Ještě nedávno to byl nenápadný kout kousek od stanice metra Nádraží Holešovice, šedivá ulice s pár oprýskanými domy, takřka opuštěné parkoviště lemovalo zprohýbané nízké zábradlí. Od léta se na stěně domu za parkovištěm odehrává podivuhodný souboj obřích proporcí – skoro jako z hlubin představivosti surrealistických malířů.

Ukrajinský umělec s přezdívkou AEC Interesni Kazki proslul takovými velkoformátovými malbami neboli muraly, mnohdy působícími, jako by přišly ze světa dávných mýtů. Pro ten pražský, jenž vznikl v rámci festivalu Wall Street, však zvolil jasnou symboliku.

Dílo nazvané Chasing the Red Demon neboli Pronásledování rudého démona vyobrazuje červeného tvora, který se žene nebem, a lehce deformovaná lidská postava v boxerských rukavicích mu neohroženě po schodišti stoupá vstříc. Malba jasně odkazující k tvorbě surrealistické avantgardy je dle autorových slov „alegorií, která vyobrazuje sovětský komunismus“, ale též „zosobňuje moderní Rusko s jeho imperialistickými ambicemi a tyranstvím“.

Akce, která proběhla v létě pod záštitou čtyř pražských galerií a která zahrnovala několik výstav v galerijních prostorech a vznik šesti podobných nástěnných maleb od předních světových tvůrců, odráží, jak se fenomén jménem street art proměnil z undergroundové umělecké aktivity v obrovsky populární uměleckou odnož. A taky ceněnou komoditu. Mezi přední sběratelské trendy pro letošní rok patří právě toto umění, které pochází z ulice a které už se ve světě dávno ze stěn domů přestěhovalo do galerijního provozu. I do předních sbírek.

Hvězdná sláva bezdomovců

Velkoformátové muraly (velkoplošná malba ve veřejném prostoru – pozn. red.) se rozrůstají po městech celého světa, Prahu nevyjímaje. Ruku v ruce s tím stoupá také hodnota street artem ovlivněných děl či tisků na sekundárním trhu s uměním. Aukční domy i online tržiště nabízejí tvorbu slavných i začínajících tvůrců za rekordní sumy. Jen hodnota asi nejznámějšího „pouličního“ autora Banksyho raketově narostla. Originál jeho díla Love Is in the Bin se loni prodal za 18,6 milionu liber. Za tři roky tak stoupl více než osmnáctkrát na ceně. Rekordní prodeje originálů odrážejí i nárůst zájmu o tisky a další tvorbu umělců. Na začátku roku 2020 tak stál průměrný tisk od Banksyho 13 952 liber (cca 380 000 korun). Během dvou let hodnota narostla na víc než trojnásobek.

Street art je aktuálně nejsdílnější a nejpřístupnější odnož současného umění.

Tuto lehce paradoxní povahu street artu zosobňuje i festival Wall Street. Už svým jménem. „Název odráží, že toto umění vyšlo z undergroundu a ulice, ale dnes už ti autoři dost intenzivně vstupují do galerií a ceny jejich děl rostou. Z undergroundu se stává luxusní věc oceněná cenovkou,“ říká iniciátor celé akce Petr Hájek z The Chemistry Gallery.

Ten původně snil o galerii zaměřené čistě na street art a graffiti. Ale když ji v roce 2008 otevíral, nebyla tu dostatečně silná scéna. Takže se začal věnovat tvorbě mladé nastupující generace. Každý rok ale přesto uspořádal alespoň jednu či dvě výstavy umělců vycházejících ze streetartové scény.

„Dá se říci, že se odsud vynořilo dost umělců, kteří jsou dnes velmi úspěšní, ať už Jan Kaláb, Pasta, Michal Škapa, Masker. Teď už jsou to etablovaní autoři,“ říká Hájek.

Právě Michal Škapa – jako jediný český zástupce – je autorem dvou muralů, jež vznikly v rámci Wall Streetu a na nichž v Karlíně a poblíž zastávky Krymská ožívají barevné světy plné medúz a dalších tvorů, které se dotýkají environmentálních témat. Jeho umělecká dráha přitom odráží vývoj pouličního umění a to, jak se proměnilo v uplynulých dekádách.

