Chcimíři ohrožují naši budoucnost podobně jako pátá kolona

Osobně neznám jediného člověka, který si nepřeje žít v míru. Chceme život bez války pro sebe, své děti a vnuky, jejich následovníky. K tomu, aby se přání naplnilo, však nestačí o míru jen mluvit. Je nutné odhodlaně jednat, protože jediné, co nepřátele může od útoku na naši zemi odradit, je dobrá, pečlivá a trvalá příprava na boj.

V české společnosti vidím relativně málo osobností, které myšlenku budování silné obranyschopnosti intenzivně a vytrvale prosazují. Rozhodně jich je méně než chcimírů, kteří jim podrážejí nohy relativizací velikosti ruské hrozby celé Evropě. Nemluvě o páté koloně, která drze popírá, že by taková hrozba existovala.

Chcimíři nejsou monolitická skupina. Někteří jsou jen ducha poněkud prostého, podobně jako legendární filmové miss, které na plátně při soutěži v podstatě povinně volají, že chtějí světový mír. Jsou to tzv. slušní lidé, kteří věří, že opakováním hesla „Chceme mír“ mohou válku oddálit. Vždyť i v jiných zemích přece lidé touží po klidu, prohlašují. Zapomněli, že Putinovi a jeho předchůdcům se podařilo vychovat národ, ve kterém je touha po dobyvačném boji větší než po klidném přátelství se sousedy.

Další skupinou jsou čecháčkové. Je jim jedno, kolik Ukrajinců v boji zemře, zajímají se jen o sebe. Pro někoho je celý svět hospoda, pro jiného rodina, za hranicí jejich domu/ulice/obce je území nezájmu. Málokdy se dokážou vzchopit k činu v prospěch někoho, kdo nepatří do jejich uzavřeného neměnného světa. V případě okupace přežívají dál podobně jako dřív, jak jsme zažili po roce 1968.

Početně malou, ale nejhlasitější skupinou jsou politici, kteří chtějí pomocí chcimírů vyhrát volby. Jdou si pro jejich hlasy – jen zdánlivě obrazně řečeno – přes mrtvoly ukrajinských bojovníků beze zlomku studu. Lež je jejich zbraní. Manipulace střelivem. Jsou to ještě chcimíři, nebo už příslušníci páté kolony?

Komentář Martina Ehla

Druhá nejhorší noční můra evropských politiků po jaderných zbraních? Rozhodnutí, o kterém se právě začali bavit

25. 12. 2024 ▪ 4 min. čtení

U národoveckých nácků a komunistů pochyby mít nemusíme. V zájmu agresora a s vidinou nových příspěvků českého státu na jejich politickou činnost rozdmýchávají silnou nenávist k Ukrajině a skutečným českým vlastencům, kteří jsou připraveni svou zemi osobně bránit. Je to pátá kolona, která nás v těžké historické chvíli bez váhání zradí. Koneckonců, zrazují český stát už nyní, když propagandisticky napomáhají Rusku.

Jak ale můžeme hodnotit postoje hnutí a stran, které se v politických programech označují za demokraty, v reálné politice však populisticky manipulují jak naivní chcimíry, tak letargické čecháčky? Jsou to chcimíři ryze slovní. Kdyby náhodou za týden vyšel průzkum veřejného mínění, podle něhož se většina národa chce v případě útoku vojensky bránit, pak by otočili. U jihočeské Sudoměře by Alena Schillerová ve videu kladla pleny před vozovou hradbu, na které by stál poslanecký klub ANO vyzbrojený cepy a sudlicemi, Andrej Babiš s páskou přes pravé oko.

Populismus současné opozice ohrožuje obranyschopnost, a tedy i budoucnost českého státu. Opakovaně jsme její představitele slyšeli zpochybňovat objem výdajů na obranu a relativizovat ukrajinský boj za svobodu. Popřeli dokonce i spojenecké závazky vůči sousedním státům NATO. Nejde jen o výroky z řad ANO. Například předsedkyně SOCDEM Jana Maláčová tweetovala „takže na letadýlka peníze jsou, ale nejsou pro kuchařky ve školách“. Kuchařky si jistě zaslouží větší plat, ale ten výkřik především svědčí o populismu autorky. Co ostatně v bezpečnostní politice a strategii čekat od strany, která si prvním místopředsedou zvolila Lubomíra Zaorálka, vášnivého odpůrce amerického radaru na našem území?

Bezpočtukrát citované latinské přísloví zní Si vis pacem, para bellum – Chceš-li mír, připravuj válku. Chceme-li znít mírumilovněji, upravme si ho na Připravuj se na odražení útoku nepřítele. Význam však zůstane stejný. Přidejme v pomoci Ukrajině a buďme připraveni na další projevy ruské agresivity.