V krizi nám přibývají zakázky

Když se dnes podíváte na svou firmu, jak byste ji popsal? Je to technologická či průmyslová firma, nebo už se řadí i do obranného průmyslu?

Historicky bych ji popsal hlavně jako firmu, kterou vybudoval imigrant. A taková firma je od začátku nastavena na přežití. To znamená, že jsme se vždy museli snažit být jedineční v tom, co děláme. V různých obdobích to znamenalo různé věci. Jednou to byl ropný průmysl, jindy ochranné komponenty, během covidu třeba profesionální masky. Dnes je významná část našeho vývoje zaměřena na obranný průmysl, ale pořád platí, že firma Gevorkyan nevyrábí zbraně. Pokud by zítra obranné zakázky skončily, pro firmu by to nebyl konec. Máme technologii, know‑how týkající se práškové metalurgie a schopnost přizpůsobovat se tomu, co trh potřebuje.

Jaké jsou dnes největší výzvy, které v byznysu řešíte?

Největším problémem evropského průmyslu jsou dnes ceny energií a vstupních materiálů. To musí řešit každý. My proto hledáme vlastní cesty, jak si pomoci. Řešíme fotovoltaiku, máme vlastní generátory na výrobu plynu a snažíme se mít pod kontrolou co nejvíc věcí, které ovlivňují naše náklady. Specifické pro nás je ještě něco jiného. Mnoha firmám krize zakázky bere, nám naopak v krizích často přibývají nové projekty.

Platilo to při finanční i energetické krizi, během covidu i dnes, kdy se řeší obranný průmysl a bezpečnost. V krizi se totiž zvyšuje tlak na efektivitu, lokalizaci dodavatelů a úspornější technologie. Firmy, které dřív váhaly s objednávkou, najednou otálet přestanou. Velcí hráči navíc v současnosti potřebují lokální dodavatele. Ukázal to covid, problémy v dopravě, zaseknuté lodě i geopolitická rizika. Dřív se některé věci vyráběly v Asii, dnes se firmy vracejí do Evropy. Díky automatizaci dokážeme v některých případech konkurovat i asijským dodavatelům.

Obranný průmysl potřebuje rychlé dodávky, velké kapacity a přesnost. V čem je zajímavá právě vaše technologie práškové metalurgie?

Jsme rychlí, přesní a technologicky dokážeme zhotovit věci, které se klasickými postupy vyrábějí složitěji. Tradiční zbrojařská firma dostane velký projekt a často musí nejdřív investovat do strojů, hal a nových kapacit. U nás je vývoj materiálu a formy otázkou týdnů. Samozřejmě záleží na konkrétním projektu. Někdy vývoj trvá déle, třeba pokud jde o úplně nový výrobek a zákazník ho musí dlouho testovat. Případně chce dělat zátěžové zkoušky nebo čekat na další komponenty zbraně. Ale naše část procesu je rychlá. Dokážeme dodat stovky kusů výrobku ve tvaru, který je už velmi blízko finálnímu použití.

U obranných komponentů ale nejde jen o přesnost na papíře. Díl musí obstát v reálném nasazení. Co je na tom nejtěžší?

Klíčový je materiál. U klasické kooperace dostanete výkres a v něm je napsané, jaký materiál má být použit. Firma pak řeší hlavně to, jestli má, nebo nemá kapacity. U nás je to jiné. My musíme materiál vyvinout nebo vybrat podle naší technologie tak, aby měl požadované vlastnosti. Někdy zákazník nepřijde ani s finálním výkresem, ale jen s modelem nebo představou. V takové chvíli naši konstruktéři a vývojáři spolupracují přímo s vývojáři zákazníka. Řešíme tvar, materiál i to, jak má být výrobek navržen, aby se dal co nejefektivněji a nejlevněji vyrábět.

O jaké výrobky z obranného průmyslu je dnes mezi vašimi zákazníky největší zájem?