„Je to široká vrstevnatá historie. V 90. letech, když jsem začínal, se Praha otevírala západu, vše bylo šedivé a polorozpadlé. Někdy kolem roku 1992 mě chytly ty barevné věci, co se začaly objevovat v ulicích, tak jsem se přidal k partě, co to dělala,“ vzpomíná dnes respektovaný autor, který se kolem roku 2010 víc začal věnovat ateliérové a volné tvorbě. „A oklikou jsem se vrátil k velkoformátovým zdem. Ale první jsem dělal už v roce 2008 v rámci festivalu Names v Meetfactory, kde mám také ateliér.“

Škapa je jedním z mnoha etablovaných umělců, kteří vzešli z prostředí graffiti. Porevoluční Praha zažívala tehdy v malém to, co vypuklo v amerických městech Filadelfii a New Yorku na přelomu 60. a 70. let, kdy se po zdech či na vagonech metra objevovaly první nápisy se slovy jako TAKI 183 nebo Tracy 168. Tvůrci těmi čísly odkazovali k ulicím, kde žijí. Graffiti tehdy sloužilo k politickému vymezení, ale také k tomu, aby si jednotlivé party či gangy vyznačily své teritorium.

Samotný pojem street art vzhledem k jeho kořenům nelze snadno definovat. Někdy se graffiti bere jako jeho součást, jindy se street art označuje za postgraffiti. Tento proud nespojuje jednotná estetika, ale pouze fakt, že vzešel z ulice. Že si vytvářel vlastní komunikační kódy, pohyboval se mimo svět galerií a uměleckého provozu.

Ale jako většině nezávislých či původně rebelujících fenoménů, které se dočkaly obří popularity, ať už jde o punkovou hudbu či hipstery, se i street artu přihodilo to, že se o něj samy instituce začaly zajímat. Dnes je street art bezesporu nejsdílnější a nejpřístupnější odnož současného umění. Trenduje na sociálních sítích, přivlastňují si ho módní značky. A světoví umělci jako KAWS stanovují nové rekordy, prodávají své malby za miliony či desítky milionů dolarů.

Díla z ulic v zahraničních aukcích bývají někdy odstraněna bez souhlasu majitele.

Když padají podobné obří sumy na aukcích, otevírá se zároveň prostor nakoupit menší díla a různé tisky daných autorů. Často za ceny, které pravděpodobně brzy porostou.

S touto popularitou se mnohdy pojí i kontroverze. Sami umělci občas mají pocit, že se s rekordními cenovkami na prodaných streetartových dílech vytratila autentičnost. Slavný je Banksyho výrok na adresu sběratelů a kupců, že nechápe, jak ti tupci mohou takovou kravinu kupovat za tak nehorázné sumy. V roce 2007 zase kdosi systematicky ničil streetartová díla pomocí průmyslové barvy coby manifest proti jejich komercionalizaci. Ale jiní tvůrci naopak čile spolupracují s aukčními domy, aniž by měli pocit nějakého „zaprodání“.

Například britský umělec Stik vzešel doslova z ulice. Když se v okolí čtvrti Hackney ve východním Londýně začaly objevovat jeho jednoduché „bezpohlavní“ postavičky – s černými čárami místo rukou a nohou a dvěma tečkami místo očí –, jejich autor opravdu žil „na ulici“. Postávající či posedávající panáčci vypadali nenápadně, obyčejně, ale brzy svou univerzální srozumitelností a tím, že se na ně kdokoliv mohl emočně napojit, vyvolali zájem nejen náhodných kolemjdoucích.

Stikova tvorba od počátku přirozeně komentovala společenské nálady, ale později vznikala také jako otevřený protest. V roce 2014 namaloval na jednu budovu v západním Londýně 38metrové vyobrazení matky a dítěte, právě na protest proti zbourání domu. Tehdy to byl nejvyšší mural v Británii. Zbourání domu nezabránil, ale jeho menší verzi z jiné části čtvrti místní obyvatelé se souhlasem umělce cihlu po cihle dali dohromady a nabídli do aukce. Dílo s odhadovanou cenou okolo 25 až 35 tisíc liber se vydražilo za 193 750 liber (více než 5 milionů korun). A ty byly věnovány na umělecké programy pro místní obyvatele.

Podobné příběhy, kdy se peníze od umělců pocházejících z ulice vrací zpět do „ulic“, k místní komunitě, přispívají k atraktivitě street artu. I k nárůstu ceny umělců na trhu.

