Čína má obsesi ve strategické rivalitě s USA. Má se do toho zaplétat i Evropa?

Pro ty, kteří jsou zvyklí, že čínská politika běží pomalu, ale jistě na dlouhé, dobře promyšlené trati, se události posledních dnů mohou zdát zbrklým úprkem vpřed. Poté co si prezident a šéf komunistické strany Si Ťin-pching nechal minulý týden parlamentem potvrdit svoji vedoucí roli, tedy historické třetí funkční období prezidenta, tak se Čína postarala o diplomatický smír dvou blízkovýchodních rivalů, Íránu a Saúdské Arábie. Zároveň agentura Reuters napsala, že Si zamíří už příští týden do Ruska za tamním vládcem Vladimirem Putinem. Si také bude mluvit o čínském mírovém plánu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který o podobnou online schůzku usiluje už hodně dlouho.

Skoro to vypadá, že poté co si doma Si pojistil všechny myslitelné pozice, odhodil zábrany a bude teď budovat sféru čínského vlivu. Blízkovýchodní dohoda naznačuje, že se čínský lídr pustí aktivněji do přímého globálního soupeření s USA i v oblastech, které nejsou v bezprostředním sousedství Číny. Očividné přetlačování s Američany se dosud přirozeně odehrávalo spíš v místech, jako je Jihočínské moře nebo Tchaj-wan.