Padesátka mi dává svobodu

Co se vám honí v posledních dnech hlavou?

Myslím na tuhle zvláštní dobu, kam vlastně směřujeme. Celý svůj dosavadní život jsem si dokázala představit, co zhruba bude, ale s nástupem AI to nedovedu vůbec odhadnout. Snažím se uklidnit faktem, že veškerý vývoj, ať už to byla elektřina, pára a jiné výdobytky lidského snažení, zatím vždy lidem život usnadnily. Tak snad tomu tak bude i teď. I když odklon člověka od používání lidského těla mi moc sympatický není. Věřím na přírodu a její moudrost a že používání celého těla není jen proto, abychom něco udělali, ale aby nám to také něco dalo, že je to celé nějak propojené s mozkem, emocemi.

Je chyba, že od toho upouštíme?

Lidi v celé svojí historii dělali rukama, ručně psali, něco vytvářeli. V posledních letech ale tuto schopnost stále méně využívají. Plést, háčkovat, šít, vařit … zahradničit, to přináší uspokojení. A pozoruji to i na sobě, i vzhledem k mojí práci, kdy pracuji s virtuálnem, se slovy, emocemi, melodií a nemůžu si na výsledky sáhnout. Pak si to kompenzuji právě zahradničením nebo vařením, kdy vidím okamžitý výsledek.

Poslední desku jste vydala v roce 2022. Chystá se něco nového?

Na nové desce už docela dlouho pracujeme, ale vzhledem k tomu, že hodně koncertuji, chybí mi klid na to něco napsat. Hodně materiálu už je hotového, písničky existují, jen je musíme dodělat a nahrát. Je rozdělaných poměrně dost věcí, tak věřím, že to brzy dokončíme. Žádný termín si už ale radši nedávám, je to, jak to je, a jsem vděčná, že můžu tolik koncertovat. Až bude koncertů méně, přijde řada na studiovou práci.

Píšete si všechny texty pro album sama?

Ne, na desce budou texty od Tomáše Belka, Petra Soukupa nebo Petra Linharta. Na prvním singlu Podzimní je text básníka Václava Hraběte. Producentem alba je Honza Muchov a on na mě tak trochu tlačí, abych napsala víc věcí já sama. Snažím se, uvidíme, co ze mě nakonec vypadne.

Kdo jsou vaši dvorní textaři?

Nejdéle spolupracuji s Tomášem Belkem, pak jsem hodně let strávila po boku Michala Horáčka, se kterým jsme osm let koncertovali po celé republice a který pro mě napsal album Čtyřicítka. Karel Šůcha měl skvělé texty v Lauře, album Psí hodina otextoval zase Lukáš Pavlásek. S ním to byla velká náhoda. Kdysi jsem byla v pořadu Na stojáka a moc se mi líbil jeho humor založený na hře se slovy. Zeptala jsem se, jestli ho náhodou někdy nenapadlo něco napsat. A on mi řekl, že už napsáno má. Přinesl velmi dobré texty. Poté jsme s mým tehdejším mužem Michalem Pelantem začali dělat s Lukášem celou desku.

Lenka Nová

Foto: Alžběta Jungrová

Výrazná česká zpěvačka a textařka, jejíž nezaměnitelný hlas a cit pro vyprávění příběhů si získaly širokou posluchačskou obec. Do povědomí vstoupila jako členka skupiny Laura a její tygři, později se vydala na sólovou dráhu, kde naplno rozvinula vlastní hudební styl – elegantní, emotivní a zároveň civilní.

Spolupracuje s předními českými hudebníky, mimo jiné s Michalem Horáčkem, s nímž vytvořila řadu úspěšných projektů. Její tvorba je postavená na silných textech, osobním prožitku a autenticitě.

Patří k umělkyním, které dokážou spojit hudbu s příběhem tak, že posluchače vtáhnou hned od prvního tónu.

Teď mám například také krásné texty od Jiřího Žáčka, které zhudebnil skvělý pianista Matej Benko. Kvalitní texty se poznají hned. Je to na první dobrou. Text, do kterého se moc zasahuje, se většinou nakonec celý rozpadne.

Předešlá alba mi připadají jako příběhy plné emocí. Jaké je téma toho nového?

Je to padesátka. Deska se tak zřejmě jmenovat nebude, tematicky se to však kolem ní točí. Kulatá výročí bývají pro ženu určitý zlom, nebo aspoň já to tak cítím. Album proto bude reflektovat změny, které v tomto životním období prožívám. Protože některé věci jsou skutečně jinak. U mě víc než třeba ve čtyřiceti.