Přichází noví sběratelé

V zahraničí se celkem běžně dostávají do aukcí přímo díla z ulice, někdy odstraněná bez souhlasu majitele – což pochopitelně vyvolává také etické otázky ohledně toho, zda je v pořádku takovou tvorbu kupovat. A ačkoliv právě autentičnost je pro street art klíčová, hrozí tu – i vzhledem k leckdy komplikovanějšímu vztahu umělců ke galeriím a dalším institucím uměleckého provozu – nebezpečí padělků. Umělci jako Banksy nebo Stik proto dokonce vytvořili speciální systémy na kontrolu pravosti jejich tvorby. A většina velkých aukčních domů je s umělci či jejich zástupci v kontaktu, aby díla „očistila“, než se dostanou do dražby.

Byť jak poznamenala pro web Artsy.net odbornice na současné umění z aukční síně Bonhams Jacqueline Towers‑Perkinsová: „Jde o trochu odlišný přístup než u běžných vztahů konvenčních umělců a galerií.“ Narážela tím na fakt, že pouliční tvůrci leckdy mají k institucím rozporuplný vztah. Stačí si vzpomenout, jak si Banksy vystřelil z dražby jeho díla Girl with Balloon, které se v roce 2018 na aukci v Sotheby’s prodalo za 1,2 milionu dolarů (téměř 31 milionů korun). Poté umělcem tajně vbudovaná „skartovačka“ malbu jen pár hodin po aukci zničila.

V tuzemském provozu většinou umělci vycházející ze street artu prodávají samostatná díla, ať už malby, sochy, tisky či další objekty, které s jejich pouliční tvorbou souvisí hlavně esteticky. Stali se součástí umělecké scény a samotnou škatulku street artu leckdy vnímají komplikovaně.

„Když přijeli na Wall Street zahraniční autoři, tak jak Innerfields, tak Interesni Kazki nám říkali, že se v zahraničí neprohlašují za streetartové tvůrce, že prý specificky v Německu jim toto spojení škodí a kazí jim cenu,“ vzpomíná organizátor festivalu Petr Hájek, jak ho to zaskočilo. „Přitom u nás je to přesně obráceně, když řeknete, že jste bývalý ‚graffiťák‘, tak vám to cenu ještě zlepší.“

Ale jak sám Hájek dodává, všichni umělci, kteří v Praze během letošního léta stvořili šestici velkých muralů, dělají i díla určená do galerií, ulice je často zázemí, místo, kde se naučili malovat, ale nějaká nálepka pro ně není důležitá.

„Ta scéna není tak velká, ale je to zároveň škatulka, pod kterou se dá schovat leccos,“ podotýká autor muralů Michal Škapa na adresu tuzemského prostředí. „Někdy se ke street artu hlásí lidé, kteří na ulici nikdy nebyli, jindy lidé pohybující se na pomezí instalací a nějakých site‑specific projektů (instalace navržená pro konkrétní prostor, se kterým se dále pracuje – pozn. red.). Je to neohraničená škatulka, vlastně ji nemám tak rád,“ říká autor, jenž si kdysi vydobyl na ulici respekt pod uměleckou přezdívkou Tron. Tu škatulku nicméně stále používá. „Už proto, že funguje jako takové nejjednodušší vysvětlení.“

A stačí se podívat prakticky na cokoliv z jeho tvorby, aby bylo sepětí s ulicí zřejmé. Škapa rád pracuje například s kombinací akrylu a barevných neonů. Některé z těch neonových trubic zpodobňují podmořské tvory, jací jsou nyní vidět na jeho karlínském muralu v ulici Křižíkova. Ale mnohé jsou naopak plné ryze městských motivů, svými názvy odkazují třeba k japonským motorkářským gangům. A rychlost i expresivnost čiší už ze samotných shluků barev, které leckdy připomínají zběsilé křivky graffiti.

