Hlavní postavy příběhu české politiky. Plácal, Samolibec a Státník

Byly to tři rozhovory, které perfektně ukázaly, kdo je v české politice kdo. Nejprve Andrej Babiš poskytl rozhovor deníku Právo. A ukázal se jako člověk, který je ochotný plácnout úplně všechno, o čem je přesvědčený, že se bude líbit. Například jsme se dozvěděli, že by vláda neměla dát na každé dítě rodinám mimořádnou dávku „jen“ pět tisíc korun, ale že by to měla udělat šestkrát. A ne na dítě do osmnácti, ale do šestadvaceti let. Na otázku, jestli by to nezruinovalo rozpočet, pak odpovídá, že to jsou „drobné“. O. k., víme tedy, že pro Babiše platí 60 miliard (což jsou náklady jeho návrhu) sem, šedesát miliard tam. Částka jen o něco menší než celý rozpočet ministerstva obrany jsou pro něj drobné, které lze projíst. Víc snad o jeho představě o odpovědnosti za budoucnost vědět nepotřebujeme. 

V televizi Prima pak vystoupil prezident Miloš Zeman. A předvedl se opět jako samolibý sultán. Hájil nesmyslné tvrzení, že senátoři, kteří uvažovali o tom, že by ho bylo dobré v souvislosti s vážnou nemocí zbavit pravomocí, se dopustili sabotáže. Dále prohlašoval, že původně nechtěl jmenovat ministrem školství Vladimíra Balaše, ale že se nakonec slitoval, takže by mu Petr Fiala i předseda STAN Vít Rakušan měli být vděční. A i na jiných místech předváděl, že i po deseti letech ve funkci odmítá pochopit, že není monarcha a že by měl přijmout roli v českém ústavním systému, která mu náleží.

No a v České televizi nakonec vystoupil premiér Petr Fiala. A předvedl se jako racionální politik. Vysvětlil, v čem spočívají zásadní problémy dneška, proč je nutné nadále co nejvíc podporovat Ukrajinu proti agresivnímu Rusku, objasnil, co se bude dít během předsednictví EU, jak bude postupovat při jednáních v koalici a co jeho vláda plánuje v nejbližší době jako pomoc lidem postiženým energetickou chudobou. Z jeho vystoupení, i když se někomu po věcné stránce nemuselo líbit, čišely klid, rozvaha a schopnost oddělit důležité od podstatného. 

Tři klíčové postavy příběhu české politiky lze na základě srovnání jejich vystoupení definitivně pojmenovat. V hlavních rolích jsou Plácal, Samolibec a Státník. Děkujme za to, že v současné situaci, která je bezpečnostně i ekonomicky nejkomplikovanější za posledních třicet let, má nejpodstatnější roli ten třetí.