V podstatě o všechno, co se dá naší technologií vyrábět. Jsou to komponenty pro pistole, samopaly, pušky nebo další zbraňové systémy. Nejde o velké díly typu hlavní, ale o komplikované součástky v řádu zhruba stovek gramů. Zbrojařské firmy dnes mají úplně jinou ochotu vyzkoušet naši technologii. Dřív jsme jim roky říkali, že to mají zkusit, že vezmeme velkou část rizika na sebe. Tehdy váhaly. Dnes si všichni vzpomněli najednou. Na jedné straně je to příležitost, na druhé straně je těch požadavků opravdu hodně.

Můžete uvést konkrétní příklady komponentů, které vyrábíte?

Jedním příkladem jsou právě spouště. U zbraně člověk vidí jen část spouště, ale ve skutečnosti je to velmi komplikovaná a náročná součástka. Někdy se dá odlít, ale pak je obrovský problém například se sintrováním, protože takový výrobek nemá pořádnou základnu. Když ho zahřejete, může se chovat jinak, než byste čekali. Je to jeden z těch nejnáročnějších typů výrobků. Další oblastí jsou součástky pro munici různých kalibrů. Tam se nám dokonce stalo, že jsme kromě výroby komponentů začali pro zákazníky řešit i montáž. U munice je totiž všechno velmi citlivě propojené. Když si některé věci smontujeme sami, máme větší jistotu, že celek bude fungovat správně.

Třetí oblastí je balistická ochrana. To je pro nás relativně nová věc, i když materiálově vychází z toho, čemu se dlouhodobě věnujeme. Původně jsme podobné materiály potřebovali pro vlastní interní použití, protože jsme hledali velmi pevné a odolné materiály. Nakonec se ukázalo, že je o ně zájem i zvenku.

Vyrábíte tedy i komponenty pro pancéřovou ochranu?

Ano. Nevyrábíme například ochranné vesty jako finální produkt a nemyslím si, že to někdy bude naše specializace. Dodáváme ale komponenty, které chrání. Mohou být použity v ochranných vestách, věžích nebo při ochraně vojenské techniky. Klasicky se dlouho používal kovový pancíř, jenže ten je velmi těžký. Jak se vyvíjely zbraně schopné pancíř prorazit, musel být stále silnější. A pak se dostanete do situace, kdy je ochrana tak těžká, že se vozidlo sotva pohne, nebo kvůli ní nezbývá prostor a hmotnost na další vybavení.

Věnujeme se proto keramické ochraně. Je lehká a zároveň velmi tvrdá. Konkrétně pracujeme hlavně s oxidem hlinitým. Je to materiál, který může být cenově efektivní a zároveň velmi odolný. Zajímavé je, že dnes vedle sebe řešíme projekty na pancíř i na tvrdokovová jádra střel, která mají pancíř prorazit. Taková je doba.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Co musí firma ze střední Evropy splnit, aby ji velcí západoevropští hráči začali brát vážně?

Minimálně musí přijít někdo, kdo má za sebou historii. V tomto oboru běhá kolem obranného průmyslu mnoho spekulantů a velcí hráči jsou opatrní. Chtějí stabilitu, reference a jistotu, že nejste nováček, který se objevil jen proto, že je zrovna příležitost. Když říkám, že se některým věcem věnujeme dvacet let, je to jiný příběh než přijít jako start‑up a tvrdit, že teď dobudeme svět.

Máme za sebou dlouhou historii, reference a zákazníky, kteří se mezi sebou znají. Zároveň ale připouštím, že není jednoduché prosadit se ze Slovenska. V obranném průmyslu chce každý nejdřív lokálního dodavatele. Je to logické. Nikdo dnes neví, jak se geopolitická situace vyvine a jaké bloky vzniknou nebo se rozpadnou. Proto se lokálnost a bezpečnost dodavatelského řetězce řeší mnohem víc než dřív.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.