Vesmír jako další místo v boji o globální dominanci

Ve vesmíru se odehrávají globální soutěže. Podle Jany Robinson, ředitelky Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI), dnes už jde nejen o dobývání vesmíru, ale o komplexní geopolitickou soutěž ve třech rovinách – technologické a vojenské, komerční a ekonomické a v rovině mezinárodních partnerství.

„Vesmírná doména již pouze nepodporuje vojenské operace, ale je jejich integrální součástí. Moderní vesmírné technologie umožňují vojenskou převahu vojska – komunikace a informační dominance, pozorování, navigace, navádění střel, situační povědomí. Čím dál víc zemí vytváří protidružicové systémy. USA, Čína, Rusko, Indie provedly destruktivní protisatelitní testy,“ popisuje Robinson s tím, že zároveň probíhá vývoj a použití laserových systémů, elektronického rušení nebo kybernetických útoků na družicové systémy.

„Komerční vesmírné firmy generují zisk a také se staly nezbytnými pro vojenské operace. Čína používá finanční nástroje jako zdroj geopolitické moci, například ve formě poskytování levných vertikálně integrovaných balíčků vesmírné infrastruktury a služeb. Vzniká fenomén, který na PSSI nazýváme ,space sector capture‘ – Čína kompromituje vesmírné sektory nově vznikajících národních vesmírných aktérů závislostí na ní,“ dodává Robinson.

Už nyní je ve vesmíru patrná globální nestabilita. Rusko a Čína testovaly protisatelitní zbraň zničením jednoho ze svých vlastních satelitů. Před téměř dvaceti lety čínská armáda použila pozemní raketu k zasažení a zničení jednoho ze svých stárnoucích satelitů, obíhajícího ve vzdálenosti více než 800 kilometrů ve vesmíru. V listopadu 2021 zničilo vlastní vyřazený satelit i Rusko. Po raketovém testu zbylo na oběžné dráze nejméně 1500 úlomků „sledovatelného kosmického smetí“.

Přitom i smetí o velikosti jednoho milimetru dokáže nenávratně poškodit satelit. Ruský vesmírný odpad ohrozil posádku Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), která se musela ukrýt v únikových modulech. „Testy protisatelitních zbraní ukázaly, že státy jsou ochotné riskovat i dlouhodobé zamoření oběžné dráhy troskami. To je zásadní posun od dřívějšího vnímání vesmíru jako neutrálního prostoru,“ uvádí Robinson.

I když vědci pracují na technologiích na odstraňování vesmírného odpadu, exploze satelitů umocnila noční můru v podobě Kesslerova efektu. V 70. letech popsal tuto událost vědec NASA Donald J. Kessler, který vysvětlil kaskádovou reakci vesmírného odpadu na oběžné dráze Země. Kesslerova událost předpokládá, že hustota objektů sdílejících nízkou oběžnou dráhu Země by mohla být tak vysoká, že jedna srážka by mohla spustit kaskádu dalších srážek. I malé úlomky o velikosti šroubu by mohly představovat vážný problém. Jedna srážka by mohla vytvořit tisíce nových kousků vesmírného odpadu, které by následně způsobily další srážky a učinily nízkou oběžnou dráhu Země nepoužitelnou. 

Při odstraňování nefunkčních družic a kosmické tříště probíhá několik projektů s možnou českou účastí, například ClearSpace‑1. „První mise na světě, která má aktivně pomocí robotických ramen odstranit z oběžné dráhy kus kosmického odpadu, konkrétně půjde o družici ESA Proba‑1. Projekt během vývoje zaznamenal řadu změn včetně cíle mise a zpomalení tempa díky covidu a válce na Ukrajině, avšak ze strany ČR přetrvává zájem o účast na misi, například v oblastech konstrukce družice, mechanického a elektrického podpůrného vybavení, kabeláže a softwaru,“ říká Josef Šobra z České vesmírné aliance.

Mise VZLUGEM z dílny Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu se bude věnovat technologiím, které dokážou lokalizovat a prozkoumat objekty ohrožující kritickou infrastrukturu Země. V budoucnu je pak zachytí a zničí stáhnutím do atmosféry, kde shoří. Technologie mohou být využitelné například v oblasti obrany, pro řešení problematiky kosmického smetí nebo k údržbě družic na oběžné dráze.

Strategická hra o závislost

Ve vesmírné doméně probíhají další operace v šedé zóně, jako je rušení GPS signálu, kyberútoky na satelitní infrastrukturu, oslepování satelitů nebo jejich sledování zblízka. Tyto aktivity jsou často obtížně prokazatelné a pod prahem otevřeného konfliktu, což zvyšuje riziko nedorozumění a eskalace. Na vesmírných technologiích je navíc závislá civilní společnost. Navigace, internet, televize, finanční transakce. Jakýkoliv útok na vesmírnou infrastrukturu má okamžité dopady na civilní život. Hrozby jsou reálné i pro Česko.

Vesmírná doména již pouze nepodporuje vojenské operace, ale je jejich integrální součástí. Moderní vesmírné technologie umožňují vojenskou převahu vojska.

Foto: Shutterstock

Podle Jany Robinson se ale nový vesmírný závod možná rozhodne na Zemi, ne ve vesmíru. „Rivalita mezi USA a Čínou je důležitá pro budoucnost globálních hodnot, jako jsou pravidla chování ve vesmíru, forma mezistátních partnerství, zodpovědná kontrola vesmírné infrastruktury. Současná fragmentace a nedostatek společných pravidel zvyšují riziko konfliktu a penetraci negativních norem,“ říká.

