Roboti pronikají na hudební pódia. Skupina futuristických tanečníků aktuálně doprovází narozeninové turné skupiny Lucie

Roboti začínají plnit všechny sféry a své místo našli i v zábavním průmyslu. Robotické ruce nalévající drinky se objevily například na koncertech Beyoncé. V českém filmu Tony má plán byl robot použit k natáčení scén z kufru auta. V loňském roce si zase ve švédském Malmö poprvé v historii zahrál se symfonickým orchestrem. Vystoupení živých muzikantů doplnily robotické ruce ovládající violoncello. Aktuálně posilují inteligentní stroje i turné legendární rockové skupiny Lucie.

Pět koncertů a skupina originálních tanečníků doplňující show ikonické kapely. ABB na podzimní turné Lucie, která slaví 40 let, poskytla hned čtyři. Na pódiu v rámci technologicky špičkové světelné show vystupují dva kolaborativní roboti GoFa™ a dva průmysloví roboti IRB 1300. Tito roboti, kteří běžně montují součástky do automobilů, jsou synchronizovaní s hudbou a tančí s unikátními zrcadly, která odráží speciální světelné efekty.

„Myšlenka vznikla ve chvíli, kdy jsme začali připravovat koncept Lucie 40. Uvědomil jsem si, že to nesmí být jen velké výročí, ale i moment, kdy kapela ukáže odvahu posunout svůj svět dál. Vždycky mě fascinuje spojení hudby a technologie. Chtěl jsem vytvořit scénu, která nebude jen dekorací, ale živým organismem. Robotická ramena mi dovolila pracovat s pohybem a světlem způsobem, který je jinak jen těžko dosažitelný,“ říká Michal Dvořák z kapely Lucie, který je zároveň autorem scénografické koncepce, včetně zapojení technologií.

Vize „Lucie in the Sky With Diamonds“ vznikla jako metafora – vznést kapelu i publikum do prostoru, kde se mísí lidskost, stroj, světlo a emoce. Dramaturgie musela od začátku respektovat hudbu Lucie. Každá skladba nese jinou energii, tempo i náladu, takže bylo třeba vyřešit, jak roboty „hudebně polyfonicky“ zapojit. „Ne jako efekt pro efekt, ale jako výrazový prostředek.

Zrcadla vznikla z potřeby pracovat se světlem jinak než klasickými reflektory. Otočil jsem logiku – světlo se stalo scénářem a roboti jeho interprety. Když jsem poprvé uviděl odraz světel v pohybujícím se zrcadle zavěšeném na robotu, bylo jasné, že máme úplně nový typ vizuálního jazyka. Roboti vlastně tančí, ale jejich choreografie je řízená světlem, nikoli hudbou,“ vysvětluje Michal Dvořák.

Nepřeválcovat kapelu

Na koncertech ke 40. výročí skupiny mají roboti nad sebou zavěšený velký lustr se silnými světly, která jsou synchronizovaná s jejich pohyby. Drží kopuli složenou z mnoha malých zrcadel, poskládaných ve tvaru diamantu, od kterých se světlo odráží po celém stadionu. Základ je jednoduchý, roboti jen pod správným úhlem otáčejí zrcadly.

Jejich práce se zrcadly zahrnuje rotace, naklápění, lom světla, odrazy do prostoru, které dělají efekty, jež se v koncertním prostředí běžně nevidí. Přesné trajektorie vytvářejí iluzi tance nebo mohutné technické síly. V některých skladbách působí jako dramatický partner kapely, v jiných jako rozšíření scény nebo jako abstraktní světelná architektura.

„Zkoušky byly extrémně náročné, protože robot není světlo nebo motor, který ‚prostě jede‘. Každý pohyb je programovaný. Museli jsme sladit několik světů: hudbu, světelný design, choreografii robotů a reakce publika. Nebezpečí bylo jediné – aby roboti nepřeválcovali kapelu. Chtěl jsem, aby byli partnerem, ne dominantním prvkem,“ říká Michal Dvořák.

Nejnáročnější scéna v historii Lucie

Technické výzvy byly obrovské. Roboti potřebují mít kolem sebe definovaný bezpečnostní prostor. Každý úhel, rychlost a dráha se musely několikrát přepočítat. A od některých nápadů bylo třeba upustit. „Například sekvence, kde měla zrcadla tvořit synchronní spirálu kolem kapely. Na papíře to bylo krásné, v reálu příliš nebezpečné a pomalé na reset,“ vysvětluje Dvořák.

Nejtěžší podle něj bylo spojit živost kapely s absolutní přesností strojů. „My zahrajeme skladbu o pár BPM rychleji – a robot to neudělá. On jede podle programu. Proto jsme vytvořili hybridní systém, kde je část reakcí robotů řízena časovými značkami z hudby a část světelným operátorem. Při jedné z prvních zkoušek se stalo, že robot dvě vteřiny předběhl světelnou scénu. Vypadalo to, jako by měl vlastní iniciativu. Byl to moment, kdy jsme si uvědomili, že robot musí být dramaturgicky stejně spolehlivý jako bubeník držící tempo,“ říká Dvořák.

„Celá scéna vznikla jako modulární systém. Každý robot má své „charakterové postavení“, není to generická mašina. Jeden pracuje agresivněji, jiný jemně, další spíš architektonicky. Vznikla tak robotická taneční skupina, která vizuálně doplňuje tu skutečnou.“

„Pro mě jako scénografa a producenta, ale především hudebníka, skladatele a textaře, je to největší a nejnáročnější scéna v historii Lucie. Největší technické řešení, jaké jsme kdy přivezli na turné. Ale hlavně – je to scéna navržená přesně pro tuto kapelu, pro její styl a její čtyřicátiny. S vizí „Lucie in the Sky With the Diamonds“ jsem chtěl vytvořit atmosféru, kde se propojí hudba, světlo, technologie a nostalgie do jednoho zážitku, který se nebude opakovat,“ dodává.

V běžném životě sváří a šroubují

Na největší stagi v historii Lucie vystupují roboti, kteří původně vznikli pro použití v průmyslu. V něm se využívají při montáži součástek do automobilů, svařování, šroubování nebo k obsluze CNC strojů.

„Svářeč může robota naučit konkrétní svár a robot jej pak zopakuje. Nejen jednou, ale tisíckrát naprosto stejně. To je obrovská výhoda oproti klasickému programování. Co by i zkušenému programátorovi trvalo deset minut, dokáže s robotem během minuty,“ říká Ľuboš Spaček, aplikační inženýr z ABB, který roboty programoval.

Na pódiu v rámci technologicky špičkové světelné show vystupují dva kolaborativní roboti GoFa™ a dva průmysloví roboti IRB 1300.

Kolaborativní robot GoFa™ je vybaven řadou funkcí, které zaručují jeho bezpečné ovládání, provoz a úzkou spolupráci s člověkem bez nutnosti použití fyzických bariér nebo oplocení. Umožnit obsluze nepřetržitě sdílet pracovní prostor s robotem a spolupracovat při vykonávání stejných úkolů bez narušení bezpečnosti nebo snížení rychlosti zajišťuje maximální flexibilitu a efektivitu.

ABB IRB 1300 je šestiosý průmyslový robot navržený pro manipulaci s materiálem a obsluhu strojů. Má nosnost 11 kilogramů, dosah 1,4 metru a lze jej namontovat na podlahu nebo zavěsit shora. V továrnách ho najdete v klecích, na pódiu je jen v dostatečné vzdálenosti od kapely.

„Připravit algoritmus, aby robot věděl, co má dělat, byla otázka několika minut. Časově nejnáročnější bylo samotné testování aplikace. Bylo nutné stát u každého robota, sledovat jeho pohyby a dávat pozor, aby nenarazil sám do sebe, do pódia nebo do jiných překážek,“ vypráví Ľuboš Spaček.

Bezpečnost provozu robotů na pódiu zajišťuje ergonomické ovládací zařízení, takzvaný safeball. Obsluha drží během celého koncertu tento bezpečnostní prvek v ruce, a pokud by například vnikl fanoušek na scénu, uvolněním dlaně se roboti okamžitě zastaví.

Časově náročné bylo také dolaďování finálních odrazů světel, protože osvětlovač měl jen určité možnosti, kam mohl světlo nastavit. „Jemně jsme ladili pozice robotů tak, aby odrazy byly co nejkrásnější a svítily přesně tam, kam měly. Vše jsme navíc předem otestovali v simulacích, které nám ukázaly hrozící kolize,“ říká Spaček.

Roboti jsou vzkazem Lucie pro fanoušky. Podle Michala Dvořáka je to připomínka, že Lucie se po čtyřiceti letech nezastavila. Hudba je pořád lidská, emotivní, živá – ale svět kolem se mění. „Chceme ukázat, že technologie není nepřítel. Je to prostor pro kreativitu. Robot na scéně není studený stroj. Je to partner, přes kterého se dá vyprávět příběh. Pro mě osobně je to vzkaz, že kapela, která má dlouhou historii, může být zároveň kapelou budoucnosti.“

Článek vznikl ve spolupráci se společností ABB.