Malé vodní elektrárny jsou stabilním základem obnovitelné energetiky

Malé vodní elektrárny patří k nejstarším obnovitelným zdrojům energie u nás. Přesto se o nich dnes mluví méně než o fotovoltaice nebo větru. V Česku jich funguje téměř 1400 a ročně vyrobí přes 1,1 miliardy kilowatthodin elektřiny – přibližně stejně, jako spotřebuje celý Karlovarský kraj. O tom, proč jsou malé vodní zdroje pro českou energetiku stále důležité a co brzdí jejich rozvoj, hovoří předseda Cechu provozovatelů Malých vodních elektráren Vladimír Zachoval.

Malé vodní elektrárny mají v Česku dlouhou tradici, ale veřejnost o nich moc neslyší. Proč podle vás tento sektor tak trochu zmizel z radaru, i když jde o jeden z nejstarších obnovitelných zdrojů?

Domnívám se, že je to právě tím, že na vodní elektrárny jsou lidé zvyklí už desítky let. Nejsou s nimi prakticky žádné problémy, a tak se neobjevují na titulních stránkách médií. Správně řízená elektrárna přitom pomáhá zadržovat vodu v krajině a dokáže citlivě vyvažovat potřeby všech, kdo vodu v řekách využívají – od ryb a dalších živočichů přes rybáře a vodohospodáře až po vodáky. Ta symbióza je někdy křehká, a proto je důležité, aby ji nikdo, lidově řečeno, nepřetáhl na svou stranu.

Připomeňme, že první rozvoj malých vodních elektráren nastal už po roce 1919, kdy byla jejich výstavba zákonem označena za veřejný zájem. Tehdy jich fungovaly tisíce – dnes kolem 1400. Co se změnilo?

V době první republiky šlo o přirozený rozvoj. Tehdejší Československo mělo kolem třinácti tisíc malých výrobních zdrojů – od mlýnů přes pily až po elektrárny. Postupně ale zanikaly a jejich obnova je dnes složitější, a to i kvůli ochraně přírody a komplikované legislativě. Přesto stále platí, že vodní energetika má v Česku obrovskou tradici, know‑how i lidské zázemí. Navíc i dnes existují lokality, které by se daly využít efektivněji, například zvýšením spádu nad i pod elektrárnami nebo rozumným zapojením menších jezů.

Kritici často tvrdí, že malé vodní elektrárny mají zanedbatelný výkon a jejich přínos pro energetiku je spíš symbolický. Jak argumentujete?

Kritikům říkáme, že to zkrátka není pravda. Malé vodní elektrárny – a záměrně teď vynechávám ty velké a přečerpávací – ročně vyrobí přes jednu miliardu kilowatthodin elektřiny. To odpovídá přibližně celkové roční spotřebě Karlovarského kraje. Někdy se vyzdvihuje, že pokrýváme jen jedno nebo dvě procenta celkové spotřeby, ale moderní energetika stojí na efektivním využití každé kilowatthodiny. A za druhé – naše výroba je po biomase vůbec nejstabilnější ze všech obnovitelných zdrojů. A právě nestabilita a nepředvídatelnost jsou přitom nejčastější výtky, které se vůči obnovitelným zdrojům objevují.

Výroba vodních elektráren je silně závislá na množství vody v řekách. Nakolik jsou malé vodní zdroje citlivé na sucha a klimatické výkyvy?

Rozdíly mezi roky mohou být značné, někdy i 20 až 25 procent. Ale to není důvod vodní energetiku podceňovat. Naopak – právě v době klimatických změn je důležité, že malé vodní elektrárny dokážou částečně vyrovnávat výpadky jiných obnovitelných zdrojů, například solární energie v zimě. Navíc přispívají k zadržování vody v krajině a mohou podporovat biodiverzitu, pokud jsou správně provozovány.

V současnosti se hodně mluví o fotovoltaice a větru. Jsou vodní elektrárny pozadu? Nebo jen jinak přispívají k přechodu na čistou energii?

O fotovoltaice a větru se mluví především proto, že stále přetrvává mýtus o tom, že vodní energetika už u nás nemá velký prostor k dalšímu rozvoji. Přitom srovnání počtu vodních zdrojů mezi koncem první republiky a dneškem dokazuje pravý opak. Každý obnovitelný zdroj má v české energetice své místo – a malé vodní elektrárny vynikají především svou stabilitou a spolehlivostí dodávky. Různé zdroje se navíc přirozeně doplňují: sluneční energie dominuje v létě, zatímco vodní energie má největší potenciál v zimě a na jaře, kdy je vody v krajině nejvíce.

Zastánci ochrany přírody někdy upozorňují, že malé vodní elektrárny mohou zasahovat do říčních ekosystémů. Jak se s tím sektor vyrovnává?