„Mám dva hlavní směry,“ přibližuje svou estetiku sám Škapa. „V jednom používám písmo a vlastní autorskou abecedu, druhá část tvorby je takový drobnopis, jde o pohledy do města a architektury i o zobrazení přírody či pohledy do mikro‑ a makrosvěta. Mám to ve vlnách a aktuálně mě zaujaly barevnější a detailnější obsahy, což se promítlo i do obou muralů, které jsem dělal v létě. I díky tomu, že druhý vznikal ve spolupráci s Greenpeace a nese také ekologické poselství.“

Škapa poznamenává, že lidé z graffiti scény u nás často působí v kreativních oborech a mnohdy se dostali do galerijního prostoru. „Ale řada z nich se vyprofilovala tak individuálně, že už není třeba je spojovat se škatulkou street art. Ne že by se úplně vzdálili od kořenů, většina z nich odtud čerpá, ale nejde to rozhodně označit za nějakou streetartovou skupinu.“

Podobně to cítí například Matěj Janák. Ten svá díla aktuálně vystavoval v rámci doprovodné výstavy festivalu Wall Street v Chemistry Gallery. Janák a spolu s ním autoři nových muralů – berlínští Innerfields, Polák M‑City a Ukrajinec Interesni Kazki – tu představili galerijní část tvorby. V případě zahraničních autorů tak šlo na první pohled vidět, že poetika jejich pláten se od té velkoformátové pouliční nijak neliší. Interesni Kazki na svém obrazu Somnia belli nabídl podobnou protiválečnou symboliku zabalenou v surreálném hávu, jaká čiší z jeho holešovického muralu. Polák M‑City vytváří v malém i velkém formátu mimo jiné svébytná futuristická města, s enormně precizním zaujetím pro geometrii, detaily a práci se šablonami. A také Čech Janák na svých expresivních zátiších, objektech či obrazech pokrytých písemnými vzkazy vyvedenými často kostrbatým neúhledným rukopisem zřetelně těží ze svého pouličního zázemí.

Současný boom street art umění je spojený hlavně s britským umělcem Banksym.

„Skrze tvorbu graffiti mě asi lidé nejvíce znají, byť už v té oblasti nejsem tolik aktivní,“ říká autor, který měl první výstavu v roce 2018. „Určitě je v mé tvorbě zřetelný vliv činnosti, kterou jsem dělal tak dlouho a tak intenzivně. Ale osobně nepovažuji za důležité, do jaké škatulky mě kdo zařadí.“

Většina Janákových děl z této výstavy nazvané Mind The Gap se prodala stejně jako v případě jeho zahraničních kolegů.

„Jejich díla teď budou v českých sbírkách, vesměs jde o takové sbírky, kde už jsou díla od českých streetartových umělců,“ říká Hájek z Chemistry Gallery. A podotýká, že si od založení galerie získal speciální skupinu sběratelů. „Už v roce 2009 na Art Prague jsme vystavovali Pastu a Jana Kalába, rychle jsme začali pracovat s dalšími. Tím, že tyto věci vystavuji od začátku, tak mám skupinu lidí, které to zajímá. Rozdělil bych je do dvou druhů. Ti první mají rádi jen tohle umění, ať už z estetických, nebo osobních důvodů, že se třeba dříve také věnovali graffiti a dnes jsou úspěšní podnikatelé. Ti druzí sbírají i jiné věci. A berou street art jako rovnocennou záležitost.“

Dle Petra Hájka cena mnoha „jeho“ autorů roste, ale přičítá to hlavně jejich pracovitosti či tomu, že jsou leckdy schopní marketéři, nikoliv nutně jejich spojení se street artem. Přesto vnímá, že street art umí přilákat ke sbírání umění nové lidi.

„Je to podobné jako s NFT,“ srovnává dva aktuálně velmi populární fenomény. „Ty taky vygenerovaly nové sběratele, kteří by se jinak o umění nezajímali. Ale zároveň tím, jaký je NFT trend, přitáhl i některé tradiční sběratele, protože ho považují za důležitý prvek současného umění.“

Dobýt muzea

Popularita street artu není nic vysloveně nového. Už když se pouliční umělci jako Keith Haring či Basquiat stýkali s tehdejšími etablovanými autory typu Andyho Warhola, svět si začal všímat. Současný boom je spojený hlavně s britským umělcem Banksym. Ten už v roce 2009 přitáhl do muzea v Bristolu přes 300 tisíc diváků, čehož žádný umělec vystavující v této instituci nedosáhl. A výstava se zařadila do desítky celosvětově nejnavštěvovanějších přehlídek toho roku.

Zájem veřejnosti, aukčních domů i sběratelů stále roste. Jediné místo, kam autoři spojení se street artem pronikají jen pozvolna, jsou přední muzejní sbírky. Více než dekádu po úspěchu Banksyho výstavy stále byla jediným jeho dílem vlastněným ve stálé sbírce velkým britským muzeem autorova falešná bankovka s princeznou Dianou, kterou od umělce získalo British Museum darem.

