Přibližně milion Čechů aktuálně pracuje v profesích, které jsou do budoucna ohroženy snížením počtu pracovních míst a přebytkem zaměstnanců. Do osmi let přijde o práci asi 330 tisíc lidí kvůli tomu, že jejich pozice zanikne. Týká se to především dělníků ve výrobě, lidí ve službách nebo prodavačů.

Data zveřejnila poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) a nezisková organizace Aspen Institute CE. Studii zaměřenou na budoucnost trhu práce zveřejnili autoři letos v srpnu, výsledky pak budou podrobně prezentovat na středeční konferenci Kam kráčíš, Česko/Evropo 2022, jejímž mediálním partnerem jsou Hospodářské noviny.

Co musí lidé udělat, aby je změna v příštích letech neohrozila? „Především by si měli uvědomit, že skončila doba, kdy člověk vyšel ze školy a až do důchodu měl stejnou profesi. Zaměstnanci by tedy měli být připraveni, že k nějaké změně v rámci jejich profese pravděpodobně v budoucnu dojde,“ říká jeden z autorů studie Matyáš Theuer z BCG. „Zadruhé by ve svém zaměstnání měli být aktivní, nebrat práci jen jako úkol, který musím udělat a tím to pro mě končí,“ dodává.

Propouštění se v příštích letech nejvíc dotkne pomocných pracovníků ve výrobě. Do roku 2030 jich o práci přijde přes 22 tisíc. Výrazný úbytek pracovní síly se dá čekat také mezi prodavači, úředníky v logistice nebo pracovníky ve slévárenství. Přebytek lidí na těchto pozicích bude souviset hlavně s dalším růstem digitalizace, automatizace a také s útlumem průmyslových odvětví.

Mezi ohroženými profesemi jsou ale překvapivě také lékaři nebo právníci. „Při podrobnější analýze se ukazuje, že aktuální nedostatek lékařů vrcholí v letošním roce a vlivem demografie a navýšením kapacit lékařských oborů až na více než 2500 absolventů ročně bude do zdravotnictví přicházet výrazně více lékařů, než bude odcházet,“ uvádí autoři studie. „Neznamená to, že lékaři budou nezaměstnaní nebo že by se museli výrazně přeškolovat. Lze očekávat, že dojde ke snížení přesčasů a zkvalitnění péče,“ dodávají.

Ohrožení zaměstnanci by se měli zaměřit především na celoživotní vzdělávání. Česko přitom podle statistik Evropské komise patří mezi země, kde se průběžně vzdělává jen velmi málo dospělých. Pravidelně každý měsíc se v tuzemsku vzdělává jen 5,8 procenta zaměstnanců. Průměr Evropské unie je 10,8 procenta, k nejlepším státům pak patří Švédsko, Finsko nebo Nizozemsko, kde se průběžnému vzdělávání věnuje mezi 25 a 35 procenty lidí. Aby se Česko v budoucnu těmto státům dokázalo alespoň přiblížit, musí stát lidi k dalšímu vzdělávání podstatně víc motivovat. Materiál zmiňuje i několik konkrétních opatření, která fungují v zahraničí.  

Ve Finsku, Švédsku či Německu mají zaměstnanci ze zákona nárok na volno, které věnují vzdělávání. Například každý Fin si může vzít až dvouleté studijní volno. Zaměstnavatel mu v tom nesmí bránit a podobně jako při rodičovské mu musí celou dobu jeho místo držet. Studijní volno sice není firmami placené, Finové ale od státu dostávají dávky, které jim mají pokrýt základní životní potřeby. Doba trvání volna na studium se odvíjí od toho, jak dlouho konkrétní zaměstnanec v podniku pracuje. Nárok začne mít poté, co u jednoho zaměstnavatele stráví alespoň rok.

V řadě zemí pak fungují různé daňové úlevy pro firmy, které vzdělávání svým zaměstnancům umožňují. Ve Francii pak podniky povinně odvádějí určitý podíl mzdových nákladů do speciálního státního fondu. Výše příspěvku závisí na velikosti společnosti. Vybrané peníze pak stát skrze různé granty používá k financování rekvalifikací nebo individuálního vzdělávání.

Ve Spojených státech musí firmy zveřejňovat informace o vzdělávání zaměstnanců. Uchazeč o práci v daném podniku tak má přehled o tom, jestli zaměstnavatel průběžné vzdělávání umožňuje a podporuje. „V Česku fungují rekvalifikace placené Úřadem práce. Firmy si navíc mohou určité náklady na vzdělávání zaměstnanců odečíst z daňového základu,“ uvádí Theuer.

Vzdělávání ohrožených zaměstnanců by se mělo zaměřit zejména na získání nebo prohloubení digitálních schopností, znalost hlavních světových jazyků a také na takzvané měkké dovednosti. Podíl pracovních pozic, které budou vyžadovat alespoň základní digitální dovednosti, naroste v roce 2030 ze současných 54 na 90 procent. Z pohledu digitálních dovedností sice Česko v celoevropském srovnání patří nad průměr, přesto je bude muset zvýšit odhadem 2,2 milionu pracujících.

Alespoň jeden cizí jazyk umí podle studie BCG a Aspen Institute kolem 79 procent Čechů. To je sice nad průměrem EU (69 procent), ale úroveň jejich znalostí není příliš vysoká. Podle statistik společnosti Education First je Česko ve znalostech angličtiny jako cizího jazyka až na 23. místě v Evropě. V posledních letech se navíc žebříčkem propadá.

Lidé, kteří kvůli změnám ve svém oboru přijdou o práci, by ale neměli mít problém po rekvalifikaci najít uplatnění jinde. Podle studie bude v roce 2030 firmám chybět více než půl milionu lidí ve vybraných odvětvích. V Česku budou scházet například řemeslníci, malíři, montážní dělníci nebo kuchaři a číšníci.

V roce 2040 bude navíc i díky stárnutí populace na trhu práce chybět až 400 tisíc lidí. „Bez včasného zásahu mohou očekávané změny na trhu práce zpomalit růst české ekonomiky a životní úrovně. Celkem se může jednat o více než 1,2 procentního bodu ročně. To při současném trendu vývoje HDP znamená, že v roce 2030 by výkon ekonomiky byl nižší až o 600 miliard korun oproti situaci, kdy dokážeme držet s těmito změnami krok,“ vyčísluje náklady partner ve společnosti BCG Jiří Švejcar.

„V současné době vynakládají úřady práce na reskilling a upskilling přibližně 120 milionů korun ročně. Pro pokrytí potřebného přeškolení by bylo potřeba ročně vynaložit zhruba 300 až 400 milionů korun,“ navrhují odborníci ve studii. Náklady na rekvalifikaci srovnávají například s náklady na podporu v nezaměstnanosti, která stát každý rok stojí přibližně deset miliard.

Kam kráčíš, Česko/Evropo 2022

Kam kráčíš, Česko/Evropo 2022