Na euro jsme připraveni. Česko předčilo Portugalsko i Španělsko a v eurozóně by se zařadilo na 13. místo. Někomu to nestačí

Eurem dnes platí 78 procent lidí v Evropské unii, ale my Češi mezi ně nepatříme a společné evropské měny se zřejmě ještě nějaký čas nedočkáme.

Ministerstvo financí a Česká národní banka minulý týden zveřejnily zprávu hodnotící připravenost ekonomiky na přijetí eura, ve které vládě, stejně jako posledních dvacet let, doporučují do eurozóny zatím nespěchat. Přitom zpráva přináší celou řadu dobrých zpráv a mezi řádky potvrzuje, že česká ekonomika je na euro velmi dobře připravena.

Hlavním pozitivním závěrem je, že v roce 2025 by Česko mělo plnit všechna tzv. maastrichtská kritéria (kritéria stanovená právem EU) kromě členství v systému směnných kurzů ERM II. Tedy jak z hlediska inflace, tak dlouhodobých úrokových sazeb i veřejných financí bychom test pro vstup do eurozóny měli splnit. Chybí nám tedy jen dvouleté členství v ERM II, ale ani zde není třeba se obávat – česká koruna prokázala dostatečnou stabilitu kurzu za posledních 15 let i přes několik „historických krizí“ – finanční, covidovou či energetickou spojenou s rusko-ukrajinským konfliktem.

Zpráva MF a ČNB zmiňuje i další faktory, které hovoří pro přijetí eura. Zejména se jedná o otevřenost a exportní orientaci české ekonomiky, vysokou obchodní a vlastnickou provázanost s eurozónou, synchronizaci hospodářského cyklu nebo zdravý bankovní sektor. Díky těmto charakteristikám jsou pro ekonomiku typu Česka hlavní přínosy eura jako snížení kurzového rizika nebo transakčních nákladů významnější než pro mnohé jiné ekonomiky, které euro spokojeně užívají již desetiletí.

I firemní sektor se na euro už připravuje. Nečeká na rozhodnutí vlády a dělá, co je pro něj racionální. Zejména pobočky velkých mezinárodních firem a exportní firmy ve snaze vyhnout se kurzovému riziku postupně přecházejí na euro, ať již v podobě bankovních úvěrů (více než polovina úvěrů je nyní v euru) nebo vzájemných transakcí (10–20 procent tuzemských transakcí mezi podniky probíhá v euru). Firmy mohou od loňska také v euru vést účetnictví a odvádět daně, od 1. června budou moci i některým zaměstnancům vyplácet mzdy v eurech. Kurzové riziko však v ekonomice zůstává – pokud se mu vyhnou velké a mezinárodní firmy, přenášejí riziko na své dodavatele, nebo dokonce na zaměstnance.

Proč tedy ministerstvo financí a Česká národní banka vládu od přijetí eura odrazují? Ze zprávy vyplývá, že při zvažování přínosů a nákladů přijetí eura kladou obě instituce větší důraz na stranu rizik, zejména na stav veřejných financí, nedostatečnou ekonomickou konvergenci, odlišnou strukturu ekonomiky, nedořešené strukturální problémy, rizika vyplývající ze ztráty měnové politiky a finanční závazky spojené s přijetím eura.

Vnímání přínosů a rizik je otázkou ekonomického názoru i politického nastavení. A zde lze s MF a ČNB polemizovat. Zmiňovaná rizika nepochybně existují, ale velká část ekonomů je zdaleka tak silně nevnímá a dosavadní zkušenosti eurozóny nenaznačují, že by se v některé zemi zásadněji projevila, nebo dokonce převážila přínosy přijetí eura.

České veřejné finance sice nejsou v ideálním stavu, ale za současné vlády došlo k významnému zlepšení. Díky přijetí konsolidačního balíčku se deficit veřejných financí za 2024 po mnoha letech snížil pod hranici tří procent HDP (podle odhadů ČSÚ na 2,2 procenta HDP) a schválení důchodové reformy podpořilo udržitelnost veřejných financí v dlouhodobém horizontu. Česko také patří k třetině nejméně zadlužených zemí v EU.

