Investoři chtějí, aby jejich peníze zlepšily svět

Hlavním hybatelem současného světa financí a investic je bezpochyby růst inflace, říká Martin Vašek z ČSOB. Všichni se nyní zabývají tím, jak dlouho se u nás i ve světě vysoká cenová hladina udrží. Zájem investorů o investice však nijak nepřibrzdila, spíše je jen obtížnější najít investiční příležitosti. Postupně narůstá zájem o udržitelné investice.

Pandemie covidu‑19 proměnila svět globální ekonomiky i investic. Zároveň donutila podniky a vlády zvážit své regionální závislosti, protože globální dodavatelské řetězce se dostaly pod větší tlak. To vše přispělo spolu s akumulovanými úsporami k růstu inflace. A dopad války na Ukrajině na růst cen, zejména energií, ji ještě posílil. Bude ale i impulzem k přechodu k zelenější ekonomice, což znamená nové investiční příležitosti. „Lidé již nechtějí jen, aby jejich peníze vydělávaly, ale pomáhaly budovat lepší společnost,“ říká Martin Vašek, ředitel ČSOB Penzijní společnosti a české pobočky KBC Asset Management NV.

Co v současnosti hýbe světem investic?

Jednoznačně tématem číslo jedna je vliv inflace, a to nejen v Česku, ale napříč celým vyspělým světem. Má to mnoho příčin. Jednou jsou ekonomické vlivy, další postpandemické dopady narušení spotřebitelsko‑dodavatelských řetězců. A pak samozřejmě obrovský dopad konfliktu na Ukrajině. Navíc se vše zatím neprojevilo, to nejhorší – přes ceny potravin – teprve přijde. Asi ne tolik ve vyspělém světě, ale růst cen základních potravin, jako jsou pšenice či jedlé oleje, dopadne velmi tvrdě na lidi v Africe a na Blízkém východě.

Čím to je, že se inflace stala takovým „hybatelem dějin“?

Do jisté míry je to důsledek dlouhodobých benevolentních kroků monetární politiky centrálních bank. A k tomu se nabalily některé další věci najednou. Výsledkem je hodně vysoká inflace po celém světě, počínaje USA, kde vidíme nejvyšší úroveň za posledních několik desítek let. I v Evropě máme inflaci nevídaných výšin. V Česku to máme umocněné tím, že jsme byli hodně vstřícní na straně fiskální politiky, která zpočátku správně zareagovala na pandemii covidu. V další fázi jsme ale podporu neutnuli včas. Zároveň jsme udělali trvalé změny v daňovém systému, což sice nechává lidem více peněz, ale tento „olej přilitý do ohně“ bohužel rozběhnutou inflaci ještě zvýšil.

Murphyho zákon říká: vše, co se může pokazit, se pokazí. Přišel covid, který narušil globální ekonomiku v několika fázích, vzápětí přišla válka, která ještě negativní dopady umocnila…

V době pandemie neměli lidé možnost spotřebovávat, akumulovali peníze a v okamžiku, kdy mohli začít utrácet, akcelerovali poptávku. Během pandemie nešlo utrácet primárně za služby, tak se poptávka přesunula do zboží, nicméně vznikl globálně problém s dodávkami. Lidé změnili způsob chování i utrácení. Oproti tomu došlo k narušení nabídky v důsledku oslabení pružnosti globálních spotřebitelsko‑dodavatelských řetězců, takže pozměněnou poptávku není schopna uspokojit.

Jak se projevil fakt, že lidé akumulovali peníze, v investicích?

Máte pravdu, že na jedné straně lidem zbyla spousta peněz, kdy kvůli lockdownům utráceli méně. Na straně druhé ale začali více investovat. Z dat je patrné, že od druhého kvartálu 2020 spousta lidí (nejen v Česku) naskočila do investování. Velký nárůst drobných investorů přilákal bleskový propad trhů po nástupu koronaviru během března 2020, ale zájem ani pak neopadal. Na konci roku 2020 jsme byli na historických maximech. A rok 2021 byl z pohledu výkonnosti akciových trhů jeden z nejlepších roků v historii. Ať už v USA, kde primárně investujeme i my s našimi fondy, nebo v Evropě.

A co letos? Pokračuje zájem?

Letošní rok je z několika důvodů trošku jiná realita. Jednak z těch ekonomických, které ukazují, že pro akciové trhy nenastalo úplně jednoduché období. A ještě větší dopad je na dluhopisový trh.

V čem konkrétně?

