Vltava je etalonem vší vodácké komerce. Z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny pluje jedna loď za druhou, na jezech se tvoří fronty, restaurace i kempy jsou téměř v každé zatáčce. Podél toku jezdí vodácký autobus, půjčovny mají k dispozici vše od kajaků přes kánoe až po obří nafukovací rafty.
Ohře je ideální pro začátečníky, protože první polovina řeky je vodácky jednoduchá a teprve ve druhé polovině týdne se zrychlí v peřejích.
Berounce se sice přezdívá Spojené rybníky berounské, neboť proud je pomalý a zastavuje ho mnoho jezů, ale zato nabízí fantastickou krajinu. Proplouvá se pod několika hrady, skrze vápencový kaňon a údolím zlatých úhořů Oty Pavla.
Lužnice bývala nejoblíbenější českou řekou, ale ty časy jsou už dávno pryč. Jednak dlouhodobě ubývá voda v korytě kvůli planetární klimatické změně a jednak se do atraktivních úseků postavily vysoké jezy, které zničily dlouhé kilometry živé řeky. Přesto každý vodák musí Lužnici splout, aby mu nechyběla do vodáckého vzdělání.
Otava si popularitu drží stále stejnou. Důvodem je dostatečná hladina i v parném létě, protože řeka sbírá vodu na Šumavě. Navíc stejně jako Berounka protéká zajímavou krajinou se spoustou historických památek.
Sázava to má s vodou jak kdy. Některé roky se vzdouvá povodněmi, jindy vodáci říkají, že se jim práší za lodí, protože musí na mělčinách lodě přetahovat přes kameny. Služby u řeky se vždy najdou, ale někdy pouze základní. Místo luxusních kempů fungují skromnější tábořiště a do nejbližší hospody se pádluje dlouhé kilometry.
Jizera je trochu skrytou kráskou mezi řekami. Plují po ní spíše znalejší vodáci. Party se mezi sebou potkávají jen málokdy. Často je nutné spát na břehu ve stanu, protože žádný kemp není v dosahu. O restauracích si vodáci také musí nechat jen zdát.
Kupodivu řeky nejsou nejvíce zaplněné během prázdnin, ale během května a června. V tu dobu mají žně půjčovny lodí, kempy i hospody na březích. Užít si vodu totiž přijíždějí školní výlety, firemní party i rodiny, které později v létě vyrážejí k moři nebo na poznávací zájezdy do ciziny.
Vodáci, kteří chtějí klid, anebo dokonce hledají dobrodružství, vyrážejí na desítky dalších menších toků. Musí ovšem pečlivě sledovat vodní stavy na limnigrafech a předpověď počasí, neboť v potocích a malých říčkách teče v létě voda pouze po deštích.
Po vodě na kánoi
Vltava
- Standardní túra:
Vyšší Brod – České Budějovice (5 dní) - Další oblíbená trasa:
Soumarský most – Nová Pec (1 den) - Kuriozity:
průjezd skrze Prahu (1 den) a Praha–Mělník (2 dny)
Horní Vltava je přeplněná vodáky k prasknutí, na jezech se čekají fronty ke splutí, v kempech je plno a na vorech plují sezonní alkoholické bary. Nad Lipnem je povoleno splutí pouze po předchozí rezervaci u ochránců přírody www.npsumava.cz. Vyhlídková plavba skrze Prahu není vodácky náročná, ale je potřeba přenést všechny tři jezy a hlavně se vyhnout velkému množství parníků. Pod Prahou řeka mírně teče až do Mělníka. Na soutoku s Labem je možné se obrátit, nechat se zdarma vyvézt plavební komorou do Hořínského kanálu a po něm se vrátit do Vraňan.
Sázava
- Standardní túra:
Čerčany–Pikovice (2 dny) - Další oblíbená trasa:
Světlá–Pikovice (7–8 dní) - Kuriozita:
Ždár–Ronov (1 den)
Sázava je víkendová řeka Pražanů. Přijedou vlakem, v půjčovně dostanou veškeré vybavení, splují nejzajímavější úsek v peřejích mezi skalami, na konci loď a všechno ostatní odevzdají v další půjčovně a odjedou domů vlakem. Týdenní túra po celé řece je perná šichta, protože peřeje a rychlý tok jsou přerušovány dlouhými úseky klidné vody. Nejhořejší tok představuje hranici sjízdnosti pro otevřené kánoe a vyžaduje zkušené vodáky a dostatek vody, nejlépe po velkých deštích.
