Přesně před devíti lety zahájila Česká národní banka režim kurzového závazku. Během tři a půl roku trvajícího režimu slabé koruny intervenovala v celkové výši 2050 miliard korun a navýšila tak své devizové rezervy téměř o 76 miliard eur. Dodnes nepanuje odborný konsenzus, zda byla tato politika potřebná. Zotavování ekonomiky by patrně probíhalo trochu pomaleji. Na druhou stranu i bez kurzového závazku bychom do obávané deflační pasti nespadli a alespoň se vyhnuli některým nepříznivým efektům, od anomálií na finančních trzích po přehřátý trh práce, který vytvořil příhodnější podhoubí pro inflaci.
Z pohledu eskalace rizik v letošním roce však můžeme vysokou úroveň devizových rezerv nakonec ocenit. Řada zemí v našem regionu čelila kvůli eskalaci nejistoty výraznému oslabení svých měn. ČNB má v tomto ohledu mnohem příznivější pozici. Oslabování koruny od května brání průběžnými intervencemi, jejichž objem do letošního září činil necelých 26 miliard eur. To je stále výrazně pod úrovní intervencí z dob kurzového závazku.
Opravdu jsou devizové intervence dobrým nástrojem boje s inflací?
Pokud ČNB vytvářela nové koruny a navyšovala devizové rezervy z důvodu uvolněné měnové politiky v letech 2013–2017, lze na současné intervence nahlížet opačnou optikou. Snižování bilance centrální banky patří mezi protiinflační nástroje, které nyní provádí řada centrálních bank. V našem případě to však nelze provádět jinak než intervencemi ve prospěch koruny. A takové intervence nelze činit jindy než v dobách vysoké nejistoty, protože v dobrých časech by vyšší intervence způsobily až příliš citelné posílení koruny.
Rizikem současného režimu jsou vysoké spekulace trhu proti koruně, protože objem rezerv ČNB přece jen není nekonečný. Jak však naznačují poslední čísla, spekulanti své sázky ukončují, patrně i proto, že se několikrát hrou proti centrální bance v minulých měsících spálili. Proto i koruna v posledních dnech posiluje. Objem intervencí tak prozatím obavy nevzbuzuje, a to navzdory růstu sazeb ECB či Fedu.
