Internet školáci většinou důvěrně znají, přitahuje je silou skoro magickou. Že je v dnešní době pro výuku nenahraditelný, naplno odkryla pandemie covidu. Tablety a interaktivními tabulemi školy většinou disponovaly už před vládou nařízenými lock­downy. Covid pak nutnost šíření technologií výrazně posunul vpřed. Zatímco někteří učitelé se k aplikacím při výuce staví stále ještě trochu vlažně, druzí už je dávno stačili integrovat do výukového plánu.

Myslí se peníze i věk žáků

Václav Nádvorník, zástupce ředitele školy a metodik ICT ze Základní školy Praha 2 v Londýnské, říká, že si prakticky neumí představit základní školu, která by s výukovými aplikacemi nepracovala. Podle jeho názoru byli mnozí učitelé kvůli covidu donuceni tyto aplikace používat a teď jen pokračují a využívají to, co se naučili. „V principu jde o to, aby aplikace buď rozvíjely znalosti a dovednosti, nebo ulehčovaly žákovi život,“ uvádí.

Jak ale upozorňuje, je vhodné rozlišovat, zda se jedná o aplikace, které se do počítače či tabletu přímo stahují, či o ty, které se otvírají přes webový prohlížeč. Instalované jsou v současném nastavení systému využívané méně. „Jsou ve větší míře placené. Existují i zdarma, ale mají velmi často omezení. Tady vzniká problém, protože nemůžeme nutit rodiče, aby aplikace a zařízení platili. U prvního stupně základních škol jde také o diskutabilní otázku, v jakém věku je vůbec dobré tablet nebo notebook mít,“ vysvětluje Nádvorník, v čem mají své limity.

U prvního stupně základních škol jde o diskutabilní otázku, v jakém věku je dobré tablet nebo notebook mít.

Problém s vybavením v základní škole Londýnská částečně řeší již více než 15 let takzvané mobilní počítačové učebny. Jedná se o vozíky s notebooky či tablety, kdy zařízení jdou do tříd za žákem, nikoli žáci za počítači. Z aplikací, které využívají, jmenuje třeba Včelku, pro niž škola kupuje licenci. „Podporuje čtení, dobře se s ní pracuje, je praktická i pro ukrajinské děti. Děti obecně ji mají rády,“ doporučuje.

Z neplacených aplikací si pak v Londýnské oblíbili Kahoot a Wordwall. Na jejich obsahu se podílí statisíce uživatelů, kteří je mohou vzájemně sdílet. Z placených pak Václav Nádvorník doporučuje Umimeto.org. „Pakliže ji může mít škola k dispozici, jedná se o nejucelenější obsah na procvičování,“ říká ICT mentor. I když pořízení licence pro všechny žáky stojí hodně, dle jeho názoru se vyplatí.

Chytré aplikace na doma

Matemág

Platforma: iOS, Android
Jen málokteré dítě by asi prohlásilo, že je matematika jeho oblíbeným předmětem. Ačkoliv se bez ní neobejde žádná vědecká disciplína, do negativního hávu ji zahaluje nezáživný systém výuky. Právě na to cílí aplikace Matemág.
Impulzem pro vznik placené aplikace, která je vhodná pro děti do devíti let, byl podle Petra Zavadila, jednoho z tvůrců Matemága, nedostatek kvalitních vzdělávacích aplikací pro děti, které by fungovaly v češtině a zároveň by vhodným způsobem doplňovaly školní výuku. „Idea aplikace vzešla ze spolupráce s týmem lidí stojícím za Hejného metodou výuky matematiky. Počátečním krokem a dalším silným impulzem byla úspěšná crowdfundingová kampaň,Matika do ruky‘, díky které jsme si ověřili, že je o Matemága mezi rodiči zájem. Následující vývoj trval 1,5 roku a podílelo se na něm dohromady více než 20 lidí,“ nastiňuje Petr Zavadil. Matematika je v Matemágovi schovaná do pohádkového příběhu sourozenců Jakuba a Terezky, kteří se za čarodějem Matemágem vydávají na dobrodružnou cestu do pohádkové země Abima. Hráči pomáhají hlavním hrdinům příběhu na jejich cestě překonávat různé překážky – matematicko‑logické rébusy – a tím se nevědomky učí. Aplikace průběžně sleduje, jak se hráčům daří řešit jednotlivé rébusy, a podle toho přizpůsobuje svoji obtížnost. Díky tomu tak ve hře může každé dítě objevovat matematiku vlastním tempem.
„Rodiče nám často zmiňují, že děti Matemága neberou jako učení. V některých případech nám dokonce rodiče psali, že je Matemág jediný způsob, jak motivovat potomka k procvičování matiky doma. To jsou pro nás příznaky toho, že se podařilo matiku zarámovat smysluplně do příběhu hry,“ dodává Petr Zavadil.

