Z aut se stanou autonomní krabičky, jezdit zvládnou i bez semaforů. Lídrem bude Čína

I když ji neznáte, možná jste se už s její prací setkali. Česká firma Kontrolka ovlivnila podobu interiérů více než 25 milionů aut od 17 značek. Konkrétnější její šéf a zakladatel Ondřej Velebný být nemůže. Jeho designéři navrhují podobu celého uživatelského rozhraní nového vozu, tak i dílčí částí interiérů třeba v podobě digitálních budíků. Kromě toho umí Kontrolka automobilkám také pomoci s predikcí, jaké vozy budou jezdit za 15 nebo 20 let, i toho, kam směřuje celé odvětví. Ví tedy, jak budou vypadat auta budoucnosti.

Začnu tím, na co bych se většinou ptal na konci. Kromě návrhů uživatelského rozhraní Kontrolka umí automobilkám také říct, jaké budou trendy v budoucnosti. Dokázal byste mi tedy popsat, jak budou auta vypadat dejme tomu za deset let?

Co se stane za deset let, je v automobilovém průmyslu to, co je dnes špičkou na trhu. Máme tady umělou inteligenci (už dnes se ChatGPT stává součástí výbavy vozů, na podzim ho dostanou třeba modely Škoda Auto – pozn. red.), takže auto s vámi bude plynně hovořit, pomáhat vám dělat předpovědi a v podstatě poslouchat, co je váš denní program. Myslím si, že se auto stane vlastně platformou, do které vstoupí ještě také autonomní řízení. To pak otevírá možnosti, kdy můžete mít pojízdnou kancelář, dům či bar.

A myslím si, že do podoby hodně promluví i kombinace automobilového s leteckým průmyslem. Věřím, že brzy uvidíme první vlaštovky, možná spíš v zahraničí než v Evropě, kdy vozy budou schopné kousíček trasy dokonce přeletět.

Skutečně si myslíte, že se létající auta stanou trendem?

Ano, ale ne v Evropě. Stane se tak třeba v Číně nebo jiných více otevřených zemích.

A co se týče interiérového designu? Máte nějakou představu, jestli bude víc displejů než dnes, nebo naopak méně?

Doufám, že se výrazně zpopularizují virtuální brýle s rozšířenou realitou. Až budou fungovat v rozlišení 8K na jedno oko, pak nepoznáme realitu od té rozšířené. Teď jsme na 6K na jedno oko, přitom před dvěma roky jsme byli zhruba na 4K. Takže 8K dosáhneme v horizontu nějakých dvou letech. Pak už je to jenom o vývoji technologie. Když budeme mít funkční brýle, nebude potřeba displejů v autech, informace se zobrazí před očima. Myslím si také, že do hry vstoupí neuronový jazyk, takže si budeme schopni i jenom myšlenkami vyvolávat interakce. Standardem se to stane tak za 15 až 20 let, ale za těch deset let si na to už budou lidé postupně zvykat.

S autonomním řízením a virtuálními brýlemi teoreticky odpadne nutnost, aby byla auta jakýmkoliv způsobem odlišená. Budou to teoreticky jen nějaké krabice, které vás odvezou z bodu A do bodu B. Asi ne za deset let, kdy budou zrovna končit spalovací motory, ale dejme tomu 20 či 25 let.

Tehdy už budou na silnicích autonomní vozítka takzvaně „on demand“, kdy si jenom řeknete, že potřebujete auto z místa A do místa B. Úplně se změní vnímání dopravy. Nějaká krabička vám přijede rovnou před dům a nebude potřeba dobíhat na zastávku. Trasu naplánuje podle toho, kde se lidé vyskytují podle nějakého jejich zařízení. A rovnou to může řídit umělá inteligence na základě poptávky. Tím se sníží i počet aut ve městech, vlastní vůz se stane luxusnější, prestižnější záležitostí. Nebude totiž vůbec potřeba.

Takže se automobilky, pokud vůbec budou existovat, stanou poskytovateli mobility?

Naopak, pořád bude potřeba vývoj a nové věci. Asi jich ale nebude třeba tolik. Rolls‑Royce bude stále cílit na luxusní třídu, kde bude potřeba extravagance a komfort. A pak budou běžní výrobci nižší třídy, jež bude nahrazená levnější veřejnou mobilitou.

Na vesnicích bude vlastnictví auta stále potřeba, protože lidé nebudou čekat, až jim z města přijede krabička. Pořád tak bude zapotřebí nějaký mix. Třeba města budou fungovat autonomně, protože auta budou mezi sebou komunikovat čím dál více. Budou sama brzdit, jezdit třeba 20 centimetrů od sebe. Díky tomu ušetří spoustu místa. Auta se v rámci komunikace mezi sebou budou pouštět, nebudou muset čekat na semafory.

Zajímavá představa, silnice bez semaforu. Při vývoji s tím pracujete?