Také v Česku se pozvolna mění obraz pouličního umění v očích veřejnosti i zástupců důležitých institucí. A velké muraly na zdech českých měst už nejsou ojedinělou záležitostí. Petr Hájek z Chemistry Gallery o pražském muralovém festivalu přemýšlel sedm či osm let. „Došlo mi, že když to neudělám tady a teď, udělá to někdo jiný. Postupně začaly vznikat podobné akce v Plzni, pak v Brně, v Olomouci a v Ostravě se také něco děje,“ hodnotí rozmach streetartové scény.

Jednotlivé umělce dlouhodobě vystavují úzce profilované galerie jako Karpuchina Gallery, Bold Gallery či Villa Pellé, které se na festivalu Wall Street také podílely. Zásadní význam pro tuzemskou scénu má galerie Trafačka. Ale festival vznikl především díky tomu, že získal podporu z relativně nového programu Umění pro město, který pro metropoli zajišťuje Galerie hlavního města Prahy.

„Marie Foltýnová z GHMP ocenila, že jsme za ní přišli s nápadem zvenčí. Domluvili jsme se velmi rychle. Bez této finanční podpory by to udělat nešlo,“ říká Hájek, který by rád festival pořádal jako bienále. Do budoucna by chtěl získat alespoň polovinu prostředků ze soukromých peněz.

„Na západě se street art skloňuje nejméně deset let, k nám to dotéká pomalu. Chyběla tu součinnost měst s umělci. Až teď se trochu prolomily ledy. Ve světě se street art stal součástí galerijního provozu už dávno,“ komentuje situaci Škapa, který už namaloval vedle Prahy muraly v Olomouci, Českých Budějovicích či Žatci. Ale ten rekordní vznikl kousek za plotem Letiště Václava Havla Praha, na jednom z hangárů. Koncem předloňského května tam umělec dokončil jednu z největších maleb v evropském i celosvětovém kontextu. Dílo nazvané Kosmos pokrývá plochu 5250 metrů čtverečních. K jeho vytvoření bylo potřeba okolo čtyř tisíc sprejů.

Kdysi bylo nejcennější „trofejí“ pouličních umělců „sjet“ celou soupravu metra souvislým nápisem. Tímto přesunem od ilegálních akcí na 350 metrů dlouhou zeď – delší než všechna metra světa – jako by se symbolicky dopisovala ta dlouhodobá proměna street artu a graffiti v žánr, který uznává a obdivuje široká veřejnost. Když tvůrce jako světově uznávaný polský umělec M‑City pozvolna soustředěně „rýsuje“ na pražskou zeď domu v Sokolovské ulici svou komplikovanou malbu, na níž se jednotlivé šablony vrší jako kostičky stavebnice Lego, s vandalismem by to spojil asi málokdo. Nejprve se objeví modré ostrůvky, poté první černé geometrické vzory. Postupně vzniká detailně propracované město – trochu jako z vizí architekturou posedlých sci‑fi autorů, trochu jako z počítačové hry, v níž je cílem donekonečna vrstvit jeden prvek za druhým do co nejrozrostlejších tvarů. Na první pohled jde jen o hezký design, na druhý podobná díla poukazují třeba na to, že města jsou organismy otevřené čemukoliv.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Petr Hájek vzpomíná, jak se na pražský festival přijel podívat Petr Vašák, který má na Harvardu a na Humboldtově univerzitě grant na zkoumání společenského dopadu muralů v Jižní Americe. „Tam se postupuje participativním způsobem. V nějaké favele (komunitě) se udělá sociální nebo antropologický výzkum, co je tam pro lidi důležité. A autor podle tohoto dostává zadání,“ říká Hájek, který se tím nechal inspirovat. „Za dva roky bych chtěl udělat aspoň jeden či dva muraly někde na sídlišti dál od širšího centra. A bylo by namístě zeptat se místních, co by na nich mělo být.“

Zdá se, že právě dnes je v Česku správné podhoubí pro podobné sny. „Řada význačných sběratelů nás má ve sbírkách, dorůstá generace, která s graffiti dospívala. Jde to nahoru. Ještě aby si nás všimly i nějaké instituce, a bude to dobrý,“ říká s nadhledem Michal Škapa. A vzhledem k dopadu, jaký pouliční umění má, by muzea či soukromý sektor před street artem rozhodně neměly dlouho zavírat oči.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist