Doktoři upozorní na dědičný problém a operaci provede robot. Srdce kardiologie bije s trendy

V současné kardiologii se potkávají špičkové technologie s preventivní medicínou. Operace srdce se provádějí pomocí joysticků, na aorty se nasazují speciální výztuže z tiskáren a někdy je potřeba zahrát si na detektiva a zaměřit se na rodiny pacientů, kteří zemřeli na náhlé srdeční selhání.

Robotické systémy dnes mění podobu mnoha chirurgických oborů. Tento trend zasahuje i kardiochirurgii. Ta česká má jeden z nejrozvinutějších robotických programů na světě. Ročně se u nás provede kolem 250 robotických operací srdce.

Chirurg při takových operacích nesedí přímo u pacienta, ale u speciální konzole. Pomocí ovladačů na dálku řídí chirurgické nástroje zavedené do těla pacienta, které přesně kopírují pohyby jeho rukou. U operačního stolu je mezitím přítomen asistent, který pomáhá s průběhem zákroku a vyměňuje nástroje.

Přesný pohyb i citlivější úchop

Oproti otevřeným i jiným miniinvazivním metodám přináší robotika celou řadu výhod. Jednou z nich je dokonalý pohled dovnitř těla pacienta, protože chirurg vidí operovanou oblast v 3D obraze ve vysokém rozlišení, navíc s možností až desetinásobného zvětšení.

„To mu umožňuje rozlišit i velmi jemné struktury, které by jinak byly hůře viditelné. Robotické nástroje mají na svém konci až sedm stupňů volnosti, lidská ruka jich má jen šest, a díky tomu jsou mimořádně jemné a pohyblivé – dovedou dokonale napodobit, a v některých směrech i překonat pohyb lidské ruky. Zároveň umí odstranit drobný třes rukou a převést pohyb chirurga do ještě přesnější podoby,“ říká Štěpán Černý, přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie 2. LF UK a FN Motol a Homolka, který provedl první robotickou operaci srdce před 19 lety.

Vývoj technologie podle lékaře zásadně proměnil i samotnou praxi. „V roce 2007 jsme pracovali s robotickými systémy první generace, v současné době využíváme generaci čtvrtou a v loňském roce byla na trh uvedena již generace pátá,“ přibližuje vývoj technologie Černý.

„Systémy první generace jsou s těmi moderními už nesrovnatelné. Moderní mají zcela jinou architekturu ramen, která jsou navíc mnohem štíhlejší, což téměř eliminuje riziko konfliktu ramen robota. Výměna nástrojů je o hodně jednodušší a rychlejší, dramaticky se zlepšila kvalita obrazu a dokonalost zobrazení, systémy mají mnohem rychlejší procesory a větší výpočetní sílu,“ vysvětluje Černý s tím, že se zlepšila také rychlost odpovědi systému, zároveň do něj byla integrovaná řada možností, jak zobrazovat data pacienta.

Robot si poradí s vlákny o síle lidského vlasu

Modernizace vedla ke zrychlení a zjednodušení operací, ale i k zavádění nových. „Asi největší pokrok je patrný při operacích mitrální chlopně, kdy nám robotický systém nyní umožňuje operovat mnohem složitější nálezy,“ vysvětluje Černý. „Zlepšil se přístup do nitra srdce a to vše nám již dnes umožňuje provádět tyto zákroky i preventivně nemocným, u kterých by se dříve čekalo až na rozvoj příznaků,“ doplňuje kardiochirurg. Schopnost robotické technologie podle něj nejlépe demonstruje fakt, že tímto způsobem byla již provedena i transplantace srdce. Tedy operace, která vyžaduje zákrok prakticky na všech částech srdce.

Díky moderním zobrazovacím metodám a vysoké přesnosti robotických systémů lze srdce operovat přes velmi malé řezy, prakticky bez otevření hrudníku. Pro pacienta to znamená výrazně šetrnější výkon: menší pooperační bolesti i krevní ztráty, nižší riziko arytmií, kratší hospitalizaci a rychlejší návrat k běžnému životu. Robotika navíc umožňuje provedení výkonů, které klasickou cestou nelze řešit.

„Příkladem je roboticky provedený aortokoronární by-pass, kdy i anastomóza koronárního štepu na vlastní věnčitou tepnu je provedena pomocí robotických nástrojů přes několik vpichů vedených přes uzavřenou hrudní stěnu,“ popisuje Černý. „Je třeba si uvědomit, že věnčitá tepna na povrchu srdce má obvykle průměr 1,5 – 2,0 milimetry a napojení koronárního štěpu na tuto tepnu se provádí vláknem o síle lidského vlasu,“ vysvětluje odborník.

Další vývoj kardiochirurgie podle Černého výrazně ovlivní také nástup umělé inteligence a specializovaných nástrojů. Například nedávno představená poslední generace robotického systému má již pokročilé schopnosti analýzy pohybu rukou chirurga a analýzy jeho výkonu, sledování tohoto výkonu v trendech, vytváření přehledů a doporučení pro další zlepšování jeho výkonu.