Naší doménou je hlavně řešení uživatelské přívětivosti, aby se člověk ve voze cítil dobře. Jaké úkoly tam bude řešit, aby to pro něj bylo jednoduché. Naše práce je vlastně ideální tehdy, když o ní nikdo neví. Celé je to tak komfortní, že přijdete k autu, ono se odemkne, vy si sednete, zadáte jednoduše cestu a celý proces je přirozený, bez námahy.

Máte třeba příklad auta, kde je uživatelské rozhraní vyřešeno dobře, a naopak?

Na čem pracujeme, jsou většinou vize toho, jak by to ideálně mělo fungovat. Jak se to následně dostane do produkce, už většinou nejsme schopní ovlivnit. V automobilce do toho vstupují další faktory, třeba již dopředu udělané volanty, které není možné měnit. To vidím vlastně jako problém standardních automobilek, že oddělení mezi sebou málo aktivně komunikují. Jedno si vyrábí volant a vůbec ho nezajímá, že je někde zbytek vozu. Ideální by bylo, kdyby se zrušila jednotlivá oddělení, všichni si více pomáhali a nebyli individualisté.

Zajímavé je to u čínských automobilek, které se nás občas ptají, jak vypadá budoucnost. Ale ne, jestli budou v interiéru tlačítka, ale jaké technologie přijdou po umělé inteligenci. Jak bude interiér vypadat, až nebudou obrazovky. Ptají se do daleko vzdálenější budoucnosti. To jsou otázky, které by si měli ředitelé automobilek pokládat. Nehasit oheň, co mají teď na stole, ale koukat dál.

Spolupracujete i s čínskými automobilkami? Je nějaký rozdíl, když za vámi přijdou lidé z Číny nebo Asie a výrobce z Evropy?

V Číně ještě nedávno bylo až 70 procent populace, jež si kupuje auto, ale nikdy předtím ho nevlastnila ani neřídila. Tam se lidé neučí přecházet z manuálu na automat jako v Evropě, tam sednou už rovnou do automatu. Prostě potřebují auto a nezajímá je, že někdy mělo nějakou spojku. V Evropě máme spoustu lidí, kteří se potřebují pomalu adaptovat. V Číně mají technologii, která je zajímá a baví, a tu chtějí mít i v autě.

Takže je to tak, že čínské automobilky jsou ti dravci, kteří teoreticky budou za pár let průmysl táhnout?

Myslím, že ano. Tím, že si kladou takové otázky, ne co bude za 10, ale za 20 nebo 30 let. Co bude další krok, na co si mají připravit půdu. To je zajímavý způsob myšlení. V Číně tolik neřeší regulace, jsou více otevření novým technologiím.

Teď odbočím k tomu, jak vaše firma funguje. K vám přijde automobilka, řekne vám „chtěli bychom navrhnout uživatelské rozhraní“. Vy jim ho navrhnete a oni si z toho něco vezmou. Spolupracujete s nimi i na konečném designu auta?

Fungujeme v několika disciplínách. Pomáháme jim úplně kompletně v dodání produktu, s definováním strategie, co je zač, jaké jsou její hodnoty a co má zákazníkům dodat. A na základě strategie jim pomůžeme i s tím, jak bude člověk komunikovat s vozem. Navrhneme několik možností, z nichž si mohou vybrat. Pak jim pomůžeme i s tím, jak mají díly, které potřebujeme, vypadat, jak je vizuálně zakomponovat do interiéru. Umíme navrhnout i design mobilních aplikací a webů, aby držely jednotnou linku a komunikovala se ta samá informace. Součástí zmíněné strategie jsou i vize, kdy se ptají, co bude za 10 nebo 15 let.

Většinou se nedostaneme k tomu, že bychom dělali podobu interiéru od začátku do konce. Často už mají nějakou danou podobu interiéru nebo volantu. Uděláme tak prototyp, několik vizuálních stylů a interakčních modelů, které by mohly fungovat, otestujeme je a oni si z toho vyberou. Neustále s automobilkami spolupracujeme, aby jim to dávalo i ekonomický smysl. Je to zkrátka živý organismus.

Automobily

Stáhněte si přílohu v PDF

Někdo zase potřebuje jenom dílčí věc. Například po nás automobilky chtějí návrh, jak bude vypadat integrace umělé inteligence do jejich systémů. Často vezmeme auto, které už je vytvořené, a systém upravíme, aby byl dobrý pro další generaci.

Proč jste se rozhodl jít cestou automobilového průmyslu, když jste Kontrolku v roce 2016 zakládal?

Není to úplně poetické rozhodnutí. Vzal jsem prostě to nejhorší průmyslové odvětví, které na mě vypadlo. Bylo nejzkostnatělejší. Říkal jsem si, že tady to dělají jak před 30 lety, takže to bude asi nejjednodušší cesta. Fascinoval mě ale i v tom, jak velký vliv má v porovnání s tím, kolik kusů vyrábí.

Jako designéra mě hodně těšilo, že auta, která vyrobíme, vídáme dalších 20 let na silnicích. Mohu trochu egoisticky říct „na tom jsem pracoval“. Nejsou to webové stránky nebo aplikace, které se nahrají, smažou a nikoho pak nezajímají.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automobily.