Ministerstvo financí a ČNB se rovněž obávají, že česká ekonomika ještě dostatečně nedohnala ekonomiku eurozóny. Připomeňme, že od roku 2005, kdy ČNB vydala první analýzu sladěnosti, se životní úroveň měřená HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Česku zvýšila z 65 na 87 procent průměru eurozóny a cenová hladina narostla z 52 na 80 procent průměru eurozóny. Na této cestě Česko předčilo Řecko, Portugalsko i Španělsko a v současné eurozóně by se zařadilo na 13. místo. Zda to stačí, nechme na uvážení čtenáře. Překvapivé však je, že ČNB za 20 let vydávání analýz sladěnosti své hodnocení konvergence nezměnila a stále označuje dosaženou úroveň za nedostatečnou a pro přijetí eura rizikovou. Podobné ekonomické i cenové rozdíly přitom existují i zavedených měnových uniích typu USA.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Dalším rizikem je podle zprávy odlišná struktura české ekonomiky, resp. nadprůměrně vysoký podíl průmyslu na českém HDP a s tím související riziko asymetrických šoků, které bychom bez vlastní měnové politiky nemuseli umět zvládnout. V ekonomické teorii toto bezpochyby platí, ale ze zkušeností zemí eurozóny i velmi strukturálně heterogenních Spojených států vyplývá, že pro léčbu asymetrických šoků jsou podstatnější jiné nástroje než vlastní měnová politika. Pro Česko je navíc důležitá podobnost struktury ekonomiky s hlavními obchodními partnery – Německem, Slovenskem nebo Polskem.

Pokud jde o riziko ztráty vlastní měnové politiky, je dobré si připomenout, že ani vlastní měnová politika Česko v posledních letech neochránila před vysokou inflací. Navíc pokračující euroizace v podnikové sféře účinnost měnové politiky výrazně oslabuje. Jestliže si podniky z poloviny berou úvěry v euru, monetární politika ČNB v podobě zvyšování či snižování úrokové sazby na ně působí jen částečně.

Ve zprávě zmiňované přetrvávající strukturální problémy, jako je stárnutí populace, potřeba transformace ekonomiky na vyšší přidanou hodnotu nebo nízká účast žen na trhu práce, musíme řešit bez ohledu na přijetí eura, pokud chceme, aby ekonomika prosperovala. Kdyby všechny země na sebe byly podobně přísné, žádná ze současných 20 zemí eurozóny by nemohla euro přijmout. Tyto reformy by neměly být podmínkou pro rozhodnutí o přijetí eura, nýbrž závazkem, který rozhodnutí o přijetí eura doplní a může být naplňován kontinuálně v období příprav na vstup do eurozóny i po něm.

A konečně je zde tolik akcentované riziko finančních závazků spojených se vstupem do eurozóny, které ČNB odhaduje na minimálně 118 mld. Kč. Obavy z této ohromné sumy nejsou namístě. Z velké části (cca 80 mld. Kč) se jedná o položky, které představují majetek ČR s právem podílu na zisku (podíl na kapitálu Evropské centrální banky, akcie Evropského stabilizačního mechanismu a podíl na devizových rezervách ECB). Dále ČNB do této sumy započítává převedení prostředků bank (cca 38 mld. Kč) z národního Fondu pro řešení krize do fondu evropského, tedy nejedná se o nové závazky, navíc se to týká komerčních bank, nikoli českého státu.

Zatímco rizika přijetí eura jsou ve zprávě MF a ČNB popsána důkladně, potenciálním přínosům je věnována jen okrajová pozornost. Přitom přínosy jsou na první pohled zřejmé a často i vyčíslené. Díky odstranění kurzového rizika a transakčních nákladů by firmy ušetřily podle Svazu průmyslu a dopravy desítky miliard korun ročně. Exportní firmy by nemusely alokovat značné lidské zdroje na kurzové zajišťování, případně na řízení dvojího režimu (v euru a v korunách). Občané by měli levnější cestování, mohli by snáze porovnávat ceny doma a v zahraničí a volit při nákupu optimální variantu, získali by i přístup k levnějším hypotékám. Přijetí eura by přineslo úspory i veřejným rozpočtům díky širší nabídce levnějších úvěrů na investice, zjednodušilo by se řízení fondů EU, kde je velmi těžké se kvůli pohybům kurzu trefovat do výsledné alokace (například u kohezní politiky v období 2014–2020 kvůli kurzovým pohybům Česko nakonec obdrželo o 70 mld. Kč méně než plánováno).

Podtrženo a sečteno, přijetí eura obnáší přínosy i rizika, která každý může vnímat jinak. Obezřetnost a důraz na rizika je u centrálních bankéřů a strážců veřejných financí do jisté míry pochopitelná. Postupující euroizace mezi českými podniky však naznačuje, že euro je pro českou ekonomiku jasná racionální volba. Užitečným vodítkem může být i zkušenost dvaceti zemí eurozóny, jejichž občané jsou s eurem z více než 70 procent spokojeni a spokojenost potvrzují i jejich ministři financí či centrální bankéři. A to včetně zemí, které jsou nám kulturně nejblíže, jako Slovensko či Slovinsko. Eurozónu navíc popisují jako bezpečný prostor či přístav stability, což v dnešním světě narůstajícího geopolitického napětí a ekonomických nejistot nabývá na stále větším významu. Pojďme dělat, co je pro Česko rozumné. Chce to jen trochu odvahy.

Autorka je náměstkyně ministra pro evropské záležitosti