Když Vánoce děti bolí... Lék je mluvit s nimi

Nastal Štědrý večer, za okny padá sníh, rodina se sešla v provoněném domě, dětské tváře protahuje úsměv a v očích se jim odrážejí jiskry z prskavek, s napětím čekají na Ježíška. Když tu zazvoní zvonek… Jenže co když příběh Vánoc nemá tak idylický průběh? Co když na Štědrý večer nevládne klid a pohoda, rodiče nejsou pohromadě u jednoho stromku, ba ani v jednom bytě? Jak zacházet s křehkou dětskou psychikou, když jsou vztahy v rodině napjaté dokonce i o Vánocích?

Podle dětského psychologa Jana Kulhánka z centra Psychoterapie Anděl je u menších dětí ideální, když mohou Štědrý den slavit společně s oběma rodiči, pokud to dospělí dokážou zařídit v klidu. Jestliže ale nedovedou prožít tento den ve smíru, je podle Kulhánka lepší připravit jim Vánoce s každým zvlášť. „ Dvojí Vánoce jsou pro ně lepší variantou než jedny, které by byly v napětí a hádkách,“ míní Kulhánek.

Psycholog Václav Mertin z terapeutického centra Family Hub upozorňuje na fakt, že dvojí, ale i trojí Vánoce mívají nejen děti ve střídavé péči, ale i ty z kompletních rodin, které slaví i s babičkami a dědy, leckdy na více místech. „Všechny Vánoce mohou být pěkné a radostné. Záleží tedy na konstelaci a režii dospělých. Jen bychom měli zajistit, abychom společnými Vánoci nevzbudili v dítěti naději, že rodiče zase budou spolu,“ upozorňuje Mertin.

Mýtus o Ježíškovi malým dětem neberme

Dalším krizovým momentem Vánoc může být chvíle, kdy se začne otřásat potomkova víra v existenci Ježíška jako hodného pána, který nosí dárky. Ve škole, od starších sourozenců nebo od kamarádů se začne dozvídat, že Ježíšek s pytlem dárků po domácnostech nechodí. Pro mnohé to může být zklamání. Jak to tedy udělat, aby se navíc neoslabila důvěra v pravdomluvnost rodičů?

Psycholog Mertin je přesvědčený, že šok z toho, že Ježíšek neexistuje, se snad již dnes nevyskytuje. Jedině, když rodiče nemyslí na to, že dítě vstoupí do kolektivu a tam se s obhajobou Ježíška může stát exotem. „ Když se dítě samo zajímá, tak mu pravdu netajíme, ovšem tradici Ježíška nehaníme, protože je krásná,“ radí Mertin.

Jednoduchá pomoc podle jeho slov spočívá v tom, že od celkem útlého věku učí rodiče děti, že je hezké dávat druhým dárky.

„Ukazujeme proto, že si tedy na Vánoce všichni dáváme nějaké dárky a největší část nosí Ježíšek. Jakmile je dítě starší, Ježíšek ustupuje do pozadí, až zcela zmizí. Na druhé straně dítě docela spokojeně žije s ,bylo nebylo‘ z pohádek. Takže vlastně kdoví, jak to s tím Ježíškem je?“ naznačuje Mertin.

I Jan Kulhánek je přesvědčen, že tradiční mýtus o Ježíškovi, který rozdává na Vánoce dárky, děti milují a rozhodně by jim ho dospělí neměli brát. „Udržitelný je většinou do nástupu na základní školu, často má takovou mezifázi, kdy děti věří, že dospělí si dárky navzájem kupují, ale jim je stále nosí Ježíšek. Pak mají ještě takové obdobíčko, kdy už tuší, jak to s dárky je, ale pořád si ještě Ježíška v sobě drží. Věřit na zázraky je dětskou přirozeností,“ říká Kulhánek.

Rodičům také doporučuje držet postoj, že Ježíšek jako symbol dobra a štědrosti existuje, jen neroznáší ty dárky. Dokud se budou dospělí v rodinách o Ježíškovi bavit, děti si ho budou představovat a kreslit, udrží se jim jako součást reality.

„Postupně se z Ježíška stává taková hra, všichni už pak vědí, jak to je, přesto se v mnoha domácnostech drží zvyk, že děti jdou do svého pokoje, rodiče nanosí dárky pod stromek a zazvoní na zvoneček. Pokud je mezi sourozenci větší věkový rozdíl, pak často ti starší pomáhají rodičům hrát si na Ježíška pro ty mladší,“ líčí Kulhánek.

Vánoce

Další 4
fotografie

Duchovno vytvoříme omezením stresu

Stále více se v posledních letech mluví o tom, že Vánoce by pro děti neměly být jen svátkem konzumu a vybalování dárků, ale že by měly být především svátkem duchovna a pospolitosti. Jak to ale udělat u dětí a teenagerů, které si tyto abstraktní pojmy těžko představí a těší se jednoduše na novou hračku či snowboard?

„Duchovno, či spíše nějaký dotyk s vyššími hodnotami, s něčím, co je nad námi, do Vánoc dostaneme tím, že minimalizujeme nepříjemné a stresující věci a soustředíme se na příležitost vyjít z každodennosti a zažít něco hezkého,“ míní Kulhánek.

Jiný pohled zase radí materialismu se – alespoň v rodinách s malými dětmi – nebránit. „Pro mladší děti je nejbližší a nejsrozumitelnější svět konkrétních předmětů, tedy něčeho, na co si mohou sáhnout, s čím mohou manipulovat, co mohou sníst… ‚Bonbonu‘ dají přednost před ,štěstím‘,“ podotýká Mertin. Určitě to podle něj však neznamená, že v souvislosti s Vánoci se nemají vytvářet rituály, které jsou nehmotné, jako třeba jít se podívat na jesličky, donést řízek a cukroví babičce, ozdobit stromek a podobně. „Osobně však nejsem pro to, abychom odstranili hmotné dárky pro děti,“ shrnuje Mertin.

Náročnější to o Vánocích může být v rodinách, kde jsou děti v pubertálním věku, které se již do klasického vánočního programu nechtějí zapojovat. „Pokud adolescentovi letité a dosud milované rituály přijdou najednou dětinské, měli bychom od něj požadovat alespoň určitý minimalismus v jejich dodržování,“ míní Mertin.

Vychovatelé jako náhradní rodiče

Zcela jiný vánoční příběh se ovšem odehrává v myslích dětí, které rodiče nemají, respektive žijí bez nich.

Například v Dětském domově Charlotty Masarykové na pražské Zbraslavi se starají o děti, jejichž rodiče o ně pečovat nechtějí, nemohou nebo nedokážou. Někteří mají nové rodiny a svěřené děti už jsou pro ně přespočetné, jiní jsou ve vězení nebo žijí na ulici. Jen malá část rodičů se o děti zajímá a bere si je na svátky k sobě. Nově mají v tomto dětském domově v péči i starší děti, které kontakt s rodinou samy odmítají, většinou kvůli nějakému rodinnému traumatu.

„Vánoce bývají pro děti v našem domově náročným obdobím. Jsou to svátky blízkosti a rodiny, a právě tehdy si mnohé z nich více uvědomují, že nemohou být se svými rodiči. Vysvětlujeme jim, proč se o ně rodiče nemohou postarat. Vždy se snažíme zachovat důstojnost rodičů a vedeme děti tak, aby samy odpověděly na otázku – proč jsem v dětském domově, a ne s mámou nebo tátou,“ líčí ředitelka Radka Soukupová.

V tomto dětském domově svěřenci nežijí v klasických ústavních podmínkách, tedy ve velkém počtu v jednom objektu, ale v běžných bytech se svými vychovateli, v malých rodinných skupinách po čtyřech až pěti dětech. „Snažíme se o vytvoření rodinné atmosféry,“ vysvětluje Soukupová.