Řeky nejsou nejvíce zaplněné během prázdnin, ale během května a června.
Berounka
- Standardní túra:
Plzeň–Praha (8 dní)
Klidná, mohutná řeka vodáky ničím nepřekvapí. Pořád mírně teče z Plzně, kde dostává jméno na soutoku Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy až do Prahy, v níž ústí do Vltavy. Teče mělkým údolím mezi lesy a loukami. Na březích stojí levné kempy, hospody a stánky. V nejbližším okolí lze navštívit mnoho hradů, zámků a míst z nejstarší české historie. Vodák, který hledá prázdninovou pohodu, je na Berounce jako doma.
Ohře
- Standardní túra:
Cheb–Klášterec (5 dní) - Kuriozita:
Malá Ohře a Brozanský náhon (1 den)
Ohře je ideální řeka pro vodácké skupiny, které chtějí naučit pádlovat začátečníky. První dva dny se učí na pomalé vodě v prudkých meandrech ovládat loď a teprve potom vjedou do peřejí v mohutném proudu. V posledních letech se z ní stala po Vltavě druhá nejfrekventovanější řeka v Česku. Tomu odpovídá množství kempů, hospod a půjčoven podél celého toku. V Polabí před soutokem s Labem je možné vyhnout se nezáživným úsekům nad jezy romantickou objížďkou po dlouhých mlýnských náhonech Malá Ohře a Brozanský náhon.
Lužnice
- Standardní túra:
Suchdol–Bechyně (6 dní) - Kuriozita:
Weitra–Krabonoš (1 den)
Klasika, která v poslední době ztratila lesk. Lužnice přesto nabízí vnady nádherné jihočeské řeky. První dva dny kličkuje ve stínu zarostlých meandrů, další dva dny vyžaduje otročinu na dlouhých klidných úsecích od jezu k jezu a poslední třetina toku se zase rozeběhne v pěkných peřejích a proudech mezi skalami a kopci. Náladu kazí množství nesjízdných jezů a vodních elektráren, které kradou vodu z hlavního koryta. Některé vodáky odrazuje a jiné zase přitahuje menší komfort na tábořištích, kde jsou stále ještě běžné suché toalety a jednoduché kiosky místo restaurací. Dobrodruzi se mohou vydat do Rakouska a splout horní tok přes státní hranice. Právě na nich je ovšem řeka velmi zarostlá, protože protéká přírodní rezervací.
Jizera
- Standardní túra:
Spálov–Turnov (2 dny) - Další oblíbené trasy:
Paseky–Benešov (1 den) a Benátky–Toušeň (1–2 dny)
Z vodácké sedmičky velkých českých řek je Jizera jednoznačně nejméně zahlcená cestovním ruchem. Občas po ní projede parta vodáků, na horním toku se prohánějí kajakáři, na dolním plují turisté na kánoích, ale pořád je to osamělé pádlování. V Krkonoších a o kousek níž v Českém ráji je pár tábořišť, tu a tam lze narazit na hospodu, ale na dolním toku už není ani to. Jizera si přitom po celou dobu uchovává čistou a chladnou vodu, dno má vystlané pískem nebo oblázky a na závěr vtéká skrz lužní les do Labe ve středních Čechách.
Otava
- Standardní túra:
Sušice–Písek (5 dní) - Další oblíbená trasa:
Annín–Sušice (1 den) - Kuriozita:
Rejštejn–Annín (1 hodina)
Typická prázdninová řeka má všechno, čeho si žádá vodákova duše i tělo. Příjemně plynoucí proud občas střídají jezy a klidná hladina nad nimi, slunné louky oddělují stinné lesy. Během putování po řece je možné navštívit známé hrady i historická města. Koupání na písečných plážích, stánky s občerstvením, vodácké hospody, kempy, půjčovny lodí. Co si víc přát? Odvážní jezdci vyvezou autem lodě až do Annína a svezou se na pěkných vlnách. Opravdu dobří kanoisté mohou zkusit splout z Rejštejna ještě výš na řece, ale tamní peřeje jsou již na hranici schopností otevřených turistických lodí.
