Evropská sedmadvacítka musí během nadcházejících osmi let snížit emise alespoň o 55 procent. Zavázala se k tomu v unijním plánu Fit for 55. Ruská invaze na Ukrajinu zatím na plánech nic nemění. Z ambiciózního cíle unijní představitelé ustoupit nechtějí, naopak si k němu přidali ještě jeden – do roku 2030 chtějí Evropu úplně zbavit závislosti na ruském plynu.
„Koncem tohoto roku můžeme nahradit 100 miliard krychlových metrů plynu dovezeného z Ruska. To jsou dvě třetiny toho, co od nich dovážíme,“ spočítal místopředseda Evropské komise Frans Timmermans v první polovině března ve Štrasburku. Do konce dekády by podle něj měla být Evropa na ruském plynu zcela nezávislá.
Cíl je tedy jasný, cesta k němu už o poznání méně. Podle komise by měli pomoct noví dodavatelé plynu, členské státy by si taky před příští zimou měly samy zajistit jeho dostatečné zásoby. Obezřetně se k problematice staví česká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). Ta po čtvrtečním jednání Rady životního prostředí v Bruselu HN řekla, že Česko stále hledá cestu, jak se závislosti na ruských komoditách zbavit. V úvahu podle ní připadá cesta stlačeného plynu, delšího období spalování uhlí nebo taky většího využití vodíku. Kterou cestou se Česko vydá, ale bude záležet na rozhodnutí celé vlády.
Velké změny znamenají také zajímavé byznysové příležitosti pro řadu firem v nejrůznějších oborech. „Jedním z nejzajímavějších sektorů z pohledu energetických úspor jsou budovy – a to jakékoliv, výrobní, skladové nebo kancelářské,“ říká ředitel společnosti Schneider Electric Vladimír Tichý. Server Architecture 2030 odhaduje, že provoz existujících budov se podílí na globálních emisích CO2 asi 28 procenty. A že si to firmy začínají uvědomovat, přičítá i rostoucím cenám energií. Ty teď navíc výrazně zkracují návratnost investice, která se obvykle počítá v jednotkách let.
Green Deal dříve, než firmy plánovaly
Právě zmíněný růst cen elektřiny a nejistota kolem dodávek ruského plynu nutí jednat i ty podniky, které zelené technologie původně jen ledabyle nakreslily do svých střednědobých a dlouhodobých strategií. „Myslím, že v současné době firmy připravené z principu nejsou, ale není to o tom, že by nějak zásadně zaspaly, ale řekněme, že přerod Green Dealu do skutečnosti je dneska mnohem rychlejší, než jsme si v minulosti představovali,“ popisuje senior manažer strategických projektů v energetickém týmu společnosti Deloitte Miroslav Lopour.
Zatímco větší nebo zahraniční podniky se na přechod k zelené podle Lopoura stihly připravit alespoň mentálně, ty menší probral až pohled na poslední faktury. „Všechny firmy vnímají, že ceny za energie jsou dneska abnormální, jsou ohrožením jejich finančního zdraví a jejich ziskovosti, a snaží se proto hledat způsob, jak minimálně na té energetické straně snižovat svoji expozici a své dopady. Snaží se ve svém rozhodování dohnat manko, které mají, a třeba realizovat zelené investice v co nejbližší době.“
Stále ale není jasné, na kolik tento slib vyjde státní kasu . Podle společnosti Deloitte by ozelenění ekonomiky mohlo stát zhruba dva biliony korun. Vůbec nejnáročnější bude transformace pro oblasti energetiky, těžkého průmyslu nebo taky sklářství. Evropská unie proto pro Česko v různých programech vyčlenila zhruba bilion korun.
Nejzásadnější zřejmě bude program Modernizační fond, do roku 2030 z něj Češi budou moct vyčerpat minimálně 150 miliard korun. Objem prostředků ale zřejmě poroste také s prodejem emisních povolenek.
Češi se ke klimatické změně staví jako obézní člověk k hubnutí, říká Ondřej Kopečný z agentury STEM
Peníze zamíří z velké části na zelené projekty, jako je například instalace fotovoltaických panelů či opatření na snížení energetické náročnosti budov nebo výroby. Za těmito projekty se pak neskrývá jen zateplení objektů, ale taky třeba modernizace elektrických rozvodů, osvětlení, využití odpadního tepla nebo obměna technologického vybavení. Novinkou tentokrát pro podnikatele budou opatření na snižování spotřeby vody ve výrobě a zadržování dešťové vody.
Právě resort životního prostředí už jako jeden z mála spustil výzvy na dekarbonizaci velkých energetických zdrojů, jako jsou teplárny či elektrárny, a taky na výstavbu fotovoltaických elektráren. Program je zaměřen na 10 evropských zemí, a Česká republika je dokonce premiantem v rychlosti jeho spuštění.
Jenže tady zatím veškeré úspěchy končí. Peníze, na které firmy čekají, zatím k dispozici nejsou.„Většina dotačních programů pro probíhající dekádu je bohužel stále v přípravě. Programy tak nabírají zpoždění v řádu několika měsíců oproti původním předpokladům,“ říká Ondřej Hartman, ředitel pro vládní a veřejný sektor společnosti EY Česká republika.
Například ministerstvo průmyslu a obchodu na dotazy HN, kdy budou výzvy připraveny, odpovědělo velmi vyhýbavě: „Nyní probíhají diskuse ke konečné podobě výzev a několika zbývajícím podmínkám zejména v souvislosti s aktuálními otázkami, které stojí před českými podnikateli.“ Podle informací Hospodářských novin by ale první výzvy z Evropských strukturálních investičních fondů mohly být vypsány ve druhém kvartálu roku.