Ochránce přírody

Platforma: Android
Životní prostředí by nikomu nemělo být lhostejné. Tak proč to nevštěpovat už dětem. Hra, která je určená pro ratolesti od šesti do dvanácti let, může posloužit jako dobrý environmentální základ. V několika malých hrách se malí uživatelé naučí s pomocí zvířecích hrdinů uklízet malé městečko, sázet stromy a květiny nebo třídit odpad. Po vytřídění odpadu přijdou na řadu další aktivity, které je třeba vyřešit.
Výhodou hry je, že je zdarma. Nevýhodou pak to, že je dostupná pouze na platformě Android a má krátké trvání. Verze zdarma navíc obsahuje reklamy.

Busy Water

Platforma: Android
Hra pro děti od 6 let pracuje s principy Montessori pedagogiky. Prostřednictvím aplikace řeší malí uživatelé poněkud prekérní situaci: Na rybku, která se jmenuje Archie, dostala chuť mlsná kočka. Té se podařilo Archie z akvária ukrást. Zachránit ji mohou jedině děti propojením trubek různých tvarů, ale i s využitím jednoduchých fyzikálních zákonů.
Přidanou hodnotou hry je i to, že kromě 105 přednastavených levelů můžete vytvořit i své vlastní. Aplikace je dostupná jen na platformě Android a je placená.

Česká gramatika

Platforma: iOS, Android
Pletou si vaše děti pořád i/y? Případně se jim nedaří vstřebat jiné úskalí českého pravopisu? Pomoct by mohla aplikace Česká gramatika. Hodí se nejen pro žáky základních a středních škol. Podle anotace vývojářů může pomoci i dospělým, kteří by si potřebovali některé gramatické jevy „oprášit“.
Uživatelé mají na výběr řadu testů seřazených do několika okruhů. Převážná většina z nich je navíc zdarma. Za každý test dokonce obdržíte známku, zároveň máte možnost ověřit si, v čem jste udělali chybu. Děti pomůže připravit také na přijímačky.

Pokud jde o vzdělávací aplikace na druhém stupni, tam je nabídka pestřejší. Z některých využívaných jmenuje Václav Nádvorník třeba Sparkvue, Vividbooks, Scratch – což je programovací jazyk s jednoduchým vizuálním rozhraním, které umožňuje mládeži vytvářet digitální příběhy, hry a animace. Oblíbená je v základní škole v Londýnské také aplikace GarageBand na tvorbu hudby. Výčet užívaných aplikací je ale mnohem delší.

Citlivým místem digitalizace ve školách je podle Nádvorníka ovšem nedostatečná infrastruktura. Nejvíce asi nedostatečné pokrytí škol wi‑fi signálem. Aby vše mohlo maximálně fungovat, pak je podle jeho slov zapotřebí profesionálního řešení. Jenže to je pro většinu škol, pokud jim v tom nepomůže zřizovatel, nedostupné. Navíc se o IT infrastrukturu ve školách nemá podle Nádvorníka ani kdo starat. „Jestliže chceme používat aplikace ve výuce, potřebujeme technického pracovníka. Na naší škole je více než 160 zařízení, která jsou využívána při výuce (notebooky pro děti, učitele, tablety…). To odpovídá minimálně střední firmě a v ní je většinou osoba, která je za správu těchto zařízení odpovědná. Hledá se tedy nepedagogický pracovník, IT technik. To je krizové místo, které na mnohých školách neexistuje,“ upozorňuje s tím, že i když na institucionalizaci této pozice ministerstvo školství peníze přidalo, stále to bohužel finančně nevychází.

Které z nich jsou smysluplné

Další ze škol, která využívá aplikace vhodné i pro výuku, je 5. základní škola v Kolíně. „Vzdělávací aplikace využíváme v naší škole už dlouhou dobu. Začínali jsme již před online výukou, ale v jejím průběhu jsme měli možnost ozkoušet pestrou paletu dalších aplikací. Tak abychom zajistili interaktivitu hodin a žáci se stali aktivními účastníky videohovorů a zároveň měli možnost smysluplně rozvíjet své kompetence a prohlubovat své znalosti v průběhu asynchronní výuky,“ vysvětluje ředitelka školy Iva Lokajová.

