Lidé jsou ochotní tolerovat podvodníky ve firmách. Pokud jejich nečestné chování generuje zisk pro všechny

Automobilka Volkswagen se v té době chtěla prosadit v USA a předehnat konkurenci. A aby vyhověla požadavkům na emise na tamním trhu, uchýlila se k podvodu. V roce 2015 vyšlo na povrch, že firma v posledních přibližně pěti letech nainstalovala do 11 milionů svých dieselových automobilů software, který zkresloval množství uvolněných výfukových plynů tak, aby se vešly do limitů. V rámci dodnes probíhajících soudních sporů v aféře známé jako Dieselgate se ukázalo, že o manipulacích věděla část vedení firmy.

Tato aféra, ale i vědecké poznatky ukazují, že jsou lidé ve firmách ochotní tolerovat nečestné chování – pokud z toho mají všichni prospěch. Tedy alespoň na nějakou dobu. Podstupují tím ale řadu rizik, která podniku můžou uškodit nejen navenek, ale i uvnitř.

Tento jev popsal letošní výzkum vědců z Fakulty podnikohospodářské VŠE. V rámci pokusu měli účastníci hádat, jaké číslo padne na hrací kostce. Pokud se trefili, vyhráli peníze. V prvním kole hry měli říct svůj tip předtím, než se kostkou hodilo, a nebylo tak možné podvádět. Ve druhém kole si pak měli svůj tip jen myslet a po hodu říct, zda se trefili, či ne – a měli tak možnost výsledek manipulovat ve svůj prospěch. Později měli přiznat, jestli podváděli. Někteří z účastníků podle vědců v této fázi lhali při každém z hodů, aby získali co nejvíce peněz.

Třetí kolo proběhlo v týmech. Účastníci se rozdělili do skupin po čtyřech a měli odhlasovat, který ze členů dostane možnost hrát způsobem, jakým probíhalo druhé kolo – budou tedy mít možnost lhát, že se trefili. „Měli přitom informaci, jak se ostatním dařilo v předchozích kolech, tedy jak velcí podvodníci asi jsou,“ popisuje behaviorální ekonom Petr Houdek, který výzkum vedl.

Firmy začínají řešit šéfy psychopaty. Mladá generace nechce pracovat v „toxickém“ prostředí

15. 2. 2024 ▪ 4 min. čtení

Jednotlivé týmy pak dostaly protichůdné instrukce o výsledku. Části z nich hrozilo, že přijdou o všechny peníze, pokud bude někdo ze členů podvádět. Dalším vědci slíbili, že se celkový zisk skupiny rozdělí rovnoměrně mezi její členy a o nic nepřijdou. A výsledky byly jednoznačné – skupiny, které měly možnost z podvádění člena benefitovat, mu daly možnost lhát.

„Naše zjištění ukazují, že i lidé, kteří si zakládají na čestnosti, jsou ochotní přehlédnout neetické jednání druhých, pokud to znamená, že tito nečestní kolegové dokážou zajistit výhody jejich týmu,“ komentuje Houdek.

Manipulativní chování jsou přitom zaměstnanci ochotní tolerovat i u svých nadřízených, pokud tým dosahuje dobrých výsledků. Například loňská studie vědců z amerického Ohia ukázala, že lidé často berou takového manažera jako nutné zlo. Vnímají, že to může nakopnout i jejich vlastní kariéru, a jsou ochotní nepříjemnou atmosféru v práci „přežít“.

Firmy tak podle Houdka stojí před dilematem, zda najímat pouze čestné zaměstnance a mít morálně klid, nebo občas přivřít oči nad jednáním, které je sice proti pravidlům, ale na určitou dobu vede k lepším výsledkům.

U kauz rozměrů Dieselgate je nicméně v sázce reputace celé firmy. A zpravidla podnik, ve kterém se kryjí podvody nebo vyzdvihují manipulátoři, utrpí i uvnitř. „Pokud jsou pozitivně hodnocení výkonní padouši, ostatní lidé mlčí z obavy ze ztráty finančního ohodnocení nebo i zaměstnání,“ doplňuje manažerská psycholožka Daniela Pauknerová. Podle ní si lidé v takovém podniku snaží křivé jednání omlouvat tím, že jde o dobro všech a „dělá to každý“, ve finále ale čestní lidé zpravidla firmu opustí.