Děti vědí, že vychovatelé jsou v pozici jejich náhradních rodičů, vědí, že rodiče s nimi na Vánoce nebudou. Jejich vychovatelé je na to připravují dlouhodobě a snaží se, aby nežily v marných nadějích. „Vedeme je k tomu, aby si Vánoce prožily cele. Že nejde jen o jeden Štědrý den a dárky, ale o celé období adventu spojené se starostí o druhé, očekáváním a společnou radostí. Mnohé děti nikdy skutečné Vánoce nezažily a jsou překvapené, co všechno se s nimi pojí. Štědrý den je pak pro ně vyvrcholením příprav a těšení,“ pokračuje Soukupová.

Dárky dostávají děti z různých zdrojů. I zde píší před Vánoci Ježíškovi a každé dítě nalezne pod stromečkem pět až sedm dárků, které si většinou samo vysnilo. Jeden dárek obstarává dětský domov a další zajišťuje ve spolupráci s dárci, často to bývají zaměstnanci firem. Ti každý rok doručí minimálně jeden dárek pro každé dítě. „Děti se na Vánoce těší. Smutek je však přepadá, nejen během nich. Musíme být proto připraveni, že všechny děti vytržené z biologické rodiny jsou traumatizované a trauma se může projevit kdykoli. Snažíme se vytvářet takové klima důvěry, aby věděly, že nám na nich záleží,“ ujišťuje Soukupová.

Je třeba věnovat dostatek času pro emoce

I v Dětském domově Brno, Jílová mají tři rodinné skupiny, které bydlí ve svých bytech. Některé děti mají na Vánoce dovolenky u rodičů nebo blízkých. Z celkové kapacity 24 svěřenců však většinou zůstává asi polovina v domově, někdy i více.

Pokud je nějaké dítě smutné, vždy podle slov ředitelky Markéty Strážnické zabere objetí od tety a strejdy, tedy vychovatelů. „Jejich smutek také rozptýlí splněná přání ve formě dárečků. Každý z dospělých musí umět reagovat na vzniklou situaci, ale často si pomohou i děti mezi sebou,“ všímá si Strážnická.

Aby děti na smutek zapomněly, mají pro ně vychovatelé připraveny různé aktivity, například sportování – bruslení –, nebo malování a vytváření.

„Pokud se týče psychologických přístupů, mluvíme s dětmi o jejich pocitech, využíváme dýchací techniky a věnujeme čas pro emoce – většinou před spaním. Velmi důležitá je klidná atmosféra, čas pro každé dítě a vytváření pocitu důvěry a jistoty,“ podtrhuje Strážnická. V předvánočním čase je také dětem k dispozici psycholog dětského domova.

I zde děti dostávají dárky podle svých přání – a to od zúčastněných lidí prostřednictvím stromů splněných přání a zčásti také z rozpočtu organizace. Dárky dávají dětem i jednotlivé firmy, spolky, nadační fondy a neziskové organizace.

Na Vánoce pomáhá i psycholog

V Dětském domově Pyšely jezdí za rodiči domů zhruba jen pětina dětí, zbytek zůstává o Vánocích s vychovateli. „S dětmi, které nemají možnost jet domů, tety a strejdové hodně pracují, citlivě vysvětlují, proč to tak je,“ přibližuje ředitelka Hana Juřenová. Dodává, že rodinné vztahy dětí jsou často velmi komplikované. „Bohužel dětský domov pro ně znamená jistotu, stabilitu a bezpečí. Je to smutné, ale je pro nás odměnou, když se cítí v dětském domově doma,“ míní Juřenová.

I zde je téma zájmu rodičů celoroční, podle slov Juřenové je velmi citlivé a individuální. S dětmi na něm pracují po celou dobu pobytu, mnohdy vyhledávají i pomoc psychologa. „Na Vánoce už se ale děti ani neptají, jestli rodiče přijedou, nebo ne, protože za nimi nejezdí a nevzpomenou si celý rok,“ dodává Juřenová.