„V kardiochirurgii bude další technologický pokrok provázen i postupným zaváděním nových chirurgických nástrojů, uzpůsobených na některé specifické operace. Očekávají se nástroje na provádění aortokoronárních anastomóz (spojení mezi aortou a věnčitou tepnou srdce – pozn. red.) na bijícím srdci včetně vývoje nástrojů umožňujících bezstehové provádění anastomóz,“ říká Černý, podle kterého budoucí výcvik chirurgů v robotické chirurgii bude do velké míry závislý na simulacích, simulátorech a týmovém tréninku a přiblíží se tréninku pilotů dopravních letadel.

Inovace ve zdravotnictví

O léčbě někdy rozhoduje jedno procento. A právě tam nastupuje patolog

23. 4. 2026 ▪ 11 min. čtení

Mění se i role instrumentářek na sále

Technologický posun nemění jen práci chirurgů, ale i další profese na sále. To potvrzuje i Olga Binderová, instrumentářka na operačním sále kardiovaskulární chirurgie. V posledních letech se rozšířilo digitální evidování operačních nástrojů. „To ale neznamená, že by odpadla naše základní kontrolní role – nástroje je stále nutné pečlivě hlídat a počítat. Tento systém spíše zvyšuje bezpečnost v logistice, tedy při přesunech mezi operačním sálem a centrální sterilizací,“ vysvětluje Binderová.

Jako přínos pro pacienta, ale i operatéra vidí také ona rozvoj robotické chirurgie. „Pro mě jako instrumentářku to ale zároveň znamená výrazně vyšší nároky na znalosti a dovednosti. Musím se orientovat v širším spektru nástrojů a technologií a být připravená rychle reagovat na případné komplikace. Práce je tak dnes odbornější a náročnější, ale zároveň přesnější a bezpečnější,“ říká a dodává, že od dob, kdy byla instrumentářka vnímána spíše jako „podavačka nástrojů“, se výrazně posunuli. „Dnes je plnohodnotným a respektovaným členem operačního týmu a na její roli jsou kladeny mnohem vyšší nároky,“ uvádí Binderová.

Aorta se vyztuží obalem z tiskárny

Vedle robotiky se rozvíjejí i další šetrné operační techniky. Pacienti jsou operováni z menších operačních ran, které zlepšují hojení a zároveň i pooperační bolesti. Výkony z menších a šetrnějších operačních přístupů se provádějí pomocí endoskopických nástrojů a přesné optiky, která zobrazuje a zvětšuje operační pole na velkých obrazovkách.

„V kardiochirurgii hovoříme o takzvaných torakoskopických výkonech. Pro ilustraci, standardem při chirurgické výměně chlopně na našem pracovišti je pouze částečné otevření hrudní kosti nebo ještě menší přístup přes mezižebří,“ říká Ivan Netuka, přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM.

Jednou z metod, která se v posledních letech dostává do popředí, je externí výztuž aorty PEARS. Z dat CT vyšetření nemocného je vytvořen individuální 3D model v CAD softwaru. Nejde tedy o náhradu aorty, ale o měkkou polyesterovou síťku, která se vyrobí 3D tiskem přesně na míru. Metoda umožňuje vyhnout se náročné operaci a dalším rizikům. Používá se u pacientů se zvětšenou hrudní aortou, u kterých by jinak hrozilo její prasknutí.

„Takto chirurgicky obalená aorta se již nemůže dále zvětšovat a eliminuje se tak i riziko jejího porušení spojeného s krvácením,“ vysvětluje Netuka. Česko podle něj patří v zavádění nových technologií k mezinárodní špičce. V IKEM byli jedni z prvních, kteří tuto metodu externí výztuže zavedli do klinické praxe, a provedla se zde zhruba desetina výkonů uskutečněných celosvětově.

Inovace ve zdravotnictví

Stáhněte si přílohu v PDF

Rodinná anamnéza

Inovace se ale netýkají jen samotných operací, stále větší důraz se klade i na prevenci. Podle Alice Krebsové, vedoucí Pracoviště dědičných kardiovaskulárních onemocnění Kliniky kardiologie IKEM, si lékaři musí zvykat, že vyšetřují „zdravé“ pacienty, jen s určitým rizikem, například rozvoje dědičného onemocnění. Alice Krebsová se mimo jiné věnuje vyhledávání rodin pacientů, kteří zemřeli na náhlou srdeční smrt.

„V tomto procesu hrají zcela zásadní roli pitvající lékaři, kteří určí příčinu náhlé smrti a riziko dědičného onemocnění. Nelehkým úkolem pitvajících je najít pozůstalé, upozornit je na tento fakt a odkázat je na regionální mezioborová centra, kde je možné provést genetické i kardiologické vyšetření,“ říká Krebsová.

„Od roku cca 2016 do konce roku 2025 jsme vyšetřili 566 příbuzných, z toho přibližně u čtvrtiny z nich jsme mohli určit riziko a reálně předejít nečekaným komplikacím dědičného onemocnění,“ vysvětluje. V praxi se setkává i s případy, kdy se podařilo odhalit riziko doslova „za minutu dvanáct“ a pacientovi zachránit život. „Pořád mě něco překvapuje, stále se učím a hledám nové souvislosti. Každý případ je trochu detektivka,“ dodává Krebsová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.