Stát vysílá signál, že s dluhy si nemusíme dělat starosti

Celý život žiji v přesvědčení, že dluhy se mají platit. A to nejen o Vánocích. Já jsem svoje závazky vždy platil, na dovolenou jsem si šetřil a s penězi Billa Gatese jsem zacházel jako s vlastními.

V posledních letech jsme se i vzhledem k vnějším vlivům dostali do takové ekonomické situace, že bychom měli velmi pečlivě zvážit jakékoliv rozhodnutí, které má vliv na státní kasu. Když se ale podíváme na astronomickou výši státního dluhu, tak si pod tak obrovským číslem ani nedovedeme reálně něco představit. A nedívám se na srovnání s podobně zadluženými státy, ale především na akceleraci tohoto dluhu. Je potřeba říct, že to není zadarmo. Obsluha státního dluhu stoupá o desítky miliard. Dnes jsme možná někde na 70 až 80 miliardách. Představme si, kolik škol, školek nebo nemocnic by se za to dalo postavit. Stát nám svými kroky vlastně v posledních letech vzkazuje, že si s dluhy nemáme dělat starosti, protože dluhy mohou klidně narůstat a nemusíme se moc starat o to, kdo je zaplatí.