Je pro vás něco zásadního, co se mezi čtyřicítkou a padesátkou změnilo?

Padesátka je mnohem svobodnější. Připadám si v tomhle věku opravdu dobře. Nikdy dřív jsem se necítila tak sama sebou a uvolněně… Je to velká změna v náhledu na život i v nadhledu nad ním. Najednou člověk vidí trochu i na konec. Budu ráda, když nebude zítra, ale tak trochu si to spočítáte. Je úleva, že už nemusím vysvětlovat, proč některé věci dělám. Prostě je dělám, protože mi to vyhovuje. Můžu stavět sebe na významnější místo a nemusím se u toho cítit jako sobec. Škoda že to takhle nastavené nemá člověk už třeba ve třiceti.

Na album Vila tour navazovaly koncerty ve vilách. Jak to vzniklo? A pokračují ještě?

Říkám tomu specialitky a každý rok je takových koncertů asi pět. Jsou pro menší počet lidí a pokračují, protože měly úspěch. Myšlenka vznikla v době covidu, kdy jsem seděla doma s dcerou. Zasnila jsem se, že bych chtěla sedět na nějaké krásné zahradě u domu s přáteli, dát si s nimi skleničku, povídat si… Zároveň mám ráda architekturu, proto mi to přišlo jako krásné propojení. Koncerty měly nakonec velký úspěch a stalo se to, co jsem si přála. Akce nabádá lidi k cestování a spojuje. Mám ohlasy, že si třeba naplánují návštěvu koncertu, ale zároveň vezmou kola a užijí si v okolí celý víkend. Nebo přijedou dvě spolužačky, každá z jiného koutu republiky, potkají se ve vile Tugendhat a stráví spolu pár dní. Když jsem se v Neratově na koncertě ptala lidí, kdo přijel z větší dálky než 60 kilometrů, byla jich většina.

Co se pro vás změnilo s příchodem pandemie?

Bylo to dost zásadní asi pro všechny. U mě třeba 21. března vycházelo dlouho dopředu naplánované album Dopisy. V únoru ještě proběhla kampaň a já najednou vůbec nevěděla, co s tím. Jestli vydat, nevydat, a kdy to bude zase jako dřív. Nakonec jsem se rozhodla, že album vydám, a ukázalo se, že je to dobře. Lidem nová muzika přinesla radost i jiné myšlenky. Ale vybavuje se mi i jiná věc. Moje zaměstnání trvá 24 hodin sedm dní v týdnu. Nemám v podstatě dobu, kdy se nic neděje, kdy bych o práci nepřemýšlela. Takže první dva měsíce po vydání alba jsem si vyloženě užila. Poprvé, snad po 25 letech, jsem stoprocentně vypnula.

Vánoce

Stáhněte si přílohu v PDF

Začátek byl úžasný, ale pak člověk viděl, že to neodchází, nejde o jinou verzi chřipkové epidemie, co zmizí. Začalo to být těžké, chyběly příjmy. A i po konci lockdownu to neměli muzikanti snadné. Lidi sice začali chodit do práce, svět se zdánlivě vracel do normálu. Jenže koncerty se plánují půl roku dopředu. U nás se proto vše vracelo zpět velmi pomalu. Moc se neutrácelo a svět se změnil.

Chvíle, kdy svět působí bezpečně a jistě, mohou symbolizovat Vánoce. Co pro vás znamenají?

Mám je moc ráda, dodnes pro mě mají kouzelnou sváteční atmosféru. Moje mamka vždycky krásně vyzdobí dům, pak každý něco uvaří. Já mám třeba speciální lavor na bramborový salát, který dělám den předem a na Štědrý den ho vezu k našim. I když jsem si v určitém věku říkala, panebože, já ještě pořád jezdím na Vánoce k našim? Ale teď jsem vděčná, že jet můžu. První večer jsme tam spolu s mojí dcerou, další den přijede bratr, který má čtyři syny a skvělou ženu, a ten den mám opravdu moc ráda. Zapálíme svíčky na stromku, který nám visí ze stropu, svíčky máme pořád z vosku, naštěstí jsme zatím nevyhořeli. A je veselo, vždy velmi pomalu a postupně rozbalujeme dárky, takže někdy končíme až kolem jedenácté hodiny. Mezitím jíme cukroví, chlebíčky a jsme rádi, že jsme spolu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vánoce.