Výjimečné obrazy mají výjimečné ceny

Jaká byla loňská sezona v Galerii Kodl?

Potkal jsem spoustu nádherných obrazů, povedly se úžasné prodeje. Řekl bych, že poslední dobou žijeme v jakémsi sběratelsko‑obrazovém ráji. Ne, nepřeháním. Jak jsem si to kdysi představoval, teď skutečně žijeme. Vlastně už poměrně dlouho, čehož si nepřestávám vážit. A jsem moc rád, že to s námi mohl prožívat i Honza Kačer (pozn. red. – herec a režisér Jan Kačer †2024). Byl to rodinný přítel, který kdysi s mým tátou fantazíroval o galerii, již by spolu založili. O tom, jak by ji vedli a co by v ní podnikali, kdyby mohli. Za komunistů to nešlo, a přece se dobrali k té vůbec největší. Prostě si ji vysnili. Táta umřel brzy, v roce 1994, takže se ze změn ve společnosti i na trhu s uměním mohl radovat jen krátce. Ale stihl to. Honza pak náš vzestup sledoval celé roky a viděl, jak si to užívám. Stále si to užívám. Loňská sezona byla zase skvělá.

Na vaší podzimní aukci padl světový rekord za dílo Josefa Šímy, které se vydražilo za více než 60 milionů korun. Čekal jste takový úspěch?

Obraz, který Josef Šíma nazval Země, francouzsky Terre, jsem znal dlouho, ale jen z fotografie. Byl ve Francii a jeho prodej jsme domlouvali na dálku. Když dorazil do naší galerie, zavolal jsem kolegům, že se na něj přijdu podívat až poté, co bude instalován na zdi. Chtěl jsem si vychutnat první moment – a nezklamal. Až se mi podlomila kolena. Ten obraz musíte vidět naživo. Jeho síla a monumentalita nespočívá přitom jen v neobvyklých rozměrech, byť je to největší Šímovo plátno, ale v hloubce výrazu. Jemná barevná harmonie navozuje dojem éterického, snového prostoru, ve kterém se hmota a prázdnota přelévají, prolínají. Je to meditace, báseň. Když jsem procitl, uvědomil jsem si, že máme šanci docílit skutečně výjimečné ceny.

Tipoval jste 60 milionů?

Byl jsem přesvědčený, že dosáhneme na Šímovy ceny z poválečného období, to znamená budeme se pohybovat okolo 18 milionů. Čím déle jsem se na obraz díval, tím víc jsem si byl jistý, že překonáme i 30 milionů, poslední Šímův rekord. Ale že se cena vyšplhá na dvojnásobek? To si asi netroufal odhadnout nikdo. O finále se postarali čtyři dražitelé a ten, který uspěl, učinil skvělý krok. Cena u takového obrazu se bude jen zvyšovat. Je to podobná situace jako s Kubištou. Výjimečné obrazy vždy mají výjimečné ceny.

Byl to český sběratel, kdo Šímovu Zemi získal?

Obraz se stal součástí velice kvalitní sbírky, která samozřejmě tímto nákupem získává ještě na větší ceně. Platí to i obráceně, směrem k obrazu. Sbírku vlastní Čech, kterého si velmi vážím, a myslím, že díky němu se se Zemí v budoucnu určitě potkáme na nějaké výstavě. To je také velmi důležité.

Šíma nebyl jediným umělcem, jehož dílo se na vaší podzimní aukci vydražilo za rekordní cenu. Co to vypovídá o současném trhu s uměním?

Dosáhnout autorského rekordu u výtvarníků, kteří jsou často obchodováni, je daleko složitější než u někoho, jehož díla se prodávají jednou za čas. Velmi si tedy vážím toho, že na podzimní aukci padly autorské rekordy nejenom u Šímy, ale i u Špály, Lady, Kubína.

