Z údajů zveřejněných v minulém týdnu Českým statistickým úřadem by se mohlo zdát, že inflační tlaky povolují a medicína ČNB v podobě vyšších úrokových sazeb začíná zabírat. Cenová hladina vzrostla v říjnu meziročně „jen“ o 15,1 procenta (přírůstek indexu spotřebitelských cen), což je výrazně za očekáváními, která byla nastavena kolem 18 procent.

Při bližším pohledu ale zjistíme, že spíš než o skutečné zpomalování tlaku na růst cen se jedná o změnu způsobu výpočtu indexu CPI. Konkrétně o započtení příspěvku na úhradu nákladů za energie, o který byla inflace uměle snížena. Bez použití této metodiky by byla meziroční inflace v říjnu přibližně o tři procentní body vyšší.

Čísla z minulého týdne tak nelze číst jako argument, proč by ČNB měla přestat zvyšovat úrokové sazby, nebo dokonce začít uvažovat o jejich snižování. V situaci velmi nízké nezaměstnanosti již působí a pravděpodobně budou dále působit tlaky na růst mezd. Omezování vládních výdajů evidentně také není na pořadu dne, a ceny zboží a služeb proto dále porostou, ať budeme inflaci měřit jakkoli.

To bude mít za následek další snižování cen státních dluhopisů. I když od začátku roku poklesly průměrně o více než 12 procent, dno je pravděpodobně stále před námi. Výnosy do splatnosti českých státních dluhopisů by měla tlačit vzhůru jak výše popsaná vysoká inflace, tak také extrémní emisní aktivita vlády.

Rozpočtová strategie ČR plánuje na další roky deficity přesahující 300 miliard korun ročně a dluhopisový trh se tak v příštích měsících dočká vysoké nabídky. S tím, jak poroste výše zadlužení Česka, budeme pozorovat tlak na růst výnosů státních dluhopisů, především těch s delší splatností. Jestliže v současnosti se naše vláda financuje přibližně za šest procent ročně, v blízké době bude mít financování stále dražší.

To je špatná zpráva pro daňové poplatníky, ale z pohledu dluhopisových investorů to znamená vyšší zisky. Než tento růst výnosů státních dluhopisů nastane, je lepší zůstat hezky v teple a bezpečí krátkodobých úložek u České národní banky.