Morava
- Standardní túra:
Moravičany–Olomouc (3 dny) - Kuriozita:
Olomouc – ústí do Dunaje (14 dní)
Průjezd skrz lužní lesy mezi naplavenými písečnými a štěrkovými ostrůvky je nezapomenutelný zážitek. Kromě samotného pádlování je zajímavé pozorování ptáků, ryb i okolní přírody. Nezapomeňte sledovat před vyplutím místní tisk, protože v něm najdete varování, pokud se příliš rozmnožili komáři. Plavba by potom byla utrpením. Masochisté a milovníci dálkových plaveb se mohou vydat po Moravě až do Dunaje. Většinou už moc neteče, a tak je potřeba dva týdny pádlovat, pádlovat a pádlovat.
Dyje
- Standardní túra:
Znojmo–Dyjákovice (2 dny) - Další oblíbená trasa:
Karlstein–Podhradí (3 dny)
Moravský vodák na Dyji to má těžké. Střídá se na ní jeden zakázaný úsek za druhým kvůli pitné vodě a ochraně přírody. Nejčastěji se proto splouvá jen dvoudenní úsek pod Znojmem. Daleko lepší podmínky ale panují v sousedním Rakousku, kde Dyje nese jméno Thaya. Často se jezdí malebnou krajinou s mnoha hrady od rakouského Karlsteina do českého Podhradí.
Kam na jeden den
V Česku můžete splout i méně známé řeky, které jezdí turisté, když trochu zaprší a koryta se naplní vodou. Uvádíme nejobvyklejší splouvané úseky na jeden den.
Cidlina – od Žehuňského rybníka teče typická nížinná řeka mezi mokrými loukami a do Labe se vlévá nad Poděbrady. S Mrlinou je Cidlina propojena úzkým, ale sjízdným Sánským kanálem.
Mrlina – totálně regulovaná řeka v Polabské rovině pomalu plyne z Křince do Nymburka. Je vhodná pro úplné začátečníky nebo milovníky neobvyklých vodáckých zážitků.
Vlašimská Blanice – z Vlašimi do Sázavy nad Českým Šternberkem teče velmi zajímavá říčka, na které vodáky čekají meandry, úzká lesní údolí, peřejky i sjízdné jezy.
Malše – nepříliš zajímavá, klidná řeka v jižních Čechách se s velkou vodou stává pěkným rychlým tokem, který běží jako šipka mezi loukami od přehrady Římov do Českých Budějovic.
Lužická Nisa – podhorská říčka bystře skáče v nepřetržitých drobných peřejkách z Liberce do Chrastavy. Po levé ruce se zvedá masiv Ještědu, vpravo Jizerské hory a mezi nimi se v hlubokém skalnatém údolí kroutí Nisa.
Metuje – údolí Peklo je nejhezčí a vyhlášený peřejnatý úsek řeky mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují.
Úpa – vodáci mají nejraději rychlý úzký tok z Bohuslavic do Ratibořic, který vede známým Babiččiným údolím.
Úhlava – nenápadná dlouhá řeka stéká z úbočí Šumavy a obvykle se dá splouvat v celé délce i v suchém létě. Pro kánoe jsou nejhezčí Štěnovické proudy ze stejnojmenné vesnice do Plzně.
Mže – řeka je vlastně horním tokem Berounky, ve kterou se přejmenovává v Plzni. Vodáci často nasedají na jejím přítoku Tichá v Brodu, po potoce splují do Mže a po ní si užívají nádherné přírody a příjemných peřejí do Ošelína, Svojšína anebo až do Stříbra. Kam dojedou, závisí jen na jejich vytrvalosti.
Radbuza – podhorská říčka je sjízdná celý rok, ale nikam moc nespěchá a točí se ve stínu olší mezi poli a loukami. Hezké meandry lze projet za jeden den z Horšovského Týna do Holýšova.
Želivka – na tuto řeku se jezdí podle hodinek. Přehrada Vřesník totiž vypouští vodu do koryta mimo období extrémního sucha podle předběžného plánu. Splouvá se po ní z Želiva k Tukleckému mlýnu. Dál je plavba zakázaná, protože řeka vtéká do nádrže s pitnou vodou.