Popíšu, v čem jsou ty zásadní rozdíly. V Česku jsme měli obrovskou kliku, že v roce 2021, kdy byl pro akcie v USA i v západní Evropě famózní rok, byl slušný rok i na dluhopisech. Sazby rostly jen u nás, zatímco v USA i v Evropě zůstaly v podstatě beze změny. Ve druhé polovině roku, jak se u nás rozhořívala inflace, ČNB začala velmi agresivně, ale správně moderovat očekávání ekonomických subjektů v Česku. Zareagovala zvýšením základní sazby, což se propsalo do jedněch z nejhorších dluhopisových výsledků za posledních 15 let. Indexy dlouhých dluhopisů zaznamenaly pokles až o 13 procent, což ale překryla skvělá výkonnost akciových trhů. V Česku tak skvěle fungovala smíšená řešení kombinující v jednom podílovém fondu dynamickou akciovou složku a konzervativní dluhopisovou. Pokles hodnoty dluhopisů uvnitř podílového fondu byl překryt výkonem akcií a celkový výsledek byl vesměs pozitivní.

A v západní Evropě to bylo jinak?

Tam na dluhopisech loni neměli žádné větší pohyby a akcie krásně rostly. Proto byl rok 2021 ještě lepší než u nás. Nicméně v roce 2022 jsou západní finanční trhy ve složité situaci, neboť kvůli rostoucí rekordní inflaci v USA začala reagovat americká centrální banka Fed nejprve omezováním nákupu dluhopisů do své bilance a následně pak i růstem základních sazeb, což se projevuje zvýšenou volatilitou na finančních trzích a poklesem jak cen dluhopisů, tak i akcií.

V Evropě je inflace taktéž velice vysoká, ale převládá stále názor o její dočasnosti díky exogennímu faktoru růstu cen energií, a proto se zvyšování sazeb zatím nekonalo. Ale taktéž Evropská centrální banka (ECB) indikuje, že s tím letos začne. Snižuje objem odkupů dluhopisů a očekává se, že před koncem roku bude zvyšovat sazby. To všechno vede k tomu, že je na dluhopisovém trhu situace hodně napjatá. Každopádně dluhopisy jsou standardní investice, které nesly nižší konzervativní výnos, a nyní od začátku roku vykazují ztrátu hodnoty. Byť na druhou stranu díky tomu dochází k navýšení jejich výnosového potenciálu do budoucna.

Obvyklé přitom bývá, že když dluhopisy klesají, akcie rostou, tzv. záporná korelace těchto trhů. V reálu ale zatím letos vidíme pravý opak. Kvůli velké inflaci dochází k poklesu cen u spousty akcií z růstového segmentu i ve velkých indexech a v průměru jsou vyspělé akciové trhy v záporu. V kombinaci s korekcí na dluhopisech je to zatím v tomto roce poměrně složitý koktejl.

Jak dlouho může taková situace trvat?

Samozřejmě nikdo neví, jak dlouho vydrží takhle vysoká inflace. Pokud je hnaná cenami energií, může jít o jednorázový šok, ale uvidíme, jak se bude přenášet do dalších částí ekonomiky. Osobně pořád věřím tomu, že jsme schopni situaci moderovat tak, aby inflace během dvou tří let klesla na normální úroveň.

Projeví se tento negativní vývoj tím, že dojde k útlumu investorského zájmu? Třeba i kvůli tomu, že se budou lidé bát více utrácet, protože budou šetřit?

Z investičního pohledu je vysoká inflace velmi nepříjemná. Vidíte, jak vše zdražuje, a chcete, aby se vám zhodnocovala i investice. Ale investice nefungují v krátkém horizontu. Například u investic na akciových trzích doporučujeme pět až sedm let, kdy víme, že s nějakým zpožděním inflaci dokážou propady vykompenzovat, ale chvíli to trvá. Když investujete do silné firmy, tak ta je v inflačním prostředí schopna ne okamžitě, ale během nějakého času (s ročním, dvouletým zpožděním) navýšit své ceny výrobků a služeb a zvýšit tak své tržby. Na druhou stranu jí škodí vyšší ceny vstupů, které často nastupují rychleji než její navyšování marží na prodejích. Nicméně z dlouhodobého pohledu silné firmy přesunou nákladové břemeno na zákazníky a zvýší svoje výnosy a zisky. Tím pádem se to musí časem odrazit i na růstu hodnoty akcií.

Investor by tedy měl mít dlouhodobější strategii?