I v této oblasti narážíme na řadu mýtů. V poslední době se objevuje trend takzvaného zprůchodňování vodních toků kvůli migraci ryb. Bohužel to někdy zachází až do extrémů – navrhují se likvidace jezů, i když by bylo možné situaci řešit efektivněji, například vybudováním rybího přechodu nebo biokoridoru ve spojení s malou vodní elektrárnou. Místo toho se objevuje přístup ve stylu: „Raději neumožníme postavit rybí přechod s novou elektrárnou na stávajícím jezu a jez přeměníme zpět na peřeje.“ Takové rozhodování je podle nás z hlediska ochrany klimatu i přírody kontraproduktivní. Samozřejmě platí, že ochrana života v řekách je společná odpovědnost všech.

Odpovědný přístup zmiňujete často. Data České inspekce životního prostředí přitom potvrzují, že problémy jsou spíš výjimkou – jen 18 pochybení z 852 kontrol. Přesto se o malých elektrárnách někdy mluví s nedůvěrou…

Ano, a to je přesně ten paradox. Rozhodně nebagatelizujeme žádné prohřešky, ale celkově tato čísla ukazují, že většina malých vodních elektráren funguje bez problémů. Při správném provozu nejen vyrábějí čistou energii, ale také pomáhají zadržovat vodu v krajině a podporují rozmanitost života v řekách.

Vladimír Zachoval

Obnovitelná energie. Vladimír Zachoval, předseda Cechu provozovatelů malých vodních elektráren.

Foto: Cech provozovatelů MVE

předseda, Cech provozovatelů malých vodních elektráren

Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Během své profesní dráhy působil jako ekonom v různých oborech – od stavebnictví a poradenství po bankovnictví a hotelnictví.

Od roku 1992 je spolumajitelem a provozovatelem rodinné malé vodní elektrárny v České Vsi na řece Bělé. Od založení v roce 2012 stojí v čele Cechu provozovatelů MVE, kde se dlouhodobě věnuje podpoře a obhajobě obnovitelných zdrojů energie.

Je pravda, že se nové malé vodní elektrárny dnes v Česku téměř nestaví? Co tomu nejvíc brání – legislativa, ekonomika, nebo spíš nezájem státu?

Zásadním problémem je dnes extrémní neprůchodnost povolovacích procesů. Od prvního záměru k samotné realizaci vede často dlouhá a vyčerpávající cesta, kterou dokončí jen ti nejotrlejší a nejodhodlanější investoři. Nebývalo tomu tak vždy. V devadesátých letech, kdy se lidé – včetně úředníků – těšili z návratu k normálním poměrům, bylo možné obnovit i poměrně složitá vodní díla během několika měsíců. Dnes se bohužel mnohé zastaví už na samém začátku.

Z hlediska klimatické politiky – má ještě smysl investovat do malých vodních zdrojů, když Evropa sází hlavně na soláry a vítr?

Nejsem na to sice odborník, ale myslím, že to není úplně pravda. V některých zemích jde rozvoj malých vodních elektráren lépe, jinde hůře. Pozitivní extrém je například Norsko, ale i v Rakousku v posledních letech zaznamenáváme postupný návrat a další příklon k malé vodní energetice.

Když se podíváme do budoucna – kde vidíte realisticky místo malých vodních elektráren v české energetice za deset nebo 20 let?

Co to je realisticky? Malá vodní energetika určitě má potenciál dalšího rozvoje. V některých oblastech je situace složitá – někde ji brzdí byrokracie nebo soukromé zájmy, jinde je znát lepší přístup. Je na nás, kterým směrem se vydáme. Podíl malých vodních elektráren je každopádně možné zvyšovat stejně jako u ostatních obnovitelných zdrojů.

Obnovitelná energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Na jaře provozovatelé opět otevřou malé elektrárny veřejnosti. Co lidé při těchto akcích nejvíc oceňují?

Je to výborná příležitost ukázat, že malé vodní elektrárny nejsou žádné anonymní továrny na energii, ale součást krajiny i komunity. Lidé vidí, že technologie, příroda a lidská práce mohou fungovat v souladu. A to je podle mě ta nejlepší vizitka, jakou si náš obor může přát.

A osobně – co vás na těchto elektrárnách stále baví? Je to spíš technologie, krajina, nebo ta tradice, která se dědí z generace na generaci?

Napovídáte hezky. Jsou to jak krásné technologie fungující podle nebeských zákonů mechaniky, tak kulturní krajina podél vodních toků a samozřejmě i často dynastický přístup k provozování toho všeho. V mém životě je vodní energie přítomna teprve něco málo přes 30 let, tak doufám, že to ještě pár let vydrží.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obnovitelná energie.