Brašnu přes rameno, umazaný od oleje a po všech kapsách šroubováky. Takhle vybavený bude údržbář pobíhat po fabrice ještě dlouho, aby zajistil hladký průběh výroby. Spolu s ním ale bude nutné mít ve firmě i takového, který bude sedět u počítače, monitorovat parametry stroje, využívat virtuální realitu a plánovat odstávku na klíčové mašině, která musí sednout na minutu.
Ač roboti opraví kdeco, sami sebe opravit neumí. Automatizace a robotizace jsou trendy, které v českých firmách urychlila pandemie. Spolu s nimi však přišel ještě jeden trend a tím je údržba 4.0.
„Není ale potřeba se toho bát. V praxi se setkáváme s tím, že když lidé uslyší ‚údržba 4.0‘, leknou se, co se po nich bude chtít. Základem je tedy přesvědčit zaměstnance, že jim technologie pomohou,“ říká Martin Pexa, předseda České společnosti pro údržbu a vedoucí katedry jakosti a spolehlivosti strojů Technické fakulty ČZU v Praze.
Demontáž ve virtuální realitě
Ačkoliv se v řadě tuzemských firem stále teprve přechází z papíru na tabulky v Excelu, míra využívání moderních technologií v údržbě se zvyšuje. V současnosti ve výrobě nejčastěji potkáte údržbáře s tabletem či chytrým telefonem v ruce. Do systému zadává údaje o proběhnuté údržbě, které se následně vyhodnocují a dále se s nimi pracuje.
Martin Pexa
Je předsedou České společnosti pro údržbu a vede katedru jakosti a spolehlivosti strojů na Technické fakultě České zemědělské univerzity v Praze.
Ve své práci se dlouhodobě zabývá problematikou technické diagnostiky v rámci údržby strojů a zařízení a znalosti z těchto oblastí předává studentům z Technické fakulty ČZU v Praze a účastníkům údržbářských kurzů České společnosti pro údržbu.
Je spoluautorem řady odborných publikací a podílí se na řešení projektů.
„V pandemii se začaly také více využívat chytré brýle. Údržbáři pochopili, že jsou pro ně velkou podporou. Můžou se tak radit s kolegou, který sedí v jiné kanceláři, jiném městě či úplně jiné zemi, o nastavení stroje a jeho údržbě,“ říká Martin Pexa. Virtuální realita umožňuje nechat se zaškolit na opravu stroje na dálku nebo si ve virtuálním prostoru zobrazit dokumentaci přístroje a pracovat s ní během údržby nebo opravy.
„Pomocí virtuální reality vám na dálku může někdo pomáhat i s rozložením stroje na dílně nebo se podíváte do ‚střev stroje‘, aniž byste museli u toho reálného provádět demontáž, abyste zjistili, jak uvnitř funguje,“ pokračuje s dalšími příklady Pexa.
Data v křišťálové kouli
Dnešní údržba pracuje s velkým množstvím dat, která se neustále aktualizují. Změny hodnot mohou signalizovat poruchu například u jednoho z ramen robota. „Výrobci sbírají data z tisíců robotů. Ve chvíli, kdy z nich zjistí, že určitá změna hodnoty signalizuje blížící se poruchu, doporučí všem zákazníkům, kteří mají daného robota, aby v případě dosažení této hodnoty zkontrolovali konkrétní část stroje. Jinak s určitou pravděpodobností dojde k jeho poruše,“ vysvětluje Martin Pexa.
Výhodou prediktivní údržby je, že na základě dat z minulosti se dá nahlédnout i do budoucnosti a s určitou pravděpodobností říct, co se se strojem v následujícím období stane. Jinými slovy na základě sledování vývoje parametrů stroje a jejich porovnáním s daty z podobných typů strojů se dá dopředu odhadnout, zda dojde k poruše. To firmám umožňuje optimalizovat termíny údržby, odstávek strojů a tím snižovat náklady.