Dle jejích slov se jednalo o interaktivní tabule Google Jamboard a Collboard. „Začali jsme vy­užívat i interaktivní nástěnku Padlet – žáci na ní sdíleli fotografie (Den Země, Uklízíme Česko), natáčeli videa (badatelství), sdíleli své výtvory z dílen psaní. Padlet zvýšil motivaci žáků aktivně se online výuky účastnit a umožnil vrstevnické učení a vrstevnickou zpětnou vazbu a sledování pokroků jednotlivých žáků v čase,“ nastiňuje, proč to v době omezených kontaktů bylo pro žáky školy užitečné.

„Využili jsme samozřejmě i placené aplikace projektu Umimeto. Na něm jsme ocenili především systematičnost, možnost plánovat svůj pokrok,“ pokračuje Iva Lokajová. Na druhou stranu ale ředitelka školy vnímá, že tím, jak se neustále posouvají, zároveň také zjišťují, že je nabídka online aplikací, které jsou zdarma a v českém jazyce, poměrně omezená. Proto využívají i výukové weby určené pro učitele 1. stupně z Velké Británie www.toytheater.co.uk.

„Zaměřujeme se i na gamifikaci (technika, která se snaží zvyšovat zájem pomocí užívání herních prostředků, herních designů, herního myšlení a herních principů do neherních oblastí – pozn. red.) vzdělávacího procesu – využíváme Kahoot, Baamboozle, Blooket – tyto aplikace jsme původně užívali v týmu učitelů anglického jazyka a postupně sdíleli zkušenost s kolegy, kteří je nyní používají i v dalších předmětech,“ říká Iva Lokajová s dovětkem, že tým učitelů angličtiny zase disponuje ročním placeným členstvím na Twinkl – jedná se primárně o webovou aplikaci určenou pro výuku na ZŠ.

„Celkově vnímáme užívání aplikací jako nezbytné a neodvratné – nabízejí podporu v oblasti seberegulace, sebeplánování, vrstevnického učení, poskytují okamžitou korekci a zpětnou vazbu, umožňují spolupráci a představují výrazný motivační prvek – gamifikace. Bez náležitého školního vybavení (školní wi‑fi, tablety, iPady) by toto vše nebylo možné," popisuje Lokajová svojí praxi.

"Určitě je zajímavé sledovat, že během cca 3 let intenzivnějšího využití aplikací nastává postupná proměna v přístupu žáků k aplikacím – někteří se z uživatelů stávají tvůrci – sami vytvářejí Kahooty nebo Blookety. Aplikace mají tedy vliv i na jejich digitální kompetence,“ dodává ředitelka kolínské školy.

I aplikace má své limity

Trochu jiný názor na využití aplikací ve školní výuce zastává letitá pedagožka prvního stupně základní školy a zakladatelka projektu Škola zvesela, který cílí na to, aby děti učení bavilo a bylo pro ně zároveň zábavou, Jaroslava Bednářová.

Celkově vnímáme užívání aplikací jako nezbytné a neodvratné.

„Kladem vzdělávacích aplikací určitě je, že jsou pro děti velmi atraktivní. Díky tomu k procvičování učiva přistupují s nadšením a berou jej spíše jako hraní než učení. To je určitě velké plus,“ uvádí lektorka. „Sama jsem během výuky díky interaktivní tabuli ve třídě různé vzdělávací aplikace občas využívala. Mnoho z nich rozšiřuje dětem znalosti a podporuje je v jejich osobní motivaci vzdělávat se,“ zmiňuje ze svého pohledu pozitivní stránky této formy výuky.

Investice do vzdělání

Stáhněte si přílohu v PDF

„Nicméně děti by měly během výuky zapojit co nejvíce smyslů, aby jim učivo opravdu dobře utkvělo. Bylo provedeno už hodně výzkumů, jak reagují při určitých činnostech mozková centra. A jasně z nich vyplývá, že už jen při pouhém psaní tužkou na papír je v mozku zapojeno daleko více center, než když dítě pracuje na tabletu – tedy jen jezdí prstem po displeji a nic víc. A že mozek integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače, varuje neurolog Martin Stránský,“ upozorňuje Jaroslava Bednářová na možná úskalí, proč v konečném důsledku učení pomocí aplikací efektivní nemusí být. Podle ní je ale stimulace mozku dětí mladšího školního věku velmi důležitá.

„U menších dětí je v rámci vzdělávání významný celkový prožitek jako takový a osobně preferuji z letitých zkušeností hlavně zapojení pohybu. Toho se dětem při vysedávání u vzdělávacích aplikací zrovna moc neděje,“ vysvětluje a dodává: „Vzdělávací aplikace jsou skvělý doplněk edukace dětí. Ale skutečně by se mělo jednat pouze o doplněk.“

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do vzdělání.