběratelé platili,“ vysvětluje Tomáš Pospěch, historik umění a fotograf, který působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Podle něj se ale tento pohled začíná měnit. „Autoři vytvářejí malé emise, vydávají certifikáty a hlídají si ceny i svůj dobrý kredit v galerijním světě,“ potvrzuje Pospěch.
Fotografie jako součást obchodu s uměním je daleko více akceptovatelná v západním světě než u nás. „Velcí sběratelé se k ní ještě odhodlávají. Určitou roli hraje také psychologie. Touha sběratelů mít pojištěný právě ten jeden originál, který nabízí malba. Je to ale jen psychologická hranice, která se už za pět let řešit nebude,“ je přesvědčený Jiří Thýn, který podle J&T Banka Art Indexu patří mezi top 10 současných českých umělců.
V Česku levně, za hranicemi dráž
Ceny za české fotografie byly dlouhou dobu vyšší na zahraničních trzích než na tom tuzemském. Zvláště to platilo v případě ikonických jmen jako František Drtikol, Josef Sudek, Jaromír Funke nebo Jindřich Štyrský, jejichž díla se ve světových aukčních síních prodávají za statisíce až jednotky milionů korun. A jejich ceny stále rostou.
„Paradoxně se na světovém a na našem trhu vyrovnávají. Když jsem dříve jezdil s českými fotografiemi do Ameriky, říkal jsem z legrace svým kolegům, že přijde doba, kdy je budu vozit zpět. Mám pocit, že už nastala,“ zamýšlí se galerista a expert na českou fotografii Jiří Jaskmanický.
Stále se ale podle něj dá v tuzemsku koupit fotografie levně a za hranicemi prodat se zajímavým zhodnocením. „Na českých aukcích se naši renomovaní autoři prodávají řádově v desítkách tisíc korun, výjimečně ve statisících. Takže pokud budete mít v aukci možnost koupit si Sudka za sto tisíc korun, v první galerii za hranicemi za něj získáte minimálně 25 tisíc eur,“ zdůrazňuje Jaskmanický.
Oslovení experti se shodují, že fotografie skýtají nejednu investorskou příležitost. Právě proto, jak je český trh s nimi mladý. Kdo chce rychlé zhodnocení, měl by se zaměřit na už zmiňované autory. „Sudkova fotografie Zátiší s lasturou a jmelím se na začátku 90. let prodávala za pět tisíc korun, na konci 90. let za 25 tisíc a dneska se prodává za 25 tisíc dolarů. A až zase někdo Sudka připomene na mezinárodní úrovni, cena jeho fotografií vystřelí opět do vzduchu,“ myslí si Jaskmanický.
Romantika a poetika tvořící se za železnou oponou
„Právě proto, že fotografie nebyla dlouho doceňována, neplatí se zde za fotografie zdaleka tak vysoké ceny jako ve světě. Proto můžete začít kupovat i s menšími částkami a máte velkou šanci, že cena vaší sbírky bude rychle růst,“ tvrdí Tomáš Pospěch.
„Řada lidí si v poslední době uvědomuje, že nemusí mít vůbec horentní výdělky, aby mohli sbírat fotografii. Zdá se, že přichází další generace lidí dnes víceméně středního věku, kteří si fotografie váží a baví je ji sbírat. Pokaždé když vydám novou knihu, ozvou se lidé, kteří by si ji chtěli koupit v luxusnější, limitované verzi i s originální fotografií a mnohdy chtějí kontakt na autora a koupit si od něj fotografie. Většina fotografů totiž nemá svého galeristu,“ říká Pospěch.
Do maloměstské galerie doléhá křik z ulice, důkladná fotografická díla střídají rychle nasnímané momentky
Potenciál zajímavého zhodnocení mají fotografie současných autorů. „Jimi se česká umělecká scéna může opravdu pyšnit. Jména jako Hynek Alt, Aleksandra Vajd, Lucia Sceranková, Alena Kotzmannová nebo Jiří Skála si rozhodně zaslouží pozornost sběratelů,“ vyjmenovává Valérie Dvořáková, art specialistka J&T Banky.
„Je mnoho dobrých českých autorů, do kterých bych doporučil investovat. Mám rád například Vojtěcha V. Slámu, to je moravský autor. Z té starší generace je to Václav Jirásek. Jeho fotografie už jsou dražší, ale je to jeden z nejlepších autorů. Tipem mohou být už nežijící Pavel Dias či Václav Chochola. Těch jmen jsou ale stovky, protože česká fotografie je velice bohatá na dobrá jména. Paradoxně jak jsme byli 40 let za železnou oponou, vyvíjela se tu fotografie svým specifickým způsobem. Je hodně poetická, romantická, odlišná od jiné evropské,“ říká Jiří Jaskmanický.