Užitečné odkazy
Vodácký průvodce: www.raft.cz
Půjčovny lodí: www.horydoly.cz/vodaci/pujcovny‑lodi‑v‑cesku‑a‑na‑slovensku.html
Pohoda na parníku
Kdo nerad pádluje nebo má z vody respekt, může si ji užít jinak. V pohodlí paluby výletních parníků.
Praha
Projížďka historickou metropolí je nezapomenutelná pro dospělé a vyjížďka do zoologické zahrady zase oblíbená mezi dětmi. O víkendech je možné absolvovat celodenní jízdu na Slapy a zpět. Jednou za měsíc se koná dálková plavba do Mělníka a zpět. Do systému městské hromadné dopravy patří přívozy přes Vltavu v metropoli a blízkém okolí.
Jízdní řády: www.paroplavba.cz a www.pid.cz
Brno
Flotila menších výletních lodí obsluhuje okružní plavby okolo Brněnské přehrady.
Jízdní řád: www.brnenskaprehrada.cz
Vltava
Pravidelná linka na Orlické přehradě pluje mezi Orlíkem a Zvíkovem.
Jízdní řád: www.orlickalodni.cz
Z Českých Budějovic na Hlubokou se pravidelně plaví menší i větší výletní lodě.
Jízdní řád: www.lodnidoprava.info
Velké parníky křižují Lipenskou přehradní nádrž.
Jízdní řád: www.lipno‑line.com
Lodní doprava je zavedena po celé délce Slapské přehrady.
Jízdní řád: www.lodnidopravaslapy.cz
Labe
Parníky vyplouvají z Děčína do Hřenska, kde se otáčejí a plují zpět, nebo lze nastoupit na vodní linku až do německých Drážďan a Míšně. Další parník proplouvá Bránou Čech, malebným Středohořím do Litoměřic a dál až do Mělníka.
Jízdní řády: https://jr.kr‑ustecky.cz/ a www.labskaplavebni.cz
Další velké výletní lodě jsou v provozu na Dalešické přehradě, Vranovské přehradě, novomlýnském přehradním jezeru a Máchově jezeře. Také na Slezské Hartě, přehradě Hracholusky a na rybníku Svět. Menší motorové lodě na jižní Moravě proplouvají Baťův kanál a také Zámeckou Dyji. Desítky malých přívozů a vyhlídkových parníčků jsou provozovány na všech velkých českých i moravských řekách.
Adrenalin na prkně
Surfovat s plachtou nebo drakem lze skoro na každé přehradě nebo rybníku. Nejlepší větrné podmínky ale vládnou na rozlehlých vodních plochách ve vyšší nadmořské výšce.
Nechranice u Chomutova je přehrada s nejlepší reputací a zázemím klubů a půjčoven pro windsurfery.
Přísečnice v Krušných horách je sice studená a nevlídná, ale zato zde Tomáš Malina jel na windsurfovém prkně nejrychleji v Česku, dosáhl rychlosti téměř 40 uzlů (74 km/h). Na surfování po pitné vodě je však třeba zvláštní povolení.
Lipno alias šumavské moře poskytuje silný vítr, vlny i klidnou hladinu pro všechny winsurfery i kitesurfery bez rozdílu výkonnosti. Jsou tu otevřené sportovní školy, kurzy, prodejny i půjčovny.
Stáhněte si přílohu v PDF
Velké Dářko u Žďáru nad Sázavou a Svět v Třeboni jsou velké rybníky známé rekreačním ježděním a také závody ve windsurfingu.
Barbora u Teplic je zatopený důl a po jeho obrovské ploše se prohánějí především kitesurfeři, kteří nepotřebují téměř žádné zázemí na březích, jehož je tu pomálu.
Nové Mlýny pod Pálavou a Rozkoš pod Orlickými horami jsou klasické lokality pro všechny, kteří to myslí s větrem a plachtou vážně. Za pěkného větrného počasí není na hladině obrazně řečeno k hnutí.
Slapy a Orlík – dříve velmi oblíbené plachtařské destinace jsou v současné době trochu ve stínu lepších vodních ploch, kde více a pravidelněji fouká než v hlubokém vltavském údolí. Obě přehrady se tak staly doménou rekreačního a nenáročného ježdění na vítr s plachtou nebo drakem.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
