Zapomeňte na hodnoty! Trump a Netanjahu povýšili sobectví na státní doktrínu

Ještě loni nepředstavitelné: na jedné straně diplomatické barikády se vedle Ruska, Běloruska a přiznaně rusofilního Maďarska ocitly také Spojené státy a Izrael. Oč šlo? O rezoluci Valného shromáždění OSN, která pro Ukrajinu žádala suverenitu i územní celistvost a Rusko ve východoevropské válce označuje za agresora. Nic víc. Opakuji pro ty, kteří snad nabyli dojmu, že se přehlédli: zástupci dvou demokratických zemí, tedy USA a Izraele, na mezinárodním fóru odmítli potvrdit fakt, že Moskva před třemi lety vojensky zaútočila na suverénní stát jménem Ukrajina. A hlasovali proti Kyjevu, společně s KLDR.

Pro dokument – tedy na podporu Ukrajiny – hlasovalo 93 zemí včetně Česka a dalších států EU (vyjma zmíněné Budapešti). Přes šest desítek reprezentantů se zdrželo: mezi nimi také Čína a Írán, které lze za spojence Moskvy považovat. Překvapilo Slovensko, které navzdory výkřikům svého premiéra hlasovalo s Evropou.

Opravdu dělá Trump všechno špatně? Co může být podstatou plánu, který vůči Putinovi sleduje

26. 2. 2025 ▪ 4 min. čtení

Když Donald Trump před loňskými volbami vyhrožoval, že postaví svět na hlavu, jen málokdo tušil, jak usilovně cvičí stojku. Izolované, vojensky i ekonomicky neúspěšné Rusko pozval se servilní poklonou ke stolu, zatímco Ukrajinu ostouzí způsobem, kterým šokuje i vlastní spojence z postrepublikánského hnutí MAGA. Neméně přímočaré jsou jeho gangsterské požadavky vůči Kyjevu: buď nám dáte suroviny a stejně nedostanete nic, nebo se spojíme s Ruskem a vše si prostě vezmeme. Vyděšený svět se snaží domýšlet, oč realitnímu magnátovi v Bílém domě jde. Jeho apologeti tvrdí, že se jedná o geniální vyjednávací taktiku, či dokonce snahu odpoutat Rusko od Číny, která tak bude geopoliticky oslabena. Kritici hovoří o nevyzpytatelnosti, fascinaci silou a diktátory i neschopností potlačit zažité hokynářské manýry.

Nemilé překvapení svým nekritickým českým vyznavačům ale přichystala vláda židovského státu. Zdejší intelektuálové, především ti postarší a dobře etablovaní, totiž víru v neomylnost Izraele spolu s opovržením vůči Palestincům povýšili na kult, jehož odpůrci jsou nejen nepřátelé židovského státu, ale patrně i antisemité. Co nám to udělali, zní zklamaně českým internetem. Situace je prostá: nynější izraelský premiér Benjamin „Bibi“ Netanjahu udělá vše, co Trumpovi na očích uvidí. Výměnou získá bezpodmínečnou podporu i pro ty donedávna neuvěřitelné kroky, které si jeho krajně pravicová vláda naplánuje. Jinými slovy: izraelské vedení se podobně jako to americké oprostilo od jiných než etnocentrických hodnot a povýšilo zištné sobectví na státní doktrínu. Izrael navíc vždy existenčně závisel na podpoře Spojených států, i když dosud se – pravda – nechoval jako klientský stát, který výměnou za beztrestnost odezírá císaři Donaldovi ze rtů.

Je ale třeba neustále opakovat: Donalda Trumpa nevolili zdaleka všichni Američané. A ani Bibi Netanjahu rozhodně nerovná se Izrael. Obě země vznikly jako demokratické, vybudovaly si silné a svobodné instituce, žijí v nich sebevědomí občané. Jakkoli se už stoupenci nových pořádků radují a sní o postliberálním, ba teokratickém řádu, boj ještě zdaleka nevyhráli. V demokraciích o vládě rozhodují volby. Otázkou je, kdy a zda se budou v USA i Izraeli konat, případně za jakých podmínek…

Že jsem zešílel? A vy jste loni předpovídali, že americký prezident nazve ukrajinského lídra „diktátorem“ a předhodí Ukrajinu fašizujícímu Rusku?

Evropa každopádně má šanci. Pokud se spojí navzdory pokrytcům, kteří ji nyní osočují z nejednoty i slabosti navzdory tomu, že desetiletí usilovně pracovali na tom, aby nejednotná a slabá opravdu byla. Pokud najde nové vůdce a peníze na obranu. Dost peněz. Pokud se nepoddá destruktivnímu tlaku expanzivního Ruska a úřadujících hokynářů z Washingtonu. Bibi Netanjahu vsadil na Donalda Trumpa a hlasuje teď s agresory. Evropa má na víc: může se stát tím, čím ve skutečnosti je, totiž ekonomicky silným a sebevědomým kontinentem.