O mrtvých jen dobré, říká se. A má to svůj důvod. Když zemře někdo, koho velká část lidí nesnáší, je dobré připomenout, že nikdo není komplexně zápornou postavou. Když někdo zemře politicky, kupodivu to neplatí. Do odcházejícího politika se obvykle tepe hlava nehlava. Což je škoda. Protože v kariéře každého jsou momenty, které lze označit za světlé a které by, pokud by nastaly jiné okolnosti a dotyčný na nich dokázal stavět, mohly vyústit ve veskrze pozitivní celkový obraz.

Takový byl, ač se to nyní nezdá, i Miloš Zeman, který ve středu opouští prezidentský úřad a tím i velkou politiku, a to jako většinově opovrhovaná figura. V mládí dokázal být statečný, třeba po roce 1968, kdy odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Můžeme sice říci, že to dokázaly tisíce lidí a pro většinu z nich to mělo horší následky než pro Zemana. Ale přesto – tehdy se dělili lidé na zbabělce a ty s integritou. A Zeman patřil k těm druhým. Statečnost prokázal i na sklonku komunistického režimu v roce 1989, kdy článkem v Technickém magazínu kritizoval ekonomickou zaostalost Československa.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.