Napřed studium, pak práce, návrat domů málokdy. Slováků žije v Česku dvakrát víc než před 15 lety

Sotva devatenáctiletá dorazila Miriama Tóbiková do hlavního města Česka, aby okusila, co je to život. První měsíce pobývala ve sdíleném pokoji společně s úplně cizím člověkem, na živobytí si vydělávala jako číšnice, po večerech hlídala děti a užívala si neopakovatelnou atmosféru pražské architektury, kterou plánovala studovat. Během dalších let mladá dívka vyzkoušela, jaké je to pracovat v realitách během hypotečního boomu, později se věnovala 3D animaci. Našla si přátele, zamilovala se.

Že nešlo o hlavní město „její“ země, Miriamě nevadilo. Život v Praze je podle ní jednodušší i proto, že se Češi ke svým sousedům z východu vůbec nechovají jako k cizincům. „Když člověk poprvé přijede do Česka, přijde mu, že jazyk bude velký handicap. Ale za čtyři roky v Praze jsem vzala slovník do ruky jen párkrát, a to spíš ze zájmu, kvůli gramatice,“ usmívá se Tóbiková.