Kromě vojenských šedých operací je také důležitá soutěž, která se odehrává v ekonomické a finanční doméně. Do vesmírné domény se nepřesouvá jen klasická vojenská taktika typu „kdo zničí čí satelit“. Přemisťuje se tam i strategická hra o závislost, vliv a pravidla. „Čína a Rusko nehrají pouze závod o rakety, Měsíc nebo konstelace. Hrají takzvanou pozemní hru o vesmír: nabízejí státům kompletní balíčky – satelity, starty, navigační služby, pozemní stanice, technický personál i zvýhodněné financování,“ vysvětluje Robinson. Pro země s omezenými penězi a know‑how je to podle jejích slov lákavé, ale výsledkem může být dlouhodobá technologická, finanční a provozní závislost, varuje Robinson.

„Takticky jde o získávání konkrétních opěrných bodů: pozemních stanic, přístupu k datům, lokálních partnerství, infrastruktury a provozního vlivu. Strategicky jde o něco širšího: zachytit celý vesmírný sektor dané země, omezit její suverenitu a proměnit ji v politického spojence v mezinárodních fórech, kde se rozhoduje o normách a pravidlech chování ve vesmíru,“ podotýká expertka.

„Příklad Venezuely ukazuje, že taková závislost může být napříč celým spektrem: Čína dodala satelity, Rusko i Čína vybudovaly pozemní stanice a získaly vliv na komunikační, navigační i monitorovací kapacity země,“ ukazuje na příkladu. Jinými slovy, vesmírná soutěž se vede nejen na orbitě, ale i na Zemi – přes investice, úvěry, infrastrukturu, dodavatelské řetězce a politický vliv. „Nové bojiště tedy není jen kosmický prostor, ale celý ekosystém, který umožňuje státům do vesmíru vstupovat a využívat ho,“ vysvětluje ředitelka Pražského institutu bezpečnostních studií.

Vesmírné projekty jako byznysová příležitost

Bezpečnost v kosmickém prostoru či ve vesmírném odvětví je velmi široký pojem. Z hlediska úrovně je třeba rozlišit vojenské systémy a technologie, dále vládní systémy sloužící pro bezpečnostní, avšak nevojenské účely a nakonec civilní zabezpečené systémy a služby.

„Společným pojítkem všech těchto úrovní je, že samotné družice, technologie na nich nasazené i jimi poskytované služby vyvíjí a vyrábí kosmický průmysl. Míra jejich zabezpečení, přísnost provozních požadavků a další parametry však klesají od vojenské úrovně, kde jsou uživateli armádní složky, přes národní a mezinárodní vládní systémy,“ říká Josef Šobra z České vesmírné aliance.

Uvádí, že jejich uživateli jsou ministerstva, národní agentury a další autorizované státní organizace. Na nejnižší úrovni jsou zabezpečené komerční systémy sloužící například korporátním a průmyslovým uživatelům. „Samotné družicové systémy a jejich služby však často dodávají tytéž průmyslové firmy,“ zmiňuje Šobra.

Výjimkou nejsou technologie, které nacházejí uplatnění v soukromém i vojenském sektoru. Pro Česko představují vesmírné projekty byznysovou příležitost. V rámci Evropy jsou aktuálně největšími příležitostmi programy společně označované jako European Resilience from Space (ERS). V programu, který zaštiťuje Evropská kosmická agentura ESA, se pracuje na vývoji technologií, které propojí družicové pozorování Země s bezpečnou komunikací a navigací přes systémy IRIS a Galileo.

Podle Šobry roste zapojení Česka do bezpečnosti ve vesmírném prostoru. „Ve srovnání s ostatními zeměmi i se samotnou Evropou jsou však investice do této oblasti stále relativně nízké, a to i s ohledem na šíři a dynamický růst evropského kosmického programu,“ upozorňuje. Ke konci roku 2025 se přitom na kosmických projektech prostřednictvím spolupráce s ESA přímo podílelo zhruba 75 soukromých firem a více než 30 start‑upů vzešlých z ESA Business Incubation Centre.

„Nad rámec toho zde působí minimálně stejné množství subdodavatelských firem, které se na kosmických projektech sice podílejí, ale nacházejí se na nižších úrovních dodavatelského řetězce, a nemají proto takovou veřejnou viditelnost. Jde o tradiční průmyslové dodavatele dílčích mechanických komponent, součástek a služeb – například osazování desek plošných spojů nebo testování, bez nichž by projekty nebylo možné realizovat,“ dodává Šobra.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Evropa se podle něj ocitla – mimo jiné i vlivem Elona Muska, jeho nevídané rychlosti a tahu na branku – v krizi vlastní konkurenceschopnosti na globálním trhu s kosmickými systémy, jako jsou nosné rakety či družicové konstelace, i souvisejícími službami.

„Zároveň se jasně ukázala určitá rigidita a pomalost Evropy, například v opatrném programovém rozhodování a konzervativním řízení projektů. Tyto jevy mají své historické důvody a vyplývají ze samotného uspořádání Evropy, kde se na financování velkých vesmírných programů ESA i EU musí shodnout řada členských států, říká Šobra s tím, že projektové řízení navíc ještě donedávna vycházelo z tradičních postupů zavedených ESA v 90. letech minulého století.

„Tento přístup však zjevně přestává fungovat – Evropa se probudila a v posledních letech podniká postupné kroky ke zjednodušení procesů i požadavků na průmysl, což by mělo urychlit celý inovační cyklus,“ dodává Šobra.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.