Oceláře drtí dotovaná konkurence z Asie. Vyzývají k ochraně strategického odvětví

Zástupci českého ocelářství a navazujícího průmyslu chtějí čelit krizi českého hutního průmyslu a přichází s výzvou „Akční plán pro české ocelářství“. Žádají v ní budoucí vládu České republiky, aby přijala opatření a na úrovni Česka i EU iniciovala kroky, které zajistí zachování ocelářského průmyslu v České republice a pomohou tak do budoucna zajistit bezpečnost a suverenitu našeho státu.

„Čelíme systémovému kolapsu průmyslové páteře Evropy s potenciálně nevratnými důsledky pro celý kontinent,“ varuje Marcela Kubalová, předsedkyně představenstva Ocelářské unie. Na hutní průmysl v Evropě a jeho globální konkurenceschopnost doléhá v poslední době několik negativních faktorů: vysoké ceny energií a emisních povolenek, geopolitická situace ve světě, tlak levných dodávek ze třetích zemí a nedostatečná ochrana evropského trhu při stále se zvyšující globální nadprodukci oceli, zejména v asijských zemích.

Ocelářství v EU je navíc v rámci schválených cílů souvisejících se snižováním uhlíkových emisí nuceno dostát nejpřísnějším klimatickým závazkům ve světě. Oceláři v EU jsou nuceni investovat značné prostředky do dekarbonizace v době již několik let trvající recese, aniž by jim tyto investice přinášely vyšší přidanou hodnotu či vyšší konkurenceschopnost jejich výrobků.

Tripartita Moravskoslezského kraje proto za podpory Ocelářské unie a Odborového svazu KOVO žádá budoucí vládu o záchranu dvousetleté tradice českého ocelářství. Zformulovala k tomu následujících deset opatření, která jsou podle ní nutná pro udržení ocelářství v Česku.

O jejich názor na postoj státu k ocelářství jsme v anketě požádali také některé politiky a ekonomy.

1. Považujete ocelářství za strategické odvětví české ekonomiky a průmyslu?

2. Mělo by si Česko své ocelářství chránit a podporovat stejně, jako to kvůli bezpečnosti a suverenitě dělají jiné země, například Německo, Polsko, Velká Británie či USA?

Věra Palkovská

primátorka, město Třinec

1. Bez některých materiálů si život představit dovedu, bez oceli nikoli. Pro průmyslovou zemi, jakou je Česko, jde o strategické odvětví – jen na Třinecku zajišťuje práci a příjem asi 80 tisícům rodin.

2. Ocel byla a je symbolem síly, jistoty a nezávislosti. Zvlášť v této složité mezinárodní politické situaci nabývá ještě většího významu. Své ocelářství bychom rozhodně měli chránit. V hutnickém regionu žiju od narození a mohu srovnávat. Dnešní výroba oceli je šetrnější k životnímu prostředí, což souvisí s miliardovými investicemi výrobců do ekologie. Pokud má naše ocelářství zůstat konkurenceschopné, musí jej stát podporovat – stejně jako to dělají jiné země.

Kateřina Konečná

europoslankyně a lídryně, hnutí Stačilo!

1. Hnutí Stačilo! samozřejmě považuje ocelářství za strategické odvětví, které zasluhuje ochranu podobně, jako to dělá řada jiných evropských států. Ocel je totiž strategická surovina, bez níž se průmyslová země, jako je Česko, jen těžko obejde. Požadujeme soběstačnost v co nejširší míře – což platí i pro výrobu oceli.

2. Ano, Česká republika by měla chránit a podporovat ocelářský průmysl všemi možnými nástroji, protože ocel je potřeba k prosperitě a fungujícímu hospodářství a jednou vyhaslá ocelárna už se jenom těžko obnoví.

Dominik Rusinko

hlavní ekonom, ČSOB Private Banking

1. Ocelářství je strategickým odvětvím tuzemské ekonomiky. V době, kdy se pár set kilometrů od našich hranic odehrává ozbrojený konflikt, je zajištění vlastních zdrojů pro obranný průmysl součástí bezpečnostní politiky státu. Ocelářský průmysl navíc bude hrát důležitou roli i při přechodu na nízkoemisní a konkurenceschopnější ekonomiku. Mám na mysli zejména plánované investice do energetické infrastruktury, průmyslovou výrobu s vyšší přidanou hodnotou nebo budování vysokorychlostních tratí.

2. Ocelářský průmysl čelí napříč Evropou souběhu několika šoků – od drahých energií přes slabou poptávku až po nefér konkurenci ze strany asijských ekonomik. Ochrana domácího průmyslu většinou není první volbou ekonomů. Avšak v situaci, kdy je tržní prostředí výrazně pokřivené čínskou subvencovanou nadvýrobou (díky levnějším energiím, daňovým úlevám či přímým subvencím), nemůže EU jen nevěřícně přihlížet. Jde o typicky predátorské chování Číny – snaha udolat konkurenci dumpingovými cenami, pak je navýšit a vytvořit závislost. EU by měla přijít s ucelenou strategií pro ocelářství. Ta by měla zahrnovat zkrocení drahých energií, ale také ochranu domácího trhu před nefér konkurencí.

Ondřej Krutílek

poslanec Evropského parlamentu, ODS

1. Rozhodně, ocel je strategická surovina pro všechna důležitá odvětví – strojírenství, zbrojní výrobu, energetiku, dopravu, stavebnictví a další. Proto tak musíme k její výrobě u nás přistupovat.

2. Bohužel jsme postupně z různých důvodů přišli o část výrobní kapacity, proto musíme stávající hutnickou produkci nejen chránit, ale také vytvářet podmínky pro její růst. Myslím, že se nemůžeme jednoduše srovnávat s přístupem mimoevropských zemí. Jsme součástí EU, kde platí určitá jednotná pravidla pro vnitřní trh, například pro státní podporu, nebo společná obchodní politika. Ale můžeme se více inspirovat tím, jak to hrají naši evropští sousedé. A aktivní musíme být i na půdě unijní politiky a legislativy, které dosud z mnoha ohledů ocelářství tlačily do kouta a znevýhodňovaly vůči globální konkurenci.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom, Trinity Bank

1. Ano, ocelářství představuje strategické odvětví, a o to více v současnosti, v době napjaté geopolitické situace a v době války na Ukrajině. Ocel je klíčovou surovinou zbrojního průmyslu. Pokud má Česko navazovat na tradici a tento průmysl rozvíjet, konkurenceschopná výroba oceli může představovat zásadní výhodu.

2. Podpora domácího ocelářství je vskutku namístě. Jinak vážně hrozí, že po 160 letech průmyslová výroba oceli na českém území skončí. Poslední tuzemský prvovýrobce, Třinecké železárny, se potýká s vysokými cenami energií v EU, jež souvisí i s průmyslovými emisními povolenkami. Je proto namístě podpora českého ocelářství, například zasazením se o levnější energie, zmírněním či pozastavením systému emisních povolenek EU, které jsou suverénně nejdražší na světě. Je absurdní se takto střílet do nohy a nahrávat mimounijním producentům oceli v době, kdy zbrojní průmysl ocel naléhavě potřebuje a kdy je její produkce pro bezpečnost EU životně důležitá.