Ježíška zde ale mají bohatého, díky dlouhodobým podporovatelům. Dárky obyčejně nakupují zaměstnanci firem, jednoho města, obchodního centra a dalších institucí, kterým domov rozesílá seznamy vánočních přání.

„Menší děti na Ježíška věří, větší už ne, ale všichni tuto tradici ctí a užívají si bez rozdílu věku dobu těšení, rozechvění a sváteční důstojnosti těchto dní. Myslím si, že díky dárcům mají naše děti opravdu bohaté a krásné Vánoce,“ shrnuje Juřenová.

I ve výchovném ústavu doléhá osamělost

Ve výchovném ústavu a středisku výchovné péče Kutná Hora jsou umístěni chlapci ve věku 15 až 19 let. Nejčastějším důvodem umístění je nerespektování autority rodiče a lhaní, potulka, absence ve škole, alkohol, drogy, zahálka nebo agrese doma a ve škole. I když zdejší chlapci už na Ježíška nevěří, před Vánoci si zdobí společné prostory jako klubovny a jídelnu, zdobí stromečky a pečou cukroví.

Na Štědrý večer v ústavu zůstávají pouze chlapci, kteří rodiče nemají nebo o ně nejeví zájem. Jak říká ředitel Vít Šnajdr, někteří jsou se svou životní situací smířeni a užívají si prázdnin a vánoční atmosféry, na některé osamělost doléhá více.

„Je nutné chlapcům vysvětlovat, že není jejich chybou, že o ně rodiče nejeví zájem. Toto téma bývá časté během individuálních rozhovorů, ale i v rámci skupinové práce. Během Vánoc mohou být tyto rozhovory intenzivnější,“ konstatuje Šnajdr. Dodává, že základním psychologickým nástrojem práce s nimi jsou individuální rozhovory a také celkové nastavení výchovné skupiny po několika chlapcích, která funguje na rodinném principu.

Vánoce za mřížemi jsou šťastné a veselé

Zcela specifická je situace o Vánocích ve Věznici Světlá nad Sázavou. Je to jediná ryze ženská věznice v České republice a funguje zde také Specializovaný oddíl pro odsouzené matky s malými dětmi. Děti zde pobývají s matkami celoročně, tato část vězení je dětem přizpůsobená a upravená tak, že cely připomínají spíše rodinné pokojíky. Je zde několik hřišť, dětská herna a další prostory určené pro nejmenší.

Vánoce

Stáhněte si přílohu v PDF

„Snažíme se, aby děti nebyly o nic ochuzeny a aby měly z období, kdy jsou ve věznici se svými maminkami, nejhezčí vzpomínky,“ říká mluvčí věznice Lada Příbrská.

Děti společně s matkami a vychovatelkou pečou cukroví a vánočku a zdobí společné prostory. Jezdí sem za nimi různé neziskové organizace a mají pro ně připraven program, pořádají se tu také předvánoční setkání s rodinnými příslušníky, takzvané Vánoční dílničky, kde společně tvoří, pouští si lodičky ze skořápek ořechů, jedí cukroví a tráví společný čas.

„Ve věznici jsou děti od jednoho do tří let věku. To, že slaví Vánoce zde ve věznici, ani nevnímají,“ ujišťuje Příbrská. Všechny najdou pod stromkem dárky, které jim mohou maminky objednat ve vězeňské kantýně, nebo jim je může poslat rodina. Každoročně na tento oddíl jezdí žena, která zde byla v minulosti společně se svou dcerou. Na Vánoce vozí všem dětem dárky, které zajišťuje s pomocí své rodiny a kolegů z práce. „Chce tímto gestem motivovat ostatní ženy k tomu, že když se budou snažit, mohou vést řádný život,“ říká Příbrská.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Vánoce.