„Představte si, že už rok plánujete odstávku stroje na určitý termín a dva měsíce před ním se vám s ním začne něco dít. Technik se ale jednoduše může podívat na trendy, které mu pomohou rozhodnout, zda stroj do odstávky vydrží, třeba i za cenu horší ekonomiky provozu, nebo jestli je nutné situaci okamžitě řešit a počítat s dvěma nákladnými prostoji,“ říká Martin Pexa, předseda České společnosti pro údržbu.
„Zvolit pak můžete i proaktivní údržbu, kdy se snažíte udělat něco hned, abyste ovlivnili budoucnost. Něco jednoduchého jako promazání stroje, které ale umožní, aby zařízení vydrželo do plánované odstávky a nemuseli jste ji platit dvakrát,“ říká Pexa.
Ať to moc nestojí
Ze strojů se dá získat prakticky nekonečné množství dat. Mít jich ale plný server není cesta, jíž by se firmy měly vydávat. Zásadní je se na ně dívat správně a sbírat jen ta, která jsou potřeba.
„Dobré je se odpíchnout od technických dat, která nám pomohou sbírat informace. Ty je potřeba podpořit daty provozního charakteru. Typicky kolik mě stojí náklady na provoz, na kolik vyjde údržba, kolik finančních prostředků se vynakládá do údržby po poruše, kolik na údržbu preventivní,“ vyjmenovává Martin Pexa. „Existuje i norma, která se týká klíčových ukazatelů údržby. Ještě před nějakými dvěma lety jich bylo asi 70 a teď jich máme skoro dvě stě a stále v ní ještě nějaké chybí,“ dodává.
Údržba není jen jedna. Může být diagnostická, preventivní, periodická, ale i údržba po poruše. Dnešní systémy dokážou určit tu, která je ekonomicky nejvýhodnější pro daný typ stroje, a to na základě vstupů, které se mohou měnit v čase. „Například se změní vstupy vlivem rostoucích energetických nákladů a stroj najednou spadne do jiné kategorie a bude u něj nejekonomičtější variantou úplně jiný typ údržby,“ vysvětluje Martin Pexa, vedoucí katedry jakosti a spolehlivosti strojů Technické fakulty ČZU v Praze.
Podle jeho slov existuje na trhu několik systémů, které pomáhají firmám vyhodnotit optimální údržbu. Některé jsou vyvíjeny přímo pro velké společnosti, které mají tisíce robotů, jiné zas pro malé a střední podniky.
„U některých firem se v praxi setkáváme s pohledem, že je údržba přítěž, která akorát zdržuje výrobu. Kdo ale chce ušetřit na údržbě, půjčuje si peníze z budoucnosti. Přijde havárie a budete je muset stejně vynaložit,“ varuje Pexa.
Stáhněte si přílohu v PDF
Je podrážděný, ale má šestý smysl
Budoucnost údržby by mohla směřovat k samoúdržbě, kdy se robot opraví sám. Podle Martina Pexy se ale stoprocentní samoúdržby v nejbližších letech nedočkáme.
„Kdo opraví robota, který opravil jiného robota? Budou se opravovat vzájemně? Kdo vyrobí náhradní díly a kdo díly na toho, co vyrobil náhradní díly?“ pokládá si řadu otázek k údržbě budoucnosti předseda České společnosti pro údržbu.
„Je tu ale ještě jedna zásadnější věc. Údržbář jako fyzická osoba a údržbář jako počítačový program mají oba své výhody a nevýhody. Ten fyzický se špatně vyspí, má potíže v rodině, je podrážděný, po cestě do práce se mu něco stane a jeho pracovní výkon pak nemusí být ideální. Počítač se vždy vyspí stejně. Jenže zase nemá šestý smysl jako ten fyzický. Nemá jeho zkušenost, schopnost improvizace a přizpůsobení se situaci. Pojďme oba vzdělávat,“ zamýšlí se Pexa.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Veletržní listy.
