Kompromis díky nové společné zemědělské politice? Ekologové i velké agrární podniky na ni hledí skrz prsty

K českým farmářům a farmářkám míří z evropských fondů 8,1 miliardy eur. Ministerstvo zemědělství má plán, jak je rozdělit – pomocí nové společné zemědělské politiky (SZP). Rodinné podniky i ochránci přírody k ní ale mají výhrady.

Společnou zemědělskou politiku ministerstvo komunikuje jako jednu z příležitostí, nemá být ale „biblí“, jak řekl v debatě Hospodářských novin náměstek ministerstva Pavel Sekáč. Podnikatel se i nadále bude rozhodovat sám, jestli o tyto peníze zažádá.

Zemědělství, jak ho známe, je neudržitelné

První fáze SZP je naplánována do roku 2028. Do té doby se očekává, že zemědělství projde proměnou. Některé změny je možné předpokládat, jiné se jednoduše stanou a podniky i ministerstvo budou muset výzvy zpracovat. Proti zemědělci stojí tlak na postupnou proměnu krajiny, skokové růsty cen energií nebo válka na Ukrajině. Progresivní farmáři si první problém uvědomují a žádají větší strukturovanost krajiny a její pestrost. „Naše ani evropské zemědělství, jak jej známe, není v tomto stavu udržitelné,“ prohlásil v diskusi soukromý zemědělec Erich Vodňanský a narážel při tom právě na diverzifikaci v zemědělství.

Kartami výrazně zamíchala i ruská agrese na Ukrajině, v důsledku které se evropský kontinent, zemědělství nevyjímaje, dostává stále hlouběji do energetické krize. I když u jednacího stolu, kde probíhala diskuse o podobě SZP, jak říká náměstek, seděli zástupci všech, koho se má plán týkat, s válkou takto blízko nikdo nepočítal. „V tuto chvíli je těžké predikovat, jak moc vše ovlivní nečekané nové ceny energií, které logicky vyvolávají větší tlak na vstupy,“ konstatoval Pavel Sekáč a dodal: „Válka na Ukrajině samozřejmě společnou zemědělskou politiku ovlivňovat bude.“

V souvislosti s děním na Ukrajině se ozývají hlasy pro větší soběstačnost Česka, a to především v základních komoditách. O zemědělství se i díky válce mluví jako o strategickém odvětví. „Společná zemědělská politika samozřejmě musí reagovat na nové ekonomické aspekty. A musí reagovat rychle,“ upozornil Jan Vavřina z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Taky pro tento případ má mít ministerstvo zemědělství připravené poradenství a semináře, kde bude zemědělce učit, kam dotace nasměrovat a jak s novou společnou zemědělskou politikou nakládat. Zapojí se i oslovené nevládní organizace, které mají s poradenstvím pomáhat.

Kdo se k evropským dotacím dostane?

Zemědělství je možné vnímat jako každé jiné kapitálově náročné podnikání. Je to dlouhodobá záležitost, i tak ale musí mít soukromník nějakou jistotu zhodnocení vložených prostředků. Ministerstvo zemědělství má možnost prostřednictvím SZP do tohoto podnikatelského prostředí zasáhnout. Chce jej narovnat, vytvořit podnikatelské prostředí pro všechny subjekty. Podle náměstka to má být „kompromis mezi velkými a malými zemědělci“.

Do roku 2028 přijdou na řadu především investice pro malé zemědělce, podporovat se budou ekologická témata a citlivé sektory. Díky naplánovanému poradenství si ministerstvo a další odborníci slibují posun k tzv. preciznímu zemědělství, které má být efektivnější a v budoucnu přinese větší konkurenceschopnost. České zemědělství se tak postupně vydá cestou elektronizace a umělé inteligence.

K podpoře těchto investic se hlásí i Vodňanský, podle kterého tuzemské zemědělské krajině chybí struktura a biodiverzita. „Podpořit je potřeba střídání plodin tak, aby konvenční zemědělství mělo správné nástroje, jak pracovat s půdou,“ řekl Vodňanský. „Na čem stojí zemědělství často citovaného Rakouska, Německa nebo Francie? Přece na silném rodinném farmaření. Tam se zemědělství předává z generace na generaci. Čas už nevrátíme, ale můžeme tuto strukturu podpořit, máme spoustu velmi dobře fungujících velkých podniků. Tam bych hledal vyváženost a kompromis,“ dodal zemědělec.

Kdo si ťuká na čelo

Že může být nová společná zemědělská politika příležitostí, se shodnou ekologové, zemědělci a samozřejmě i zástupci ministerstva, které má za úkol dotace rozdělit. Problém by mohl nastat v podmínkách konkrétních dotačních programů a prognózách. Ty se totiž nemusí líbit každému.

Například podle původního plánu měla nová SZP přimět zemědělce k tomu, aby 10 procent půdy věnovali krajinným prvkům – mokřadům či remízkům. Nakonec to však budou jen tři až čtyři procenta, čímž biodiverzita krajiny, podle ekologů, zůstane v ohrožení. „Je to jenom první krok. Časem bychom měli dojít až k 10 procentům. Vláda tuto politiku plánuje krok po kroku, což je výhoda. Umožní tak zemědělcům rozplánovat proměnu krajiny a postupně na ní začít pracovat. Důležité proto je mít plán, jak časem procento krajinných prvků zvyšovat,“ řekl Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Zástupci ekologických organizací se ale na podobná ujištění dívají skepticky.

Udržitelné zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Málo se zatím mluví o marketingu a vzdělávání konečného spotřebitele. Přitom by taková osvěta měla být nutnou součástí proměny zemědělské politiky. „Zákazník by si měl uvědomovat, že v ceně produktu podporuje udržitelnou produkci. Samozřejmě ale za takovou cenu, kterou je ochoten a schopen zaplatit,“ upozornil Vavřina s tím, že ochota u zákazníků přetrvává, platební schopnost je na tom ale mnohem hůře.

Zemědělství v Česku není svázáno tradicemi, naopak se v něm dá najít chuť hledat nové způsoby a být inovativní. K tomu mohou dopomoci právě prostředky, které do českého agrárního podnikání míří z evropských fondů. Půda, krajina, udržitelnost a ekosystém jsou témata, jež zaznívala v průběhu celé diskuse. „Stav půdy se dá velmi rychle degradovat, navrátit jej do původní podoby je ale dlouhodobý proces,“ řekl Vodňanský. „Není cílem vyprodukovat o desítky tisíc tun více pšenice či řepky. Zaměřit se musíme na nejvyšší kvalitu potravin, která bude konkurenceschopná a dokáže se uplatnit na našem trhu, ale má šanci i v zahraničí. Tam máme obrovské rezervy. Pro ekologické organizace bude tohle vždy málo, pro velké podniky mnoho z těchto pravidel zní jako úplná šílenost, ale musíme mezi tím vším najít kompromis,“ vysvětluje.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Udržitelné zemědělství.