Přesně tak, většina lidí neinvestuje kvůli krátkodobým spekulacím. Rozumný horizont je alespoň kolem pěti let, takže nedává smysl při současných propadech cen prodávat, naopak. Na trzích v nějakém horizontu dojde ke korekci a zase porostou. Myslím, že je pro investory hrozně důležité, aby vydrželi, neměnili rychle rozhodnutí a nespekulovali.

Možná, že pro ty začínající a méně zkušené, kteří začali investovat v druhé polovině roku 2021, může být současná situace trochu bolestivá. Nemají naakumulovaný zisk z předchozího roku a už jsou teď celkově v minusu. Nezkušení investoři v takovém případě dost často vystupují z investic, leckdy v nejhorším možném okamžiku. Je v tom i kus psychologie. Aktuální dění na investora tlačí – už mám ztrátu, tak raději prodám, ať netratím ještě víc. Namísto, aby se držel toho, že i při dané ztrátě pořád vlastní nějakou část v rámci portfolia: dluhopisy, akcie či jiné cenné papíry, které dlouhodobě při dodržení investičního horizontu porostou a přinesou výnos.

Jak hodně se na investorském poli projevuje téma udržitelnosti zdravých technologií, což často souvisí s tím, k jaké revoluci dochází v energetice, ale přenáší se to do všech sektorů?

Myslím, že posledních 12 měsíců dochází k radikálnímu posunu. Vidíme i ze strany našich klientů zvýšenou poptávku po udržitelných investicích. Klienti už nechtějí, aby jejich peníze jen vydělaly. Stále častěji sledují, komu vlastně finance poskytnou, co daná firma dělá. Sledují, jak peníze pomáhají zlepšovat životní prostředí, nebo jak jdou investice do firem v souladu s principem sociální spravedlnosti, nebo jak fungují zdravě z pohledu řízení. Už nejde jen o to peníze zhodnotit, ale pomoci budovat lepší společnost. A jde o trend, který akceleruje.

Není ale tento trend prosazován tak trochu na sílu různými evropskými závazky?

Samozřejmě hodně pomáhá snaha Evropské komise a politická transformace. A je fakt, že přechod na evropský Green Deal byl hodně tlačen shora. Ale proti tomu hodně lidí chce, aby se zlepšovalo životní prostředí, takže tlak přichází i přirozenou cestou odspodu. Dokud byla energie levná, převládal tlak shora, pro většinu obyčejných lidí to nebyl tolik existenční problém. Nicméně postcovidové období i nešťastné události, které se dějí na východ od nás, přinesly prudký růst cen. Brutální skokové zdražení energií donutí mnoho firem, aby snižovaly ekonomickou náročnost výroby a přešly do cirkulární ekonomiky, případně nahradily drahé zdroje levnějšími. Například v ČSOB jsme pro naši novou budovu vyvrtali 177 geotermických vrtů a ukládáme tam přebytečné teplo v létě a čerpáme ho v zimě. Tento nový způsob jsme navíc přenesli i na naši vedlejší první radlickou budovu ústředí. V jistém smyslu jde o způsob naší investice, nejen v rámci pomoci přírodě, ale že chceme ušetřit energii a snížit naši energetickou náročnost. Teď se nám investice díky vyšším cenám výrazně rychleji zaplatí.

Ovlivňuje udržitelnost i vás jako banku při spolupráci s firmami v rámci úvěrování? Díváte se více na faktor, jestli firma a její byznys jsou udržitelné?

Tento aspekt sledujeme už delší dobu. Například jsme byli první banka, která se rozhodla nefinancovat výrobu energií z uhlí. V okamžiku, kdy hodnotíme úvěrový návrh pro jakoukoli firmu, v první řadě posuzujeme, jestli nám peníze bude schopna vrátit z projektu, na který půjčujeme. Ale samozřejmě je pro nás důležité posoudit i udržitelnost. Pokud by to byla firma, která dlouhodobě nebude fungovat udržitelně, tak bude potenciálně ohrožena na svých příjmech a mohlo by to ohrozit její schopnost splácet naše úvěry. Navíc nám to ukládá i bankovní regulace, abychom k tomuto přihlíželi u právnických osob a do budoucna i u fyzických osob. Snažíme se proto na to už s předstihem citlivě připravovat všechny naše zákazníky.

Pomalu se navyšují investice do tzv. zelených fondů, je to součást trendu navyšování zodpovědnosti a udržitelnosti? Že bude přibývat čím dál více fondů a investičních instrumentů na úkor těch nezodpovědných?

Hrají zde roli dvě věci. Jednak z pohledu regulatorního od srpna loňského roku vstupuje v platnost regulace SFDR, která definuje, co je udržitelné a co není. Doposud se hodně nálepkovalo, neboť se vycházelo z interních metodik a přístupu jednotlivých finančních skupin, ale ty jsou těžko porovnatelné napříč trhem. Podle mě je důležité, že dochází ke sjednocování podmínek na trhu v rámci evropské regulace. A také je zde legislativní úprava MIFID – klíčová direktiva na ochranu spotřebitele v investicích. K tomu Evropská komise vydává taxonomii, která říká, co je a není zelená investice. Co přispívá k dekarbonizaci, k cirkulární ekonomice a podobně.

Prostředí tak začíná být institucionálně ochráněno a nastavuje srovnatelné transparentní podmínky pro všechny.

Druhá rovina spočívá v tom, že vidíme velký pohyb na straně firemních klientů, kteří reagují na to, co požadují koncoví spotřebitelé. Ti stále častěji chtějí kupovat výrobky a služby, které jsou v souladu s jejich přesvědčením. Požadují tedy, aby firmy směřovaly k udržitelnému fungování v souladu s životním prostředím, sociální spravedlností s důrazem na férovost a rovné příležitosti, vše v souladu s pravidly ESG. Kruh se tedy uzavírá, od spotřebitelů vzniká poptávka, která vyvíjí tlak na firmy. Legislativa tomu dává rámec, jak by to mělo vypadat, a to vše se přenáší i na investory. A my jako banka chceme umožnit našim klientům se na tomto investičním trendu podílet díky zodpovědným investičním produktům a tím podporujeme firmy, do nichž investujeme v těchto zodpovědných řešeních, aby měnily své podnikání k lepšímu a postupovaly udržitelně. Je to do určité míry moderovaná celospolečenská poptávka, která vznikla před několika lety a postupně se dotváří.

Takže poptávka po udržitelných investicích roste?

Ano, roste primárně poptávka od klientů fyzických osob a my se na to snažíme jako poskytovatel investičních služeb reagovat. Od roku 2007 například nabízíme akciový fond vodního bohatství, který je velmi úspěšný, za deset let má krásné průměrné zhodnocení ročně zhruba 8,5 procenta, ale zájem o něj extrémně akceleruje především v posledních třech letech. Zároveň ale přibývá i firem, které deklarují, že přechází z konvenčního fungování do udržitelného, což znamená investice, zvyšování efektivity, a tudíž obecně příležitost pro růst hodnoty akcií. Ekonomické subjekty se přizpůsobují, protože vidí sociální tlak. Není to věc, která se stane přes noc, ale jde o věc dlouhodobou, a proto nabízíme v rámci našich služeb pro korporátní zákazníky konzultace a cílenou podporu od dceřiné společnosti divize ČSOB Advisory, aby si firmy našly svůj plán transformace snížením energetické náročnosti.

Nehraje v rozmachu udržitelnosti i fakt, že dochází ke generační obměně?

Naprosto, vzorec přístupů generace současných padesátníků se na to dívá více pragmaticky přes peníze, takže kvůli drahým energiím všichni dojdou k tomu, pokud budou moct, že si dají na střechu fotovoltaiku a ušetří svoje náklady. Nějaká opatření udělají primárně na základě toho, že si to spočítají, obdobně přistupují pragmaticky k investování do finančních produktů. Kdežto mladší klienti to vnímají jako nutnou podmínku, tedy na prvním místě není nutné vydělat či ušetřit, ale aby to bylo udržitelné k životnímu prostředí. Mají přehodnocenou logiku přístupu. Pro ně je základ, aby se firma chovala v rámci ESG zodpovědně. A teprve druhá věc v pořadí, leč taky extrémně důležitá, je, aby jejich peníze byly zhodnoceny.

Zároveň i přibývají klienti, kteří říkají: „Já chci, abych v rámci toho, co dělám, snižoval negativní dopad na ekonomiku, ať už nižší produkcí CO2 nebo dalších emisí, nebo abych využíval zbytky v rámci cirkulární ekonomiky.“ I ČSOB podporuje přes náš akcelerátor několik zajímavých projektů z cirkulární ekonomiky v programu Start IT. Jsou z toho krásné příběhy a zvyšuje to efektivitu pro všechny. Z pohledu udržitelnosti jde o nejlepší věc a jsem rád, že naše banka v tomto pomáhá.