Co to vypovídá o současném trhu s uměním? Samozřejmě vím, že žádný strom neroste do nebe, že se konjunktura jednou zastaví, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Naopak, přichází nová generace lidí, kteří se narodili v prosperujících rodinách, studují, cestují. Ti si uvědomují, na rozdíl od svých rodičů, kteří se soustředili po pádu komunismu hlavně na podnikání, že k životu patří nejen byznys, ale i celkový kulturně‑společenský přehled. A když k tomu připočteme spoustu skvělých výstav a kvalitních uměleckých instalací, ať už ve veřejných, nebo soukromých prostorách, nejde jen o konjunkturu trhu s uměním, ale celé kultury. Vše se prolíná, ovlivňuje.

Není ta hra na rekordy ale už příliš? Nezavání snobismem?

Trochu snobismu ke sběratelství patří, honba za rekordy je do jisté míry zase projevem lidské soutěživosti. Ale nic se nesmí přehánět. Znám spoustu lidí, kteří na rekordy vůbec nehledí, milují prostě umění.

Jak dnes vybíráte díla do své vlastní sbírky?

Řídím se jednoduchými pravidly, která samozřejmě neprozradím. Vždyť naši rodinu živí už sto let. Nicméně mohu dát pár dobrých rad. Ta první: I když berete umění spíš jako investici, neměli byste si kupovat artefakty, které se vám nelíbí, nic vám neříkají. A až když najdete obraz, který vás skutečně osloví, pak hledejte znalce, který vám potvrdí, že to není falzum, že není předražený, a případně vám i nastíní růstový potenciál do budoucna. Ale zásadní je vybírat obrazy tak, aby člověka těšily. Ten, kdo začne mít umění doopravdy rád, si život zpestří, zušlechtí, rozšíří.

Rozumím tomu správně, že máte pochopení i pro lidi, kteří k umění přistupují jako k jedné z kapitol svého investičního portfolia?

Umění vás neustále, jakoby mimochodem, dělá lepším. Má tedy kromě ekonomické hodnoty i hodnotu citovou, uměleckou, vizuální a estetickou. Myslím si, že když člověk na tohle přijde, je šťastnější. Nicméně nelze pomíjet ani ekonomický aspekt. Obrazy mají také vlastnost, které říkáme hodnotová investice. To znamená, že když nakoupíte správně, artefakty podrží minimálně tu hodnotu, kterou jste do nich vložili, s připočítáním inflace a všech podobných neduhů.

To znamená, že když pořídíte obraz za milion, v rozmezí 10 až 20 let by měl stát pět až 10 milionů korun. To je minimální předpoklad, přičemž ve skutečnosti se hodnota uměleckého díla ještě znásobuje. Příběhy o obrazech za milion, co se o pár let později prodaly za 20 či 30 milionů korun, nejsou vymyšlené. Je jich spousta a není divu, že lákají investory.

Nicméně počítejme spíš s dlouhodobou investicí, že?

Na pohodu a pro klid bych doporučoval počítat se zhodnocením v horizontu pět až 15 let. A znovu opakuji, že umělecké dílo se zhodnocuje už tím, jak působí na lidi.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Co chystáte na květen, pro svou třiadevadesátou aukci?

Není ještě čas, abych to prozrazoval, nicméně mohu zodpovědně říct, že už teď máme připraveno několik fantastických obrazů. Doufám tedy, že přijde na předaukční výstavu víc než šest tisíc lidí, jako tomu bylo minule. A aukční sál bude zase zaplněný. Bude to krásná, výjimečná událost.

A co plánujete na další měsíce?

V létě chystáme v Galerii Kodl výstavu Josefa Lieslera, která představí i díla, jež nebyla dosud nikdy vystavena. Čekají nás dvě podzimní výstavy a aukce. V rámci rodinného korporátu, v němž každý ze synů má svou firmu, připravuje Kodl Contemporary také otevření nové galerie, což bude velká událost. O to se stará Jakub, zatímco Matyáš chystá aukce Artslimit. Na to všechno se moc těším, zároveň si poprvé připadám jako pozorovatel. Prostě už jsem v jistém věku a k němu patří, že si užívám i to, co vymyslí a realizují moje děti.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.