Stará, ale patří jinému
Nákupem přímo od současných autorů se investor vyhne tomu, že by získal falza. V této oblasti mají ovšem fotografie oproti obrazům velkou výhodu. „Výtvarné dílo namalujete na staré plátno a znalec bude mít velký problém určit, zda je původní, nebo ne. Fotografie se ale časem mění, například u bromostříbrné se po čase začne na povrchu vylučovat stříbro a to žádnou technologií nezfalšujete,“ vysvětluje galerista Jaskmanický s tím, že riziko hrozí spíše v tom, že se vezme stará fotografie a někdo ji připíše slavnému autorovi.
Pro začínající sběratele nebo ty, kteří nechtějí příliš investovat, jsou fotografie dobrou příležitostí. „V porovnání s malbami či sochami bývají levnější, a to i proto, že se jedná o reprodukovatelnou techniku, a vznikají tedy v sériích několika kusů,“ vysvětluje Valérie Dvořáková.
Ve chvíli, kdy si investor všímá specifik, nemůže sáhnout vedle. „Máte například obraz od Oldřicha Blažíčka, který se běžně prodává za 60 tisíc korun. Když se ale na aukci objeví jeho Zahrada v květu, která je úchvatná, prodá se za půldruhého milionu. Stejné je to u fotografií. Najdete‑li nějakou zajímavou, která je něčím odlišná – například má pěknou kompozici, je na ní náznak surrealistického přístupu, je to montáž, tedy evokuje techniky, které se používaly v meziválečné etapě –, máte skoro stoprocentní jistotu, že je fotografie cenná. I kdyby její autor byl úplně neznámý,“ upozorňuje Jiří Jaskmanický.
Ten při koupi fotografií také radí sledovat trendy a vývoj cen autorů. „Samozřejmě je mnoho vynikajících autorů, kteří kvůli tomu, že se o ně nikdo nestará, nikdo je nepropaguje, nemají výstavy, nevydávají se o nich knihy, zůstávají někde v pozadí,“ zamýšlí se Jaskmanický. „Jako Zdenko Feyfar, autor fotografií Krkonoš či Prahy. Fantastický fotograf, který má smůlu, že se nedostal do povědomí sběratelů. Někteří autoři mají naopak štěstí, že si je vezmou pod svá křídla galeristé ze zahraničí a venku je proslaví. To je příklad Michala Macků či Tona Stana,“ říká Jiří Jaskmanický.
Pozor na sázku na jednoho koně
Stejně jako v případě jiných investic se i u fotografií pro snížení rizika doporučuje diverzifikace. „Pokud vsadím na jednu fotografii nebo jednoho autora, můžu mít štěstí a investice se mi může skvěle zhodnotit. Také se ale může stát, že šlápnu vedle. Proto je vhodné uvažovat nad sbírkou trochu komplexněji. Nejhodnotnější však nemusí být nutně sbírka, do které bylo investováno nejvíc peněz. Hodnotu tvoří především kvalita daného díla, kterou odborná veřejnost nenechá bez povšimnutí,“ vypráví Valérie Dvořáková.
Stáhněte si přílohu v PDF
„Pokud se chcete v tématu trochu zorientovat, začněte u výstav, ať už ve větších institucích, jako je Dům fotografie Galerie hlavního města Prahy, v galeriích zaměřených přímo na fotografii, jako je Ateliér Josefa Sudka, nebo v malých soukromých galeriích, které věnují výstavy i uměleckým fotografiím. Každoročně se u nás také koná Fotograf festival, díky němuž si uděláte skvělý obrázek o aktuálním dění na poli umělecké fotografie. A pokud vás zajímají mladé talenty, doporučuji sledovat i české umělecké školy. Právě z jejich fotografických ateliérů se rekrutují budoucí talentovaní autoři, a tak stojí za to mít v nich přehled,“ radí Dvořáková.
„Je dobré investovat do fotografie, protože pořád je ještě čas. Je velké množství autorů, kteří ještě nejsou objeveni a vy si je můžete nakoupit a chvíli počkat. Máte možnost si vytvořit zajímavou a hodnotnou sbírku, která se rychle zhodnotí. Vyžaduje to sice znalost autorů, ale literatury je dostatek. Samozřejmě je zde riziko stejné jako u výtvarného umění, nesmíte vsadit na koně, kteří jsou chromí, kteří se jen tak plouží trhem a nikam nedocválají. Je potřeba vsadit na klusáky,“ myslí si galerista